Sympatický Stefan je odmala vášnivým lukostřelcem. Před několika lety se rozhodl přiblížit svého neobvyklého koníčka návštěvníkům údolí Gasteintal a dohodl se s majiteli horské chaty Waldgasthof Angertal, že na jejich pozemku a v přilehlém lese vybuduje lukostřeleckou stezku. Nakoupil luky a šípy a nechal vyrobit tucet zvířat z tvrdé gumy, v níž hrot šípu dobře drží.

„Zkus natáhnout tenhle,“ říká Stefan a podává mi asi 130 cm vysoký luk Samick. Jde to ztěžka, ale tak je to prý správně. Partnerce vybírá podobný kousek, na kterém je ovšem nastavena nižší tuhost. Naše šesti a osmileté ratolesti fasují modely, které jim na výšku sahají asi k bradě.

Luk je pomalu větší než děti.

Luk je pomalu větší než děti.

FOTO: Roman Zvarič

Každý dostáváme kožený kryt předloktí a trojici šípů, které jsou barevně označené, abychom si je nepletli. Pak nám Stefan u tréninkového terče vysvětluje základy techniky: stát bokem, luk držet v levé ruce rozpažené kolmo od těla, pravou si přitáhnout tětivu k tváři, ne až k uchu.

A počítání bodů: každé zvíře je v okolí srdce označené kruhem, jehož zásah má vyšší hodnotu než střela do zbytku těla. Podobně trefa prvním šípem se boduje lépe než druhým či třetím. Každý vypálíme pod Stefanovým dohledem několik zkušebních střel do terče a pak se vydáváme na stezku.

Lovecká horečka začíná

Prvním cílem je jelen. Měří asi dva metry a všichni ho poměrně snadno trefujeme. Hned u druhé němé tváře, neidentifikovatelné potvory se zakroucenými rohy, nám ale šípy prolétávají mezi nohama a kolem slechů.

Když přijde na řadu dinosaurus pomalovaný maskovacími barvami, děti ho zasahují do mohutného ocasu a nadšeně halekají. Dokonce i partnerka — pacifistka a milovnice zvířat — jásá, když neomylně trefuje cíl.

Jelen je prvním ostrým cílem na stezce.

Jelen je prvním ostrým cílem na stezce.

FOTO: Roman Zvarič

Trasa je vyznačena šipkami a postupně nás zavádí do lesa. U rysa nás trochu zmate fakt, že vedle něj sedí kachna. A tak raději „sejmeme“ obě zvířata. Velmi obtížné je zasáhnout horskou kozu, na kterou se střílí směrem vzhůru do prudkého kopce. Naopak mýval se vyvaluje pod svahem a míříme na něj z výšky. Zcela imunní vůči zásahům zůstává malá sova s podmračeným výrazem.

U krocana je potok, kde se dá snadno utopit zbloudilý šíp. Zrádná je také puma, která se rozvaluje za širokou tůňkou a kratší střely tak nenávratně končí ve vodě. Poslední kořistí je divočák. Nápadně připomíná svého nebohého příbuzného z komedie Slavnosti sněženek, kolem něhož se vedla odborná kulinářská diskuze na téma „se šípkovou nebo se zelím“.

Celý okruh obejdeme asi za hodinu a pak ještě posedíme v místní příjemné hospůdce s hřištěm, pískovištěm, houpačkami a prolézačkami pro menší děti. Potomci konstatují, že nyní, když poznali, jak těžké je zasáhnout zvíře ze vzdálenosti zhruba pěti metrů, svého milovaného Legolase obdivují ještě mnohem víc.