Zdi velkolepých paláců v hlavním městě Havaně se vesměs rozpadají. Jako pestrá cukrátka z bonboniéry září jen pár ulic a kostelů, které se dostaly na Seznam kulturního dědictví UNESCO a byly opraveny z peněz této organizace.

Ve stínu zbořenišť si hrají děti a posedávají staříci (ale i mladší ročníky), sledující lenivě a nostalgicky (často s doutníkem v ústech) cvrkot, zatímco část střední generace se točí kolem turistů. Na každém kroku narážíte na relikty (i důsledky) revoluce a její hrdiny.

Maňana stále vede

Na rohu jedné z ulic Havany, kdysi nejvýstavnějšího koloniálního města Ameriky, vyhrává partička muzikantů zdejší oblíbené melodie včetně písně Hasta Siempre Comandante o charismatickém revolucionáři Che Guevarovi, z prehistorických autobusů vyskakují pionýrky v zářivě bílých podkolenkách a s rudými šátky, kluk v opraném žlutém triku nabízí z kárky ovoce, další na tříkolce s neumělým nápisem taxi láká na okružní jízdu městem, jiný slibuje výhodný nákup doutníků nebo rumu.

Hlavní nabídka suvenýrů se točí kolem revoluce a Che Guevary, kterého přes jeho kontroverznost Kubánci zbožňují.

Hlavní nabídka suvenýrů se točí kolem revoluce a Che Guevary, kterého přes jeho kontroverznost Kubánci zbožňují.

FOTO: Klára Říhová, Právo

Vše se odehrává jako ve zpomaleném filmu. Přesto nemáte pocit, že jste se ocitli ve skanzenu. To, co vidíte, je výsledek šedesáti let izolace, špatné ekonomiky i státní správy. Tihle lidé žijí svůj reálný život, chodí s přídělovou knížkou do poloprázdných obchodů, stojí trpělivě ve frontách na chleba či vajíčka, leští své staré prskající limuzíny, po večerech tancují salsu…

Televize nabízí pouze místní programy, k internetu se dostane jen pár vyvolených, průměrná mzda je v přepočtu asi 25 eur, běžní Kubánci nemají možnost volně vycestovat, neexistuje svobodný tisk. Ale je tu bezpečno a lidé se zdají být v pohodě.

Skoro každá rodina má kousek za mořem nějakého strýčka (do USA je to z Havany méně než 100 kilometrů), který jim přilepší, pošle vzácné valuty, případně zaštítí drobné podnikání. To je v posledních letech státem tolerováno. Můžete se tak ubytovat v tzv. casa particulares čili přímo v rodinách, v dojemně vyzdobeném (většinou čistém) pokoji s příslušenstvím a se snídaní. Je to levnější a snáz proniknete do zdejších reálií.

FOTO: Klára Říhová, Právo

Cestovky lákají turisty na retro exotiku, která prý brzy zmizí. Omšelá hesla zbožňovaného Che (jeho stylizace a podoba s Ježíšem nejsou náhodné, náboženství a komunistické ideje jdou na Kubě ruku v ruce) a předloni zemřelého prezidenta Fidela Castra na zdech (Socialismus, nebo smrt! Ať žije revoluce!) vystřídaly realističtější slogany Fidelova bratra Raúla (Naše heslo: produkovat!). Je však otázka, kdo se jimi bude řídit. Nějakou dobu potrvá, než se hrdí a zlenivělí Kubánci rozhýbou. Nejfrekventovanější slovo je stále maňana.

Hemingwayova stopa

Prohlídku největší metropole Karibiku začněte pěšky na Starém městě, nechte se unášet kolem romantických koloniálních zákoutí, katedrál, paláců, náměstí. Kolem pevnosti Castillo de la Real Fuerza, nejstaršího divadla na americkém kontinentu Gran Teatro přes kdysi honosný bulvár Prado s hotelem Sevilla (kam umístil Graham Greene část románu Náš člověk v Havaně) až po El Capitolio, kde do revoluce sídlila vláda a dnes patří Akademii věd. Nevynechejte ani krásně zrekonstruovaná náměstí Plaza Vieja, Plaza de la Catedrala a nejstarší Plaza de Armas…

Někoho zláká Museo de la Revolución nebo stejnojmenné náměstí s humpoláckou věží – sídlem komunistické strany – a s obrovskými železnými portréty revolucionářů na zdech. Za zastávku určitě stojí palírna proslulého kubánského rumu (s ochutnávkou) a továrna na doutníky Cohiba, kde lze relativně slušně nakoupit i nechat si vyrobit doutník na míru.

FOTO: Klára Říhová, Právo

Koho rozbolí nohy, může naskočit na okružní Habana Bus Tour (trasa spojuje přístav a Staré město) nebo posedět na pěší zóně Obispo v některé z retro kaváren se specifickou vůní zdejší kávy a živou muzikou.

Na své si přijdou ctitelé spisovatele Ernesta Hemingwaye – jeho stopa je v Havaně zvlášť výrazná, počínaje hotelem Ambos Mundos, kde v pokoji 511 napsal řadu románů, přes oblíbené bary El Floridita a Bodeguita del Medio s pověstnými koktejly daiquiri a mojito (dnes tu stylové cinkání šejkrů přehlušuje cvakání fotoparátů) až po usedlost Finca Vigia v nedalekém městečku San Francisco. Tu koupil za honorář knihy Komu zvoní hrana a vyzdobil ji trofejemi z lovů a obrazy od přátel jako Miró nebo Picasso.

V současnosti zde najdete muzeum, působící dojmem, že si Mistr jen odskočil… Snad do zahrady k bazénu, kde se koupávala nahá Ava Gardnerová. A právě zde se roku 1954 dozvěděl, že získal Nobelovu cenu za literaturu. „Tato cena patří Kubě, zemi, která mi poskytla druhý domov,“ prohlásil tehdy. Nemohl tušit, že mu bude o šest let později dům zkonfiskován jako všem Američanům a on opustí milovaný ostrov nadobro.

FOTO: Klára Říhová, Právo

K neopakovatelným zážitkům patří i projížďka romantickou pobřežní promenádou Malecón v pečlivě udržovaných bourácích z 50. let minulého století, které by jinde skončily ve šrotu. A po večeři v některé ze soukromých restaurací s názvem paladar není od věci poslechnout si hudební show Buena Vista Social Club nebo zajít do některého z hudebních klubů casa de la trova. Návštěva známého kabaretu Tropicana je finančně náročnější.

Cestou necestou

Nejen milovníci přírody ocení výlet západně od Havany do malebného kraje Viňales s tabákovými a kávovými políčky (zdejší tabák je považován za nejkvalitnější na světě), botanickou zahradou Soroa s dechberoucím orchidáriem, národním parkem s vodopády a bonusem v podobě koupání v říčce San Juan, s plavbou na loďkách krápníkovou jeskyní Cueva del Indio nebo jízdou na koních v bujné tropické vegetaci. Pohled na zdejší vápencové útvary – mogoty – je pohádkově nezapomenutelný.

Malevné městečko Sancti Spiritus jako by vypadlo z bonboniéry.

Malebné městečko Sancti Spiritus jako by vypadlo z bonboniéry.

FOTO: Klára Říhová, Právo

Ideální na přespání je malebné městečko Viňales, které vás zaskočí desítkami pestrobarevných domků pro turisty, u každého jako znak pohodlí čekají na verandě dvě houpací křesla. A paní bytná k snídani nachystá hody z exotického ovoce, sladkých placek a vajec, včetně džbánu husté čerstvé mangové či ananasové šťávy. Takhle nějak to asi vypadá v ráji…

Místo autobusů se zde cestuje vozy taženými koňmi, které vedou muži v širokých slamácích a vysokých botách, v místní hospodě nalévají rum se specifickou místní kolou. Pokud si chcete zakouřit, vezme farmář mačetu a naseká za domem pár tabákových listů, které umně sbalí do doutníku. Nechutná jako Cohiba, ale je zaručeně čerstvý.

Výroba pověstných doutníků je precizní ruční práce, rolují je mistři torcedoři a svému umění se učí roky.

Výroba pověstných doutníků je precizní ruční práce, rolují je mistři torcedoři a svému umění se učí roky.

FOTO: Klára Říhová, Právo

Cesta zpět do civilizace, tedy směrem na východ, vás zavede do města Santa Clara, kde se na sklonku roku 1958 rozhořela poslední bitva revoluce. Jeho dominantu tvoří obrovský oslavný pomník s mauzoleem Che Guevary (vstup zdarma), v pietě je uchována i část obrněného vlaku, který zmíněný revolucionář přepadl, čímž završil vítězství nad prezidentem Batistou.

Na jižním pobřeží nesmíte minout město Cienfuegos, přezdívané perla jihu (taky pod patronátem UNESCO). S dokonale obnoveným centrem jako by se vrátilo do doby největší koloniální slávy, navíc v elegantním duchu francouzských imigrantů. Zlatým hřebem je budova divadla, kde zpívali Sarah Bernhardtová a Enrico Caruso, a katedrála s přenádhernými vitrážovými okny.

Klid a unikátní architekturu s ulicemi vydlážděnými ještě kočičími hlavami najdete v Trinidadu, nejstarším zachovaném městě z 16. století, vzdáleném osmdesát kilometrů.

Pastva pro oči i duši jsou umělecké galerie, domky s krajkovými mřížemi, zajímavá muzea (na Kubě jich je prý v přepočtu na hlavu nejvíc na světě). Večer jako všude jinde hraje živá hudba, třeba na schodech v Casa de la Musica.

Město Camaguey žije kulturou, kavárny a kina tu mají slavná filmová jména.

Město Camaguey žije kulturou, kavárny a kina tu mají slavná filmová jména.

FOTO: Klára Říhová, Právo

Blízká strážní věž Torre de Ignaza nabídne rozhled do kraje s plantážemi cukrové třtiny. Návštěva cukrovaru, a hlavně ochutnávka omamného nápoje z třtiny zvaného guarapo dodají energii k prohlídce dalšího příjemného městečka směrem na východ Sancti Spiritus, které se pyšní nejstarším kamenným obloukovým mostem a působivě prostým kostelem z roku 1522.

Pro oblast střední Kuby jsou typické vodní mlýny a dobytčí farmy, potkáte zde i typické kovboje vaqueros. O to víc překvapí město Camaguey (třetí největší na Kubě), které žije výrazně kulturou, pořádají se zde pravidelně i filmové festivaly.

Zdejší filmová ulice se jmény kaváren hlásí k Fellinimu a nové francouzské vlně. Není od věci projet křivolaké, jakoby náhodně rozházené úzké uličky (údajně na ochranu proti pirátům) a prohlédnout si šest zdejších náměstí (každé s kostelem) tradičními bici taxi. Možná budete mít kliku a poveze vás bývalý šampión v boxu, který vás naučí i pár chvatů.

Zesnulému Fidelu Castrovi fandil i Ernest Hemingway. Castrův hrob najdete v Santiagu de Cuba.

Zesnulému Fidelu Castrovi fandil i Ernest Hemingway. Castrův hrob najdete v Santiagu de Cuba.

FOTO: Klára Říhová, Právo

V Santiagu de Cuba si určitě prohlédněte nejstarší dům na ostrově.

V Santiagu de Cuba si určitě prohlédněte nejstarší dům na ostrově.

FOTO: Klára Říhová, Právo

Nejživější kubánské město, sevřené pohořím Sierra Maestra a nabité jižanským temperamentem, se jmenuje Santiago de Cuba. Jsou tu silně patrné afro-kubánské tradice a zdejší karneval je prý nejlepší na celém ostrově. Slunce pálí doslova se zničující silou, takže bez pokrývky hlavy ani krok.

Stačí vidět radnici, z níž vyhlásili roku 1959 vítězství. A každý průvodce vás jistě nasměruje na hřbitov Sta Efi genia s Castrovým hrobem v podobě balvanu, možná se stanete i svědky patetické (pro nás spíš humorné) výměny stráží.

Na hlavním náměstí Parque Céspedes si určitě prohlédněte nejstarší dochovaný dům na Kubě Casa de Diego Velasquez, jehož interiér je doplněný krásným dobovým nábytkem, a elegantní hotel Casa Granda, dříve oblíbené místo schůzek gangsterů, z jehož terasy je grandiózní pohled na celé město.

Sladká tečka

Alespoň na tři dny odjeďte k moři do nejznámějšího letoviska na pobřeží Atlantického oceánu – ve Varaderu si užíval Al Capone i Gagarin. Za slávu resortu může americký magnát Irénée du Pont, jehož rodina zbohatla na výrobě dynamitu.

FOTO: Klára Říhová, Právo

Skoupil tu většinu pozemků a roku 1930 nechal postavit kromě své luxusní vily Xanadu kanalizaci, příjezdovou komunikaci a první hotely…Takže stačí už jen dojít si k baru třeba pro ledové mojito, cuba libre nebo daiquiri a zaposlouchat se do šumění moře.