Mohutným prostorem antického kolosea v El Džemu se nesl nadšený řev pětatřiceti tisíc lidí. Gladiátor srazil na zem svého soupeře a přitlačil mu špičku meče na krk. Pak se otočil k lóži, kde seděl nejmocnější muž tohoto kraje, konzul Gordián. Ten dal palec nahoru: Může soupeře ušetřit. Lidé mu aplaudují.

Ta scéna se odehrála jenom v mé fantazii. Sedím 30 metrů vysoko, téměř na vrcholu zdejšího amfiteátru, který je třetí největší stavbou svého druhu na světě (po římském Koloseu a amfiteátru v Capui). Vznikl počátkem 3. století v době největšího rozkvětu nedalekého města Thysdrus, které zbohatlo hlavně díky pěstování oliv a prodeji olivového oleje.

Pozůstatky impozantního kolosea v El Džemu

Pozůstatky impozantního kolosea v El Džemu

FOTO: Profimedia.cz

Zbytky amfiteátru působí dodnes impozantně. Ne náhodou se tu natáčela řada scén ze slavného filmu Gladiátor. Je neuvěřitelné, jaké stavby dokázali lidé v antice vytvořit pomocí jednoduché techniky. Ale zároveň je absurdní, k jak primitivnímu účelu tato složitá stavba sloužila.

Amfiteátr má dodnes dokonalou akustiku. Až sem nahoru slyším, co si ruští turisté dole říkají. Možná i proto se tu každý rok koná mezinárodní festival symfonické hudby, který zahajují Vídeňští filharmonici. Celé koloseum je při koncertě osvětlené jenom mihotavým světlem plápolajících loučí.

Centrum města Sousse

Centrum města Sousse

FOTO: Profimedia.cz

El Džem není jedinou antickou památkou v Tunisku, i když je z nich nejnavštěvovanější. Známé je také Kartágo, města Bulla Regia a Dougga (to má velmi zachovalý amfiteátr, kde se pravidelně koná mezinárodní divadelní festival). V samotném El Džemu najdete nedaleko kolosea muzeum, ve kterém si můžete prohlédnout krásně zachovalé a monumentálně působící římské mozaiky. Ty nejhezčí ale uvidíte v muzeu Bardó, v hlavním městě.

Koření, parfémy, koberce

Mám rád tržnice a malé krámky, jejich atmosféru i svérázné postavičky obchodníků. V Tunisku se často soustřeďují do medin, tedy historických center měst. Navštívili jsme medinu v Sousse, které bylo důležitým přístavem už za slavného vojevůdce Hannibala. Obklopují ji mohutné hradby a najdete v ní spoustu zajímavých památek.

Uličky starých měst mají hezkou atmosféru.

Uličky starých měst mají hezkou atmosféru.

FOTO: Profimedia.cz

Připadalo mi symbolické, že jsme do uliček s trhovci a malými krámky vcházeli kolem moderního obchodního domu. Kdysi mi tu radili, abych do něj před nákupy zašel a udělal si představu o cenách. Pak se mi bude s trhovci snáz smlouvat. Co se tu vyplatí koupit? Určité nalévané parfémy. Jsou to často základy těch, které se pak v Evropě prodávají za velké peníze. Dobrá je také tradiční kosmetika, třeba mýdla nebo masážní olejíčky. Neobsahují prakticky žádnou chemii.

Mají tu také velký výběr nejrůznějšího koření, včetně u nás vzácného šafránu, kardamomu a módní kurkumy. Praktickým dárkem může být i kilová konzerva s masem tuňáka. Pořídíte ji tu výrazně levněji než u nás a skvěle chutná.

Tržiště překypují barvami zralého ovoce a zeleniny.

Tržiště překypují barvami zralého ovoce a zeleniny.

FOTO: Profimedia.cz

Češi tu kupují i šperky. Často se ale dají nachytat a místo stříbra si vezou domů obyčejnou alpaku. Originální je také místní keramika, kterou si však musíte vzít s sebou až do letadla, aby se vám v kufru nerozbila. Zajímavým obřadem je nákup koberce. Pije se při něm čaj a obchodník klientovi předvádí různé druhy koberců všech barev, velikostí a motivů, ale zároveň také vysvětluje, čím se od sebe liší. Ten kvalitní musí mít na rubu certifikát potvrzující jeho kvalitu. Takový koberec nestojí málo, ale vydrží vám celý život.

Smažili jsme specialitu

Zastavili jsme se v Port el Kantaoui, kousek od Sousse. Je tu malebný přístav pro jachty a menší lodě, ale také výborné restaurace. Kousek odsud sídlí Institut pro výzkum turistiky a zároveň jakási hotelová škola. Zdejší šéfkuchař Noureddine Miladi nám ukazoval, jak se připravuje typicky tuniská pochoutka: brik.

Opevnění kolem mešity v Sousse

Opevnění kolem mešity v Sousse

FOTO: Profimedia.cz

Ze speciálního velmi tenkého těsta udělal čtverec, dal doprostřed trochu masa z tuňáka a vajíčko. Těsto potom přeložil tak, že ze čtverce vznikl trojúhelník a ten usmažil na pánvi. Křupavý brik byl výborný. Jeho přípravu jsme si sami vyzkoušeli. Ale okusili jsme i další typická jídla: čorbu, tažin, mešuju, kuskus atd. Tuniská kuchyně je aromatická a chutná. Prolínají se v ní vlivy arabské, francouzské a středomořské.

Málo známá tuniská vína

V prostoru, který připomínal rozlehlou jeskyni, nám sommelier naléval různé druhy bílého, růžového a červeného. Byli jsme na ochutnávce v předním vinařství Vignerons de Carthage. Zdejší vína u nás nikdo moc nezná, proto jsme byli zvědaví. Jsou opravdu dobrá. Nejvíc mě zaujala tři. Lehký, svěží a příjemně ovocitý sekt M. Potom Muscat de Kelibia kvůli krásně aromatické i harmonické chuti. A nakonec mohutný Magon Signature, cuvé z Merlotu a Cabernet Sauvignonu.

Ačkoliv je Tunisko muslimskou zemí, alkohol nejen vyrábí, ale také prodává. Ne však úplně volně. V obchodních domech mu obvykle vyhradí speciální oddělení, aby nepokoušelo muslimy. Pokud chcete ochutnat zajímavá vína, vyzkoušejte kromě těch zmíněných produkty vinařství Neferis, Kurubis, Ceptunes a Shadrapa.

Kdo má rád něco zvláštního, může si zlepšit trávení pomocí čtyřicetiprocentního digestivu Thibarine. Při jeho výrobě se používají datle, cukr a směs aromatických rostlin. Další možností může být boukha, pálenka z fíků. Má „jen“ 36 % alkoholu. Nejpopulárnější je ale v Tunisku celtia, lehké, skoro by se dalo říct dámské pivo, které bývá v letních vedrech ideální.

Romantické letovisko

V hlavní městě Tunisu je toho k vidění hodně. Mám rád středověké centrum i jeho barvité uličky. A nejraději se vracím do jedné z čtvrtí města, letoviska Sidi Bou Said. Je tu několik rušných ulic, ale také spousta krásných zapomenutých zákoutí. Stejně jako třeba na Malé Straně v Praze. Bílé domy s dvorky a terasami jsou často porostlé květy a mají zdobené bledě modré dveře. Jedny hezčí než druhé.

Malebné Sidi Bou Said leží co by kamenem dohodil od hlavního města Tuniska.

Malebné Sidi Bou Said leží co by kamenem dohodil od hlavního města Tuniska.

FOTO: Profimedia.cz

Kdysi to byla oblast umělců a bohémů. Dnes sem míří spíš turisté. V Café des Nattes, kde se točily některé scény ze slavné Angeliky, markýzy andělů, si mohou objednat zelený čaj s mátou a piniemi. Nebo si dopřejí silnou kávu v Café Sidi Chabaane, které využívá terasy na skále nad přístavem s všudypřítomnými jachtami. Je odsud nádherný výhled na marínu, na tyrkysové moře a na druhou stranu zátoky, kde leží kopce pohoří Boukornine. Trochu tajuplně se rýsují nad mořskou hladinou, obvykle v lehkém oparu.

Milovníci dobrého jídla si přijdou na své ve zdejší restauraci Au bon vieux temps. Pokud si dají například soli, rybu podobnou platýzovi, a k tomu třeba Chardonnay z vinařství Kurubis, povezou si z Tuniska další hezký zážitek.