Dali byste si sépii, kraba či tropickou rybu? Nebo zrovna máte odvážnou náladu a sáhnete raději po hromádce pražených larev motýlů bourců morušových, jejichž kokony předtím patrně posloužily k výrobě hedvábí? Žádný problém.

Na tržišti Talat Rom Hub v thajské provincii Samut Songkhram nějakých 70 kilometrů jihozápadně od Bangkoku to všechno seženete za pár thajských bahtů a návdavkem si můžete přibalit třeba hrst čerstvých krevet, sušených platýsů nebo mušlí všech možných tvarů a barev. Prostě jako na každém jiném z tisíců thajských tržišť, kam chodí s potěšením nakupovat a smlouvat turisté i místní rovným dílem.

Na trhu seženete nejrůznější tradiční pochutiny. Můžete si troufnout i na experimenty.

Na trhu seženete nejrůznější tradiční pochutiny. Můžete si troufnout i na experimenty.

FOTO: Michael Fokt

Právě tady a nikde jinde však na vlastní kůži zjistíte, proč měl Jára Cimrman krok dlouhý přesně 90 centimetrů, když pobíhal se svým zubařským trakařem po rakouskouherských železnicích. Ať chcete nebo ne, budete totiž při nákupech poskakovat mezi kolejemi z jednoho pražce na druhý.

Tržiště zabírá asi tak 100 metrů délky železnice Maeklong. Právě díky tomuto krátkému úseku ležícímu, co by kamenem dohodil od stejnojmenného nádraží, však celá trať získala věhlas daleko za hranicemi Thajska.

Cesta pro ohnivého oře

Tudy že má projet vlak? Možná tak ve snu. Přístřešky nad stánky se strkají o místo na slunci tak vehementně, že jeho světla na tržiště pod nimi proniká naprosté minimum. Prodejci všeho možného líně posedávají pár centimetrů od kolejí a z letargie je vytrhne snad jen chvíle, kdy se snaží pomocí pištivě frenetického vyjednávání ustálit cenu papájí či rambutanů na oboustranně přijatelné úrovni.

Když je kolej volná, je zastíněna deštníky.

Když je kolej volná, je zastíněna deštníky.

FOTO: Michael Fokt

Osmkrát za den se však všechno změní jako mávnutím kouzelného proutku. Na pár minut do trhovců vjede aktivita, jako byste znenadání střelili do hejna vrabců. Oni však moc dobře vědí, proč hýbnout kostrou. Lesem stánků si totiž musí proklestit cestu nefalšovaná ocelová stotunová lokomotiva se spřežením vagonů v zádech — čtyřikrát denně cestou z Bangkoku a čtyřikrát zase nazpátek. Celé to připomíná zázrak z Tisíce a jedné noci.

Trhovci mají důmyslné stánky. Třeba na kolečkách.

Trhovci mají důmyslné stánky. Třeba na kolečkách.

FOTO: Michael Fokt

V jednu chvilku vidíte neproniknutelnou bariéru z deštníků, pergol a pultíků a o minutu později se vynoří volná železniční trať s modrým nebem nad sebou. Někteří z prodejců přitom mají své stánky vychytané do nejmenších detailů. Spočívají na kolečkách a na vlastních miniaturních kolejích. Stačí tedy jen zatáhnout dozadu a vlak má cestu volnou. Zkuste však vystrčit hlavu o 15 centimetrů za jejich obrys, a přijdete o nos.

Dieselové monstrum projíždí proklatě blízko, vynalézaví trhovci však mají všechno propočítané na cigaretový papírek. Dokonce ani neuklízejí zboží, jež leží přímo v kolejišti. Dobře vědí, že vlak projede neškodně nad ním a nic neponičí. A jakmile souprava zmizí, okamžitě vytlačí své komodity zpět do obchodních pozic a obnoví smlouvání, jako by se vůbec nic nestalo.