Článek
V thajských domácnostech, zejména v těch ve větších městech, se téměř nevaří. Thajci se stravují v restauracích, jídelnách nebo u stánků na ulici. Sortiment podávaných pokrmů je široký, jídlo je výborné a jeho ceny jsou lákavě nízké. Na ulici se běžně dobře najíte v přepočtu za 50 korun.
Vařit se na ulici začíná velmi brzo. Už po páté hodině ranní si můžete dát thajskou snídani, která zahrnuje jídla, dle našich zvyklostí běžně podávaná spíš k obědu či večeři. Posnídat zde můžete např. polévku s nudlemi nebo curry s rýží. Zapomeňte na müsli, koblihu či croissant, to zde nehledejte. Polévku ze stánku dostanete zabalenou pouze do igelitového sáčku. Doma si ji pak dáte do misky. Jak se s tím ale bezpečně poperete, když budete chtít polévku spořádat přímo na ulici, to už je otázka pro MacGyvera.
Jeden z mnoha pouličních stánků s jídlem v Bangkoku
Stolování má v Thajsku, oproti dobře míněným radám Ladislava Špačka, některé odlišnosti. U příboru si vystačíte pouze se lžící a vidličkou. Důvod je jednoduchý, maso i ostatní ingredience jsou nakrájené na takovou velikost, že už nůž není potřeba. V restauraci je podávána každému hostu rýže samostatně a ostatní jídla jsou servírována doprostřed stolu. Ke své rýži tak máte možnost ochutnat hned několik různých pokrmů, bez ohledu na to, co si kdo objednal. Sdílení je samozřejmostí.
A jaká že tedy thajská kuchyně je? Základem je rýže, kterou na pozici přílohy doplňují nudle. Z masa převládá vepřové a drůbeží (kuřecí, kachní). Vítanou pochoutkou jsou dary moře: krevety, krabí maso, kalamáry a ryby všech velikostí. Vše absolutně čerstvé a za ceny, o kterých se nám v našich obchodech ani nezdá. Není problém sehnat i hmyz a podobné chuťovky, ale to je jen pro otrlejší.
Krevetové karbanátky a pomelo salát s krevetami najdete na menu v restauracích často.
U koření je to jasné: dominuje chilli, chilli a ještě jednou chilli. Thajci sami říkají, že co nepálí, nemá chuť. Dále je často používán koriandr, citrónová tráva a různé curry pasty. Z výše uvedeného je zřejmé, že thajská kuchyně je pikantní. Najít jídlo, které by nebylo ani trochu pálivé a bylo maximálně drobně pikantní, je někdy oříšek.
Zástupcem této kategorie je například výtečný pomelo salát s krevetami. Lehce hořko-sladkou chuť ovoce špetka chilli příjemně doplní a v ústech nastane ta pravá symfonie chutí. Skvělé jsou i jarní závitky nebo krabí a krevetové „karbanátky“ s medovou omáčkou. Kombinace krabího masa se sladkou medovou omáčkou nadchne i ty největší gurmány.
Některé pikantní pokrmy jsou jen pro ty nejotrlejší. Třeba tyto krevety...
Dvě papričky v jídelním lístku už bývají maximem pro evropské chuťové pohárky, kdy je ještě stále možné rozeznat i jinou než pálivou chuť. Třípapričková jídla tak bývají pro většinu evropských strávníků pouze ohněm, poživatelným jen se sebezapřením, oroseným čelem a neblahou představou, co bude asi tak následovat. Pokud je pro vás maximum pálivosti katův šleh či maďarský guláš, určitě si neobjednávejte jídla označená více než dvěma papričkami.
V restauracích však můžete požádat obsluhu o zmírnění dávky chilli v objednaném pokrmu, což se v pouličních stáncích dost dobře udělat nedá. Pro ty, co mají ústa z azbestu, existuje naopak možnost jídla si ještě přiostřit podle chuti.
Milovníci sushi si přijdou v Bangkoku na své.
V Thajsku si můžete pochutnat také na sushi – pokud jste této pochoutce propadli, budete si v této zemi připadat jako v ráji. Široká nabídka, maximální možná čerstvost a cena sedm korun za kus – co si přát víc? Jako dezert je většinou podáváno ovoce. Mango, banány (čerstvé i smažené v těstíčku), různé druhy melounů nebo ananas.
Samostatnou kapitolou je pak durian. Tohoto „krále ovoce“, jak je někdy nazýván, mnoho Čechů spatří prvně v životě. Má velmi výraznou vůni (rozuměj: značně zapáchá). V nejednom hotelu zahlédnete informační cedulky „zákaz vstupu s durianem”.
Když jsem jej tak zahlédl u stánku, zarazil jsem se a blížil se k němu velmi obezřetně. S nosem vraženým až téměř do dužiny plodu jsem nemohl informaci o nesnesitelném zápachu potvrdit. Možná nebyl plod ještě patřičně vyzrálý, každopádně se z něj linula pouze lehce nasládlá vůně.
Durian uvidíte na stáncích v Thajsku velmi často.
Povzbuzen tímto zážitkem jsem o pár dní později durian ochutnal v kynutém knedlíku. Opět nic dramatického. Sladká, možná trochu vanilková chuť, absolutně bez náznaku něčeho nepříjemného.
Oblíbenou chuťovkou jsou pak v Thajsku křupky z vepřových kůží. Na malé kousky nakrájené vepřové kůže (bez sádla) se rychle osmaží. Tím se nafouknou a vytvoří skutečnou křupku. K dostání jsou v obchodech i u stánků, doslova na každém rohu. A podobných pochoutek naleznete v Thajsku nepřeberně. Jen se nebát a hledat...