Článek
Lidé kmene Igorot věří, že neobvyklý způsob pohřbívání přiblíží jejich těla k duchům předků, uvádí BBC. Tradičně si starší z vesnice vyrábějí rakve z lokálního dřeva a na bok si napíšou své jméno.
Dříve, než je tělo uloženo k poslednímu odpočinku, uskuteční se rituál, při němž jsou nebožtíci zakryti látkou přivázáni k dřevěné židli pomoci lián. Těla se nechají doslova „vyudit“, což má zamezit následnému tlení. I z toho důvodu kmen Igorot nepohřbívá do země. V minulosti se totiž lidé obávali právě faktu, že se jejich tělo v zemi rozloží nebo ho vyhrabou psi. Na skále má být před nebezpečím ochráněno.
Před uložením do rakve jsou nebožtíci posazeni na posmrtné židle. I ty jsou na skále k vidění.
Do rakve se tělo uloží v pozici plodu. „Je to jako návrat tam, odkud jsme vzešli, do lůna“ dodává lokální průvodkyně Siegrid Bangyayová. Poté muži z vesnice zatlučou do skály velké železné kolíky, aby bylo rakve za co zachytit. Jelikož byly rakve v minulosti často malé, lámaly se nebožtíkům kosti, aby se do nich vešli. Nyní si ale starší vyrábějí větší rakve, někdy i dva metry dlouhé.
Tradice přetrvává
Na Filipínách je tento pohřební rituál ojedinělý, BBC nicméně připomíná, že v minulosti se rakve podobným způsobem zavěšovaly třeba i v Číně nebo Indonésii. Zatímco jinde už se takto dávno nepohřbívá, ve vesnici Sagada je tisíciletá tradice stále živá. Zatím poslední pohřeb podle Bangyayové proběhl v roce 2010.
Vesnice začala z turistického zájmu profitovat.
V posledních letech začalo místo lákat otrlé turisty. I přes velkou vzdálenost od hlavního města Filipín se do Sagady sem tam někdo vypraví, aby se na zavěšené rakve podíval. Z dávné tradice se tak stal i dobrý byznys a vesnice začala z návštěvníků profitovat. I z toho důvodu se Bangyayová nebojí, že by pohřební rituál lidu Igoro zanikl. Sama doufá, že jednou vstoupí do posmrtného života právě tímto způsobem. „Z turistické průvodkyně se stanu turistickou atrakcí,“ tvrdí s nadsázkou.