Jedné lednové deštivé noci roku 1297 zabouchá na brány hradu vysoko na skále nad mořem promrzlý a promáčený mnich. Strážnému se ho zželí a otevře. Právě takto začíná vyprávění o vzniku maličkého státu s nejvyšším HDP na hlavu na světě.

Ale zpět k oné noci. Jakmile se brána otevře, vytáhne mnich zbraň a po zvolání „s boží pomocí“ vyskočí z okolních křovisek jeho ozbrojená družina. Tak se rod Grimaldiů stal pány Monaka. Není proto divu, že socha Francoise Grimaldiho, který podlou lest vymyslel, zdobí hlavní monacké náměstí.

Osídlení slavné skály, zvané Rocher, však sahá do historie daleko vzdálenější. Název země pochází od ligurského kmene, který se tu usadil a založil rybářský přístav. Ten se postupně rozrůstal a bohatnul díky zboží, které sem na lodích přiváželi Marseillané, Féničané, Řekové i Římané.

Monako lze obejít během několika hodin.

Monako lze obejít během několika hodin.

FOTO: Profimedia.cz

Ve 12. století získali svrchovanou moc nad tímto územím Janované. Ti zde roku 1215 založili pevnost, která měla chránit jejich sklady, jenže po pár desítkách let celá oblast padla do rukou právě Grimaldiům.

Kasino z nouze

Monako, vklíněné mezi moře a hory, dosahuje rozlohy jen 2,02 km2. Ne vždy tomu tak bylo, neboť jeho součástí býval i Menton a Roquebrune, jejichž obchod s citrusy a olejem tvořil po staletí základ ekonomiky celého státu.

Roku 1848 se tato města od Monaka oddělila, čímž stát přišel nejenom o 95 procent svého území, ale především o hlavní zdroj příjmů. Kníže Karel III., který byl nucen najít nové zdroje příjmů, založil po chvíli váhání ve staré části Monaka lázně. Mnohem důležitější z hlediska budoucí prosperity bylo, že lázně získaly povolení k provozování hazardních her.

Už o čtyři roky později vyrostl na dosud neobydleném skalnatém ostrovu zcela nový lázeňský komplex s kasinem, jejž brzy doplnil luxusní Hôtel de Paris. Roku 1863 pak bylo otevřeno nové Casino de Monte-Carlo, jež později v secesním stylu přestavěl Charles Garnier (ano, právě po něm se jmenuje pařížská opera). Na počest geniálního nápadu knížete Karla III. byla celá čtvrť v kopci nazvána po něm Monte Carlo.

Slavné kasino Monte Carlo

Slavné kasino Monte Carlo

FOTO: Profimedia.cz

Hazard se v malém knížectví na jihu Evropy brzy začal vyplácet, k čemuž velkou měrou přispěl v roce 1877 německý kancléř Otto von Bismarck. Ten totiž nechal zavřít kasina v tehdejším Německém císařství, a Monako tak získalo monopol v hazardních hrách na celém kontinentu. Zábavychtivým boháčům nezbylo, než se zajet pobavit do monackého kasina. Zisky byly tak vysoké, že kníže mohl v zemi zrušit přímé daně pro fyzické osoby.

Ani metr nazmar

Dnes sice kasina plní státní kasu jen malým procentem, ale nastartovala turistický ruch, nového tahouna místní ekonomiky. Nejvyšší HDP na hlavu na světě pak spoluvytváří především bankovnictví, pojišťovnictví, výzkum, poradenství a správa nemovitostí.

Zrušení přímých daní totiž láká množství bohatých lidí z celého světa. Abyste tu však mohli získat daňový domicil, musíte mít čistý trestní rejstřík a částka, kterou chcete uložit do místních bank, musí dosahovat mnoha set tisíc eur. Podmínkou k získání daňové svobody je i vlastnictví či pronájem nemovitosti, v níž strávíte alespoň tři měsíce v roce.

Podíváte-li se z výšky na Monako, neuvidíte jediné nezastavěné místečko. Zemědělská výroba tu neexistuje a stát veškeré potraviny dováží. Pěstování sebevýnosnější rostliny by se tu totiž nevyplatilo. Ceny bytů dosahují závratných výšek, i tak poptávka stále převyšuje nabídku.

I když se vám podaří si tu byt pronajmout, je v tom malý háček. Máte-li jiné občanství než monacké (a to většina zdejších rezidentů má), a přesto podáváte daňové přiznání v Monaku, finanční úřady evropských zemí si dobře hlídají, zda opravdu fyzicky v knížectví pobýváte. Jedním z nástrojů této kontroly je nahlédnutí do účtů za elektřinu a vodu, což přispělo ke vzniku nového zaměstnání. Můžete si tu totiž najmout člověka, který chodí do vašeho bytu, kde svítí a pouští vodu.

Trvale zůstávat tu moc lidí nechce. Bydlení tady totiž opravdu není ideální. Na plně zastavěné ploše druhého nejmenšího státu na světě žije oficiálně skoro 40 000 obyvatel, což v přepočtu činí necelých 19 000 osob na km2. Není tedy divu, že Jack Nicholson nazval tento městský stát Alcatrazem pro boháče.

Monacká kletba

Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že život monackých knížat je příjemný a jednoduchý, má i své stinné stránky.

Rod Grimaldiů totiž pronásleduje dávná, tzv. monacká kletba, jež na něj byla uvržena jako trest za ničemné jednání jejich předka. Ten měl údajně znásilnit krásnou pannu. Ta se později stala čarodějnicí a rod Grimaldiů proklela. Žádný z Grimaldiů neměl už nikdy zažít manželské štěstí.

Ať již na kletby věříme, nebo ne, osudy členů rodiny nejsou zrovna jednoduché. Většina z nich se rozvedla či o partnera tragicky přišla. Jako pohádka a vysvobození z tohoto prokletí vypadalo manželství knížete Rainiera III. a americké herečky Grace Kellyové.

Jejich romantické seznámení i velkolepou svatbu v monacké katedrále sledoval celý svět. Ale ani jejich rodinné štěstí nedošlo naplnění. Dne 13. září 1982 kněžna v prudkých zatáčkách nad Monte Carlem nezvládla řízení a spolu s dcerou Stéphanií se zřítila ze skály.

Její smrt nesl kníže velmi těžce. Pochována byla v místní katedrále mezi vládci Monaka a její manžel sem denně posílal nádhernou kytici.

Slavná Grace Kellyová je pohřbena v katedrále sv. Mikuláše, leží v mramorové hrobce pod podlahou, jejíž víko je neustále obsypané bílými růžemi.

Slavná Grace Kellyová je pohřbena v katedrále sv. Mikuláše, leží v mramorové hrobce pod podlahou, jejíž víko je neustále obsypané bílými růžemi.

FOTO: Profimedia.cz

Co nevynechat:

Knížecí palác

Knížecí palác se postupně rozrostl z původní pevnosti na skále široké 300 metrů. Jeho budovy zastupují architekturu každého století od roku 1000. Návštěvníci si mohou projít skvostné interiéry se Zrcadlovou galerií, Modrým salonem či Trůnním sálem, kde se mimo jiné v dubnu 1956 konal občanský sňatek knížete Rainiera III. a herečky Grace Kellyové.

Knížecí palác je veřejnosti přístupný od března do konce října.

Knížecí palác je veřejnosti přístupný od března do konce října.

FOTO: Profimedia.cz

Před palácem probíhá každý den před polednem střídání stráží. Snědě opálení muži (v létě v bílých a v zimě v černých uniformách) jsou vybíráni z veteránů Švýcarské gardy ve Vatikánu.

Oceánografické muzeum

Jedno z největších lákadel Monaka založil roku 1899 zapálený oceánograf kníže Albert I., který na svých lodích Hirondelle a Princess Alice zkoumal Středozemní moře, Arktidu a severní Atlantik. Po mnoho let tuto instituci navíc vedl francouzský režisér a cestovatel Jacques-Yves Cousteau, jehož filmy jsou tu v malých kinosálech promítány.

Oceánografické muzeum je přístupné denně od deseti do devatenácti hodin, během prázdninových měsíců až do 20.30.

Oceánografické muzeum je přístupné denně od deseti do devatenácti hodin, během prázdninových měsíců až do 20.30.

FOTO: Profimedia.cz

V sedmdesáti odděleních plných akvárií je možné si prohlédnout více než šest tisíc ryb z různých koutů světa. Nikdo neodolá prohlídce šestimetrové laguny se žraloky, rejnoky a murénami a návštěvníky je neustále obklopený i korálový útes. Vše doplňují kinosály, sbírka z expedic Alberta I. a sál se stálou expozicí o Zemi.

Katedrála sv. Mikuláše

Neogotická katedrála byla postavena v letech 1875 až 1884 na zbytcích původního kostela zasvěceného svatému Mikuláši. V nádherné světlé stavbě z kamene z La Turbie a z Brescie lze obdivovat např. úžasné varhany, baptisterium, oltář a kazatelnu. Většina návštěvníků sem však chodí poklonit se památce monackých knížat a kněžny Grace, kteří zde našli místo svého posledního odpočinku.

Grand Prix

Každoroční důležitou událostí tohoto malého státečku je Velká cena Monaka. Od roku 1929, kdy ji založil kníže Ludvík II., se jezdí koncem května na městském okruhu o délce 3,34 km.

Během 78 kol dosahují závodníci rychlosti až 270 km/hod. Jeden z nejnebezpečnějších závodů na světě je magnetem pro bohaté diváky a celebrity. Nejenom hotely, ale i okna podél trasy závodu jsou zamluveny na roky dopředu.

Exotická zahrada

Po dvaceti letech příprav byla v roce 1933 otevřena vysoko nad městem exotická zahrada. Skály, udržující teplo, se ukázaly ideálním prostředím pro sukulenty a kaktusy suchých oblastí celého světa.

Prohlédnout si tu lze mimo jiné přes tisíc druhů rostlin z jihozápadu Spojených států, Střední a Jižní Ameriky, Jihoafrické republiky i z Arabského poloostrova.
Pro návštěvníky je tu otevřená i jeskyně s fantastickými kamennými útvary. Zajet si sem stojí za to už i kvůli úžasnému výhledu na Monacké knížectví. Není divu, že sem každý rok vystoupá více než půl miliónu návštěvníků.