Zvláště východní a jižní část Litvy je krajem nekonečných lesů rozdělených labyrintem jezer, řek a tůní. A protože nadmořská výška nejvyššího bodu Litvy dosahuje pouhých 294 metrů, místo hor zde najdete spíš kopce či stráně.

Zeměpisné zvláštnosti

Nejvyšší vrchol Litvy se nazývá Aukštojas a najdete ho u litevskoběloruské hranice asi 25 kilometrů jihovýchodně od Vilniusu. Pozoruhodné je, že se za nejvyšší bod země považuje vrch teprve 12 let.

V roce 2004 zjistili univerzitní geodeti z Vilniusu, že tento pahorek je o více než metr vyšší než nedaleký vrch Juozapine, který byl považován za nejvyšší kopec Litvy do té doby. Oba vrcholy jsou snadno dosažitelné z Medininkai. „Výstup“ na Aukštojas po neznatelném stoupání je jen asi 200 metrů dlouhý, na vrcholu je vybudována malá rozhledna.

Horní hrad ve Vilniusu

Horní hrad ve Vilniusu

FOTO: Josef Miškovský, Právo

Obě nenápadná návrší jsou v terénu dobře značená směrovkami — bez nich by se v mírně zvlněných lukách a polích hledala opravdu docela těžko.

Když už jsme u zeměpisných zvláštností, další z nich je geografický střed Evropy. Najdete jej asi 20 kilometrů severně od Vilniusu. Tento bod byl pro změnu zaměřen v roce 1991 Francouzským geografickým ústavem. Střed Evropy (litevsky Europos Centras) je na hlavní silnici na Utenu dobře značený.

Na místě samotném přijdete od parkoviště k balvanu označujícímu střed Evropy. Kolem na stožárech vlají vlajky evropských zemí a v informačním centru si můžete koupit pár suvenýrů včetně uzavřených plechovek se vzduchem ze středu Evropy.

Tichá příroda

Našince přijíždějícího z lidnaté střední Evropy Litva zaujme především svou umírněností, klidem a jakýmsi pomalejším během času. Nejstarší litevský národní park Aukštaitija (Aukštaitijos nacionalinis parkas) na východě země je krajem spousty jezer rozdělených táhlými zalesněnými návršími.

Hustá síť cest (menší část jich je značena) umožňuje pohyb pěším či na kole, větší cesty i autem. Řada jezer je propojena přírodními nebo umělými kanály a na lodích se tu dá při dobrém naplánování trasy doplout docela daleko.

FOTO: Josef Miškovský, Právo

 FOTO: Josef Miškovský, Právo

Z vyhlídkových návrší, z nichž nejznámější je Ladakalnis, spatříte kruhová panoramata s řadou jezer. Mezi kulturní zajímavosti patří unikátní muzeum včelařství ve Stripeikiai, dřevěný kostelík z 18. století v Paluše, vodní mlýn z 19. století v Ginučiai (v Paluše a Ginučiai najdete také informační centra) i řadu památkově chráněných vesnic.

Ubytovat se lze různě — od tábořišť, kde se nocuje víceméně „nadivoko“, a kempů v Paluše a Kamuže přes mnoho venkovských farem a chalup až po menší hotely soustředěné především v Ignalině. Podrobné informace o národním parku najdete na anp.lt.

Nejhlubší lesy, rozsáhlá rašeliniště a také krásné vesnice s pečlivě udržovanými dřevěnými domy a řadou kapliček, božích muk a křížků najdete v Dzukijském národním parku na jihovýchodě země. Lesy, jezera a romantické vesnice se nacházejí i v národním parku Žemaitském, který se prostírá v rovinatější oblasti na západě Litvy.

Informace o národních parcích najdete na cepkeliai-dzukija.lt, resp. zemaitijosnp.lt

Historické milníky

Letos uběhlo 25 let od obnovení nezávislosti Litvy po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Sovětských reliktů v zemi rychle ubývá a setkáte se s nimi spíše v muzejní nebo inscenované podobě. Příkladem je Grútaský park na jihovýchodě Litvy u lázeňského města Druskininkai.

Shromážděny jsou tu desítky skulptur sovětských představitelů, které dříve vévodily náměstím litevských měst, ale také knihovna sovětské literatury nebo jídelna nabízející sovětská jídla (ve zdejším provedení velmi chutná).

Ve Vilniusu na Novém Městě v ulici Auku pak najdete v bývalém sídle litevské pobočky KGB podrobnou expozici o sovětské historii i s hrůzostrašnými sklepními prostorami bývalých cel.

Na skoro všech litevských nádražích pak spatříte památníky připomínající oběti stovek tisíc stalinských deportací, které odsud vlaky odvážely daleko na východ.

Stavební památky v Litvě ale mnohem častěji upomínají na dávnější časy. Ty nejstarší ještě na předkřesťanskou dobu, která v kraji zachovala stovky pozůstatků původních hradišť (litevsky piliakalnis).

Pozůstatky hradiště Šeimyniškélis

Pozůstatky hradiště Šeimyniškélis

FOTO: Josef Miškovský, Právo

Dnes vypadají jako vysoké valy a pahorky porostlé travou nebo lesem, až do počátku 2. tisíciletí se však jednalo o opevněná lidská sídla. Nejznámějším z původních hradišť je asi 30 kilometrů severozápadně od Vilniusu lokalita Kernave, spojená s počátky litevské státnosti ve 12. a 13. století a dnes zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO.

V pozdním středověku se pak Litevské velkoknížectví stalo významnou mocností v celoevropském měřítku. Hrady z té doby se dochovaly v podobě zřícenin nebo pozůstatků. Příkladem je Horní hrad ve Vilniusu, někdejší sídlo velkoknížete Gediminase.

Osmiboká věž hradu je opět dominantou města díky obnově ve 20. století. Vilniuský Dolní hrad se ze středověkých dob dokonce nezachoval vůbec a byl vlastně nově postaven v letech 2002-13.

Vodní hrad Trakai

Vodní hrad Trakai

FOTO: Josef Miškovský, Právo

Nejznámějším ze sídel litevských velkoknížat je však bezesporu Ostrovní hrad v Trakai asi 20 kilometrů západně od Vilniusu, jehož rozvaliny byly opět obnoveny až ve 20. století. Jeho stěny spadají na některých místech přímo do vod okolního jezera Galve. Trakai je významným turistickým centrem a hlavně v létě je tu možné potkat na Litvu nezvyklé houfy návštěvníků.

Mezi restauracemi, obchody, stánky a půjčovnami loděk najdete na hlavní ulici „kenesu“, modlitebnu národa Karaimů, jejichž předci sem přišli právě v dobách rozmachu Litevského velkoknížectví z oblasti Krymu.

Jantarové pobřeží

Největším pobřežním městem Litvy je Klaipeda s velkým přístavem a několika hrázděnými domy. Až do meziválečného období byla Klaipeda součástí německého Východního Pruska. Druhým největším městem na litevském pobřeží je přímořské letovisko Palanga s krásnými plážemi, parky, muzeem jantaru a v létě také se spoustou návštěvníků.

Hodně Litevců, ale i cizinců tráví v létě volno na poloostrově Kurská kosa. Na její litevskou část se lze dostat pouze trajektem z Klaipedy. K pevnině kosa totiž přiléhá svou jižní částí, která patří Kaliningradské oblasti Ruska. Kurská kosa je porostlá borovými lesy a na vymýcených místech se vyskytují písečné přesypy. Na vyznačených místech se lze přes písečné duny volně procházet.

Kurská kosa

Kurská kosa

FOTO: Josef Miškovský, Právo

Na Kurské kose můžete navštívit také delfinárium s mořským akváriem ve Smiltyne, Vrch čarodějnic u Juodkrante s desítkami dřevěných soch s výlevy z litevských mýtů a pohádek nebo dřevěný dům v Nidě s muzeem německého spisovatele Thomase Manna, který tu pobýval v meziválečném období. Ve vesnicích na kose se hlavně v létě prodávají čerstvé uzené a pečené ryby a také jantar, který se dá vzácně najít i na břehu moře po bouři.