Tato francouzská asociace je jediná svého druhu na světě a sbírka archívu v současnosti dosahuje 4000 kusů, z nichž ty nejstarší pocházejí z 19. století.

V roce 1990 ji založil pařížský výrobce parfémů Jean Kerleo, který byl v jejím čele až do doby než ho roku 2008 vystřídala nynější ředitelka Patricia de Nicolai. „Jsme živoucí archív, protože tu kromě velmi starých vůní máme i ty nejnovější. Žádáme společnosti, aby nám své parfémy posílaly hned při vydání, protože víme, že jakmile máme vzorek zde, stane se navždy součástí historie,“ tvrdí ředitelka de Nicolai.

Kromě samotných parfémů se ale v Osmotheque archivují také „recepty“ a postupy výroby, tedy seznam konkrétních ingrediencí, které jedinečné vůně tvoří. Podle de Nicolai vlastníky těchto formulí ale i nadále zůstávají společnosti, které je vytvořily. Tyto postupy jsou navíc pečlivě uzamčeny a veřejnost k nim nemá přístup.

Centry jsou Paříž a Grasse

Jedinečné parfémy se uchovávají ve speciálních podmínkách mimo hlavní budovu, aby jejich esence jen tak nevyprchala. Skladují se ve tmě a v místnosti, kde se stálá teplota drží na 12 stupních Celsia. Raritou archívu je například vůně, kterou používal Napoleon Bonaparte a kterou podle velmi staré formule odborníci vytvořili.

V přístupném muzeu jsou pak spíše běžně dostupné vůně. „Naším posláním ale není zachovat konkrétní flakón parfému, ale spíše jeho prchavou vůni. Právě proto shromažďujeme formule na výrobu. Je to dědictví, které by nemělo zmizet,“ vysvětluje kurátorka Segolene Rollandová, která v Osmotheque pořádá workshopy výroby parfémů.

Moderní výroba parfémů začala ve Francii koncem 19. století, tedy v období, ze kterého pochází i jedny z nejstarších vzorků ve sbírce Osmotheque. Centry se staly Paříž a Grasse a prakticky jimi zůstávají dodnes. Zatímco jihofrancouzské Grasse je známo přírodními zdroji v podobě květinových polí, a tedy spíše tradičnějšími vůněmi, Paříž je průkopníkem těch nových.