Můžete si samozřejmě objednat klasickou prohlídku, u které se nezamažete. Adrenalinovou verzi si musíte objednat alespoň tři dny dopředu. Musíte mít s sebou totiž zkušeného průvodce. Trasa plná nástrah, strmých sestupů, bláta, jezírek a plazení trvá až tři hodiny, záleží na zdatnosti skupiny.

„Jdeme do spodních pater, sestoupíme nejprve o 80 metrů níž, než je klasická prohlídková trasa,“ říká na začátku zkušený průvodce Libor Zukal s tím, že trasu zvládnou i desetileté děti, dokonce i některé starší osoby.

Protože je všude tma a vlhko, vzbuzuje jeskyně kromě respektu k přírodě i trošku strach. Podle průvodce se ale není čeho bát. Kromě pár drobných úrazů, jako jsou odřeniny nebo modřiny, se prý nikdy nic horšího nestalo.

Někde se musí návštěvníci skutečně plazit a protahovat úzkými otvory.

Někde se musí návštěvníci skutečně plazit a protahovat úzkými otvory.

FOTO: Novinky

„Lidé z toho mají strach, ale většina úmrtí, ke kterým tady došlo, se stala potápěčům. Ti někde zabloudili a utopili se, protože jim došel vzduch,“ vysvětlil Zukal. Zvýšená opatrnost je zde ale nutná. Přece jenom jsou cesty neupravené.

Stoletý žebřík

K útrobám jeskyně dopomůže dobrodruhům žebřík, který měří zhruba 12 metrů a je to takzvaný macošský žebřík, jenž byl dříve nainstalovaný v propasti Macocha. „V letech 1913 až 1933 po něm Absolonovi dělníci slézali propast Macochu dolů. Potom se prostříleli v Punkevních jeskyních na dno propasti Macocha. Tím pádem tam ten žebřík už byl zbytečný, protože jednodušší přístup byl po chodníku žlabem,” vysvětluje Zukal.

Dodává, že žebřík se z propasti odstranil a jeho 12 metrů bylo dáno sem. Je mu zhruba 100 let, ale jedná se o staré a poctivé želelo. „Jelikož je v jeskyni, kde je stálá teplota a vlhkost, je ideálně zakonzervovaný,“ usmívá se Zukal a hned po výkladu zdůraznil, že se po žebříku musí lézt pomalu.

Na kolena

Plazivky a prolízačky jsou laicky řečeno otvory v jeskyni, kterými se dostanete po břiše nebo po zádech. V lepším případě po kolenou. „Tady nesmíte mít klaustrofobii. Nezapomínejte, že stejnou cestou se jde zpátky. Pokud jste si mysleli, že se neumažete, byli jste na omylu,“ usmívá se průvodce a svítí baterkou do na první pohled miniaturní štěrbinky.

Hluboko v podzemí narazí návštěvník na úchvatnou krápníkovou výzdobu.

Hluboko v podzemí narazí návštěvník na úchvatnou krápníkovou výzdobu.

FOTO: Novinky

Dobrodružství, tedy bez cesty zpátky na zem, končí zhruba 160 metrů pod zemí. Aby se člověk dostal ještě níž, potřeboval by horolezecké náčiní. I tak to ale stačí. Navíc veškeré bláto, co jste do té doby nabrali, tady necháte (nový nános získáte při zpátečním výstupu).

Dostanete se totiž do Sloupského potoka, kde je vody minimálně po pás. „Voda zde protéká trhlinami a vzniká tady jezírko. Vlezli jsme do něho, abychom si prohlédli nádhernou krápníkovou výzdobu. Za tenhle pohled se stojí namočit,” láká návštěvníky průvodce Libor Zukal.