Jak Budapešť, tak Záhřeb stojí za návštěvu kdykoliv, protože mají opravdu co nabídnout. Slavnostní ovzduší závěru roku je ale přidanou hodnotou, která pobyt v obou metropolích umocní.

Metropole velkých očí

Dnešní Budapešť je téměř dvoumiliónová metropole, výstavná, moderní a světácká. Když se stavěla, bylo dost místa a po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 měli Maďaři i dost sebevědomí (dalo by se také říci dost velké oči), což se na tváři města odráží.

Zejména takové jeho symboly jako královský hrad, opera nebo parlament dokládají, že se Budapešť koncem 19. století vážně opájela myšlenkou, že by se tam mohlo z Vídně přesunout hlavní město mocnářství. Na mapách se dnešní metropole objevila teprve po roce 1873, kdy byla spojena města Óbuda a Buda (na kopcovitém pravém břehu Dunaje) s protější Peští.

Na trzích najdete rukodělné výrobky i nejrůznější pochoutky.

Na trzích najdete rukodělné výrobky i nejrůznější pochoutky.

FOTO: Profimedia.cz

Zatímco Buda si zakládá na svých dějinách a důstojnosti, Pešť byla vždy rychle reagujícím centrem obchodu, umění, „světel reflektorů“. Všechny architektonické styly, které Evropou prošly v 19. a ve 20. stol., se nezapomněly zastavit i v Budapešti. Nic nebylo dost extravagantní a moderní, aby to město nestrávilo.

Třeba takový Parisi Nágyáruház (Velký pařížský obchodní dům) na Andrássyho bulváru. Nepřehlédnutelná stavba z roku 1911 ve stylu art nouveau s kluzištěm na střeše.

Přehlídka velkých Maďarů

V roce 1896 u Dunaje slavili výročí tisíce let od příchodu Maďarů do Karpatské kotliny. K tomuto výročí se Budapešť náležitě vystrojila. Stavěly se bulváry, kostely, paláce a památníky.

Náměstí Hrdinů je jedním z takových monumentů. Na podezdívce jsou tam v rozmáchlém oblouku shromážděny osobnosti, které se za oněch tisíc let zasloužily o Maďarsko. Archanděl Gabriel předává královskou korunu sv. Štěpánovi. Přehlídku velkých Maďarů završilo pět habsburských panovníků. Jako první zmizel v roce 1918 Franz Josef. Po roce 1945 nahradili i ostatní Habsburky velcí Maďaři, kteří proti monarchii bojovali.

Nejvýraznějším projevem oněch velkých očí je budova parlamentu. Stavět se začalo v roce 1885 a budova byla slavnostně otevřena o 13 let později. Údaje o tom, kolik cihel a kolik zlata se spotřebovalo, kolik je v budově oken, schodů a dveří, jsou ohromující. A tak za všechny jen jeden – na stavbu budovy parlamentu prý bylo vynaloženo tolik práce a materiálu, že by to stačilo na postavení města pro šedesát tisíc obyvatel.

Vörösmarty a Štěpán

Vánoční trhy v Budapešti nemají bůhvíjakou tradici. Ten na náměstí Vörösmarty se poprvé konal v roce 1998 a trh před bazilikou sv. Štěpána dokonce až v roce 2011. To jim na kouzlu a přitažlivosti vůbec neubírá.

FOTO: Profimedia.cz

Na Vörösmarty najdete všechno, co při podobných příležitostech očekáváte – řemeslné a rukodělné výrobky, vánoční ozdoby, suvenýry dřevěné, kovové, ze skla nebo z pálené hlíny. Nad tím vším se nesou vánoční melodie a všude voní svařené víno, palačinky, skořicí posypané trdelníky, jimž se maďarsky říká kürtöskalács, guláš, klobásy, langoše a halušky.

Trh na Vörösmarty je specifický výrazně patrnou nostalgickou atmosférou. Hudba je tlumená, stejně jako osvětlení, žádný jarmareční povyk, klauni na chůdách ani polykači ohně. Trh před bazilikou sv. Štěpána má tak trochu umělecký šmrnc. Velká část toho, co se tam nabízí, pochází z dílen a ateliérů domácích umělců a uměleckých řemeslníků. Po setmění se průčelí baziliky stává jevištěm pohádkových příběhů „vyprávěných“ prostřednictvím světelné 3D projekce.

Úzká ulička, kdysi opravdu most, bývala místem častých konfliktů, při nichž šlo o to, zda bude mít navrch Kaptol, nebo Gradec. Centrem Horního města je Markovo náměstí. Uprostřed je kostel sv. Marka. Původně románský ze 13. stol. s gotickou dostavbou, na níž se podíleli i mistři z dílny pražských Parléřů. Nezaměnitelný je svou střechou z červeno-modro-bílých tašek a se znaky někdejšího království a jeho metropole.

Slaví celé město

Záhřebské adventní trhy nejsou záležitostí dvou nebo tří náměstí, několika tradičních míst. Slaví se skoro všude. Na náměstí Krále Tomislava vyrobili ohromné kluziště, prý nejhezčí v Evropě, kolem něhož je bezpočet stánků s občerstvením a s obvyklou vánoční nabídkou.

Na hlavním trhu je dominantou velké kluziště.

Na hlavním trhu je dominantou velké kluziště.

FOTO: Profimedia.cz

Totéž je hned vedle na Strossmayerově náměstí a v parku Zrinjevac. Odtud to je kousek na hlavní záhřebské náměstí Bána Jelačiče a nedaleké Evropské náměstí. Na Kaptolu blízko katedrály je veliký betlém a poněkud alternativní ovzduší je tradičně na Strossu, Strossmayerově promenádě v Horním městě. Jinou atmosféru mají adventní oslavy v Tunelu, komplexu podzemních chodeb pod starým městem.

Kromě trhovců jsou v ulicích umělci a kejklíři všeho druhu, otevřené scény s programem, trh se starožitnostmi a několik „blešáků“. V kulinářské nabídce mezi sebou soutěží hospody, které se otevírají až na chodníky, a v té umělecké zase pouliční i kamenné galerie a dílny.

Trhy v Záhřebu si vychutnáte až do 7. ledna.

Trhy v Záhřebu si vychutnáte až do 7. ledna.

FOTO: Profimedia.cz

Svátky v závěru roku žije celé město. Nejsou to vánoční trhy v tom původním smyslu slova, ale spíš velký lidový festival. Pokud se na něm ztratíte, pak pamatujte, že hlavní orientační bod je – podobně jako v Praze – u koně, u jezdecké sochy bána Jelačiče na stejnojmenném náměstí. Trhy v Záhřebu se navíc letos staly již potřetí těmi nejlepšími v Evropě.  [celá zpráva]

Od dráhy vzhůru

V Záhřebu žije skoro čtvrtina obyvatel Chorvatska, tedy asi necelý milión lidí. Máte-li na prohlídku alespoň víkend, je nejlepší začít u dráhy, na dolním okraji Dolního města, které lemuje někdejší rakouská, dnes málo frekventovaná železnice. U nádraží sedí na koni král Tomislav, současník našeho sv. Václava.

Vévodí rozlehlému náměstí, parku, který nese jeho jméno. Ten je součástí velkolepého urbanistického souboru, jemuž se říká Zelená podkova. Tvoří ji několik náměstí, majících rovněž charakter parků a promenád. V této části města jsou i výstavné budovy reprezentující to nejlepší z místní architektury přelomu 19. a 20. století. S dobrým průvodcem půjdete cílevědomě od budovy k budově, skoro vždy přitom projdete parkem.

Z mnoha míst, která uvidíte, stojí za zmínku třeba Národní divadlo, otevřené v roce 1895. Stavba trvala pouhých 14 měsíců. Neorenesanční palác Akademie umění a vědy, který nechal postavit biskup Strossmayer (v pražských Holešovicích má náměstí), je galerií s díly Tintoretta, Veroneseho, El Greka a dalších mistrů.

Archeologické muzeum ZAGREB je otevřeným prostorem. Jeho dvorem se prochází z jednoho náměstí na druhé. Ve dvoře je kavárna a lidé popíjejí kávu ve společnosti exponátů starých stovky let. Od náměstí Bána Jelačiče je kousek na Kaptol, do té části Záhřebu, v níž měla hlavní slovo církev a její instituce.

K nebi tam ční věže katedrály Panny Marie a sv. Štěpána, největší sakrální stavby v Chorvatsku. Od 10. století tam stával kostel a prvním biskupem, který spravoval tamní diecézi, byl muž jménem Duch, jehož král Ladislav povolal z Čech. Kaptol a Horní město (Gradec), které bývalo střediskem měšťanským a kupeckým a sídlila tam světská moc, spojuje mj. Krvavý most.