Putování Kutnohorskem začneme v obci Týniště, kam se pohodlně dostanete vlakem nebo autobusem a nasměřujeme si to do Chlístovic, kterými prochází červená značka.

Chlístovice se nechlubí jen hradem Sion, který je v jejím katastru, ale i krásným gotickým kostelem sv. Ondřeje ze 14. století, který byl v 18. století přestavěn v barokním stylu. Ještě než se vypravíme přímo ke zřícenině, podíváme se také na šibenici husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé, jež v obci dokresluje jeho poslední okamžiky 9. září 1437, kdy Roháče popravili v Praze. Kousek od obce je už samotný Sion, Roháčův hrad, jehož historie je krátká, zato ale zajímavá.

V kuchyni hradu Sion už si nic neuvaříte.

V kuchyni hradu Sion už si nic neuvaříte.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Historické dokumenty tvrdí, že Sion byl postaven na opuštěném hradišti nad potokem Vrchlice asi v roce 1426-27. O původním účelu se vedou spory, pravděpodobně měl ale sloužit jako reprezentativní sídlo svého majitele. Táborský vůdce se na hrad uchýlil v roce 1435 a bojoval odtud proti králi Zikmundovi Lucemburskému. Ten o dva roky později nechal povolat zemskou hotovost a hrad oblehnout.

Palác husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé

Palác husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Dobové prameny tuto akci značně přikrášlují, hovoří totiž o čtyřměsíčním náročném obléhání, kdy se královským vojákům nedařilo Sion dobýt. Archeologické průzkumy v 70. letech 20. století však ukázaly pravý opak. Obléhalo se jen naoko, a to kvůli nespokojenosti s králem, velitel Hynek Ptáček z Pirkštejna chtěl obléhaní protahovat a k pořádnému útoku se odhodlal až s příchodem posil. Slavná je také legenda o podkopání hradeb, o nichž se však nenašly žádné doklady. Podle archeologů trvalo obléhání maximálně dva dny a vystřeleno bylo asi 100 kamenných koulí. Roháč však byl přesto zajat a následně popraven.

Kostel v Malešově, nedaleko kterého najdete také tvrz.

Kostel v Malešově, nedaleko kterého najdete také tvrz.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Hrad byl ve své době s předhradím, valy a příkopy. Neměl žádnou studnu, za to však baštu u hlavní brány. Dnes je na Sionu pořád co vidět. Zbyly sice jen části zdí a základy, ale i tak se lze vžít do rytíře 15. století, který zde sloužil. Místo rytířů a služebnictva ovšem mezi zdmi kvetou pcháče, třezalky nebo divizny. Místo má své kouzlo a je udržované. Nápisy označují palác, kuchyň, baštu nebo obranné prvky. Nechybí vyčerpávající informační tabule nebo posezení.

Údolím mlýnů

Výlet zde ale nekončí, spíš začíná, a tak vyrážíme po modré na dvacet kilometrů dlouhou trasu do Kutné Hory. Cestu zpříjemňuje naučná stezka, na níž se například dozvíte veškeré podrobnosti o dobývání hradu. Procházku lesem střídá cesta vesnicí a loukou až k místu, kde se odehrála 7. června 1424 bitva u Malešova. Pražané a katolická šlechta se tam pokusili překvapit hejtmana Jana Žižku. Ten se rychle vzpamatoval a vojska protivníků následně rozdrtil. Kolem bitvy je řada nejasností včetně toho, kde přesně se bojovalo.

Velký rybník vybízí v létě ke koupání

Velký rybník vybízí v létě ke koupání.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

O cirka dva kilometry dále vcházíme do Malešova, předtím jsme minuli bývalé mlýny, jimiž je zdejší oblast doslova protkaná. V Malešově si můžete prohlédnout kostel sv. Václava z poloviny 18. století nebo tvrz z 14. století, která byla několikrát upravována. Z cesty od kostela lze však vidět jen bránu, celá tvrz je vidět ze silnice z protější strany. Nutno podotknout, že je v soukromých rukou, ale majitel ji několikrát do roka otevírá i pro veřejnost.

Zřícenina mlýna Cimburk

Zřícenina mlýna Cimburk

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Do Kutné Hory putujeme mezi poli až k Velkému rybníku a Vrchlickým vodopádům, kde dělníci zrovna rekonstruovali hráz, a tak z nich příliš vidět nebylo. Údolí potoka by se mohlo jmenovat mlýnské, protože koncentrace těchto stavení je zde opravdu značná. Nejprve narážíme na zříceninu mlýna Cimburk; pravda je, že taková zřícenina se často nevidí, a proto si pečlivě prohlížíme zbytek jedné ze zdí s okny.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Kutné Hoře

Chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Kutné Hoře

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

O kus dál následuje Spálený mlýn a Denemark, které patří soukromým osobám. Spálený mlýn tu stál už v 16. století, kdy v něm pekl Petr Spálený. Další dva mlýny skončily na dně rybníka. Vrchlický potok nás neomylně vede dál. Potkáváme rekonstruovaný barokní most se sochou sv. Jana Nepomuckého z 18. století a rovněž geologickou expozici, jež se nachází již v Kutné Hoře.

Mniši bránili klášter

Zpoza stromů vykukuje Chrám sv. Barbory, jezuitská kolej a věž kostela sv. Jakuba. Neomylně tyto skvosty míjíme a mašírujeme si to rovnou na náměstí, abychom se občerstvili. Po dvou desítkách kilometrů si to také zasloužíme.

Poklonit se můžete v kapli Panny Marie sedlecké

Poklonit se můžete v kapli Panny Marie sedlecké...

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Abychom přece jenom nebyli historicko-památkoví barbaři, zavítáme do Chrámu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, který se nachází kousek od proslulé kostnice. Lidé chrám a bývalý cisterciácký klášter většinou minou, poněvadž směřují právě do kostnice.

Nebo si prohlédnout ostatky čtyř mnichů zabitých v husitských válkách.

...nebo si prohlédnout ostatky čtyř mnichů zabitých v husitských válkách.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Je to ovšem velká škoda, protože chrám zapsaný do světového dědictví UNESCO má co nabídnout. Zbytky původního románského kostela zde pamatují ještě 12. století, kdy sedlecký klášter vznikl. Ponurá historie mu přinesla nejedno utrpení a radosti. Asi největší zkouškou byly husitské války. Na obranu kláštera se postavilo asi pět set mnichů, byli ale pobiti. Svědčí o tom i pozůstatky čtyř z nich, které si můžete v chrámu prohlédnout spolu se základy původního kostela.

Poutníky zaujme také relikviář s ostatky sv Vincenta.

Poutníky zaujme také relikviář s ostatky sv. Vincenta.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Popis samotné baziliky by vydal na několik stran, tak se alespoň zmiňme o proslulém dvojoltáři kaple Panny Marie sedlecké, Santiniho samonosném schodišti nebo o sedlecké monstranci, která patří k deseti gotickým dochovaným v Evropě. Zajímavostí jsou relikvie sv. Felixe a sv. Vincenta darované chrámu papežem v 18. století.

Tím je dnešní výlet u konce. Z Kutné Hory je možné se vrátit zpět do Týniště nebo pokračovat vlakem do Kolína či Prahy.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.
První navigace od Mapy.cz. Celá zdarma a s turistickými podklady offline. Stahujte, než vyrazíte na výlet.