Málokde se tradice ještě udržují živé, umění černé keramiky kolem portugalské vesničky Bisalhaes na severu země, ovládá už jen velmi málo lidí. Ačkoli i dnes se předává v rodinách, mladší generace o něj ztrácí zájem, a tak tradice pomalu upadá. Černou keramiku navíc nahrazuje tovární produkce, které spousta lidí dává přednost před ruční prací.

Podobný osud potkal i tradiční nástroj ugandského etnika Madi. Ačkoli se jedná o jednu z nejstarších tradic tohoto lidu, v současnosti UNESCO registruje pouhých 12 lidí, kteří hru na lyru ve tvaru mísy, ovládají. Podobně jako černou keramiku, i hru na tento nástroj považuje mladá generace za přežitek.

Mladí nemají zájem o tradice

Kozácké písně, které pojednávají především o válce a vojácích, zažily největší rozkvět od 16. do 18. století. V současnosti existují v ukrajinském regionu Dněpropetrovsk jen tři skupiny složené ze starších mužů a žen, které písně znají a zpívají je. Podobně jako u dvou předešlých položek, i tradice kozáckých písní upadá v zapomnění kvůli mladší generaci, která o ně ztrácí zájem.

Organizace spojených národů vytvořila seznam nehmotného kulturního dědictví v roce 2008 a zařazuje na něj tradice, rituály a společenské události. Ve výsledku je ale zachování tradic otázkou zájmu mladé generace, na které závisí, zda je předá dále, jako to dělali jejich předci.