Článek
Svou cestou započal Francouz v lednu v Paříži. Odtud cestoval přes Španělsko do Maroka a teprve pak se vypravil na samotný oceán směrem do Miami na Floridě a cestu ukončil v New Yorku. Pouť trvala dlouhých 10 měsíců a z toho 91 dní strávil Dubanchet sám na moři. „Mým cílem bylo celou cestu šlapat, z Paříže až do New Yorku a jíst jen jídlo, které bylo předurčeno k vyhození. Byla to osamělá cesta bez jakékoli pomoci. Připadá mi, že jsem byl pryč snad 10 let,“ uvedl pro agenturu Caters News Dubanchet, který pevninu zdolal na kole.
Cesta na speciální šlapací loďce byla pro devětadvacetiletého Dubancheta velmi riskantní. Oceán je nevyzpytatelný, takže ho při plavbě přes Atlantik potrápily silné bouře a další přírodní vlivy.
Přišel i do blízkého kontaktu s velrybami, které plavidlo mohly velmi snadno převrhnout. „Setkal jsem se s velrybou, co byla dvojnásobně větší než loď. Mohla moje plavidlo jedním plácnutím ocasu i rozlomit. Bylo to vážně strašidelné,“ řekl Francouz.
Nedostatek kontaktu i spánku
Několikrát se mu také porouchala loď, respektive přístroje, které bylo třeba opravit. Nejkrušnější chvíle zažil Dubanchet při poruše radaru. Díky tomu nemohl spát déle než 20 minut, aby se loď nevychýlila z kurzu. „Bál jsem se o svůj život prakticky každý den a ptal jsem se, zda do dalšího dne přežiju. Na druhou stranu jsem mohl v noci pozorovat úžasnou hvězdnou oblohu. Hvězd byly milióny, skoro jako třpytivý prach roztroušený po nebi,“ tvrdí.
Když ovšem cestu po dlouhých 10 měsících dokončil, byl šťastný, že už je za ním. I přesto pouti ani trochu nelituje, protože ho i duševně posílila. Nejvíce mu totiž chyběl kontakt s lidmi. Kvůli této deprivaci i nedostatku spánku ho občas přepadávaly halucinace. Chybělo mu ovšem také nějaké normální jídlo. Po příjezdu si tak skutečně dobře pochutnal na pizze.