„Do zóny budeme každý den jezdit vlakem. Jede v půl deváté. Nepřijdeš včas - nejedeš a přišel jsi o den v zóně. Pak už není jak se tam jinak dostat,” varuje člověk, který týdenní výpravu za východoevropským radiačním hotspotem naplánoval. První tři věty stačily na dostatečné vynervování a nastavení několika simultánních alarmů na všech zařízeních, která toho jsou schopná.

KOMENTÁŘE DNE:

Zeman versus ne-Zeman - Předvolební prezidentské klání předjímá Jiří Pehe. Čtěte zde>>

Ne že by byla představa volného dne ve městě Slavutyč sama o sobě něčím hrozným. Program byl extrémně našlapaný a ztráta byť i jediného dne by znamenala vynechání návštěvy důležité části zóny či, nedej bože, samotné elektrárny. Nepřipadá v úvahu. Kdyby měl alarm můj kapesní otvírák na láhve, nastavil bych raději i ten.

Pro Čecha levno

Zdejší supermarket má otevřeno do 11 hodin večer. Chci si jít ještě nakoupit. Vše je v porovnání s českými cenami výrazně levnější, až se nestačím divit. Láhev prémiové vodky stojí kolem 80 hřiven, tedy v době mé březnové návštěvy asi 70 korun. Ty nejlevnější se dají pořídit zhruba už za pětadvacet českých.

„Dekontaminaci nesmíš podcenit. Po návštěvě zóny si vypláchni ústa vodou a pak vypij jednoho či dva panáky vodky,” říká mi průvodce Sergej. Mžourám na něj a měřím si ho nedůvěřivým pohledem. Pokyvuje hlavou na znamení toho, že to myslí vážně.

Ukrajinské slevy fungují trochu jinak. Chcete k vodce i colu? Dobrá, máte to ani ne za 50 korun českých.

Ukrajinské slevy fungují trochu jinak. Chcete k vodce i kolu? Dobrá, máte to ani ne za 50 korun českých.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

„Já to dělám každý den a nemám žádný problém,” zdůrazňuje. Přemítám, že o tom problému by se dalo dost dobře polemizovat, ale nakonec rezignovaně kývnu. Nakonec jsem na Ukrajině. Kupuji si něco k snědku na další den, limonádu, buchtu k snídani a zmíněnou vodku. V přepočtu mi z peněženky nezmizela ani stokoruna. A to se ještě dozvídám, že je ve městě Slavutyč draho oproti jiným částem Ukrajiny. Zaměstnanci elektrárny jsou totiž placeni výrazně lépe než průměrný pracovník v zemi.

Že není Slavutyč tak úplně běžným městem poznáte i podle toho, že u nádraží nevisí hodiny, jak je běžné, ale dozimetr.

Že není Slavutyč tak úplně běžným městem, poznáte i podle toho, že u nádraží nevisí hodiny, jak je běžné, ale dozimetr.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Slavutyč je asi pětadvacetitisícové město ležící jen nějakých 10 kilometrů od ukrajinsko-běloruské hranice. Podobně jako byla dříve Pripjať zaměstnaneckým městem pracovních sil jaderné elektrárny Černobyl, i Slavutyč je obývána převážně těmi, jejichž pracovní život je s dlouho nefunkční elektrárnou spjatý.

To byla první věc, kterou jsem příliš nechápal. Elektrárna Černobyl od roku 2000 nevyprodukovala ani watt elektřiny, a přesto tam pracuje ještě někdo kromě těch, kteří připravují nový obloukový sarkofág na uvedení do provozu? Proč? A kolik jich tam pracuje?

Tisíce lidí denně

První odpovědi jsem měl dostat hned ráno. Nemohl jsem dospat a v noci jsem se budil skoro každou hodinu. Jednou jsem se rozespalý málem napil vodky místo pomerančové limonády, která byla také ve skle. Na poslední chvíli čichové buňky zafungovaly a já jsem se jen znechucením oklepal. Vidět mě Sergej, tak by asi jen pohoršeně zakroutil hlavou.

Bloky jedna až tři byly vyřazeny z provozu oficiálně až loni v dubnu.Místní průvodce

Na nádraží čekám už o půl hodiny dříve. Jako „černobylský panic” nechci nechat nic náhodě. Když přijíždí vlak, jsem překvapený. Na dlouhém nástupišti je hodně přes tisíc lidí. Vlaky jedou ráno dva, já vyrážím tím pozdějším. Nemusím být zrovna profesor matematiky, abych si spočítal, že pracovat do zóny dnes odjede minimálně 2500 lidí, nespíš ale ještě výrazně více.

Každá cedule představuje městečko či vesnici, která musela být po jaderné nehodě opuštěna.

Každá cedule představuje městečko či vesnici, která musela být po jaderné nehodě opuštěna. Toto památní místo se nachází ve městě Černobyl.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Zahloubám se do kupeckých počtů, vstoupím do vlaku, sedám si na volné místo a slyším jen tiché „nět”. Překvapeně vzhlédnu k naproti sedícímu člověku, který mi ukazuje hrací kartu položenou na druhé straně lavice. „Nět. No. Sorry.” Z jazykového guláše usuzuji, že mám jít jinam. No dobrá. Vstávám a rozhlížím se, kam si sednu. Když se podívám lépe, na naprosté většině lavic něco je. Klíče, čepice, rukavice.

Právě jsem pochopil rezervační systém vlaku mířícího do uzavřené zóny Černobylské jaderné elektrárny. Ten, kdo vstoupí do vlaku ze skupiny známých jako první, rozhodí nejrůznější předměty po lavicích a zajistí jimi místo svým kolegům. Funkční řešení a místní ho evidentně plně respektují. Nechci dělat rozruch, a tak si nakonec sedám úplně do rohu, kde nic není. Když se nikdo neozývá do minuty od usednutí, s uklidněním si sundávám batoh. Ani ne hodina cesty a budu tam. Konečně.

Video

Pripjať a uzavřená zóna Černobylské jaderné elektrárny z dronu
Autor: pro Novinky Michal Kroužel

Vlak do zóny jede značnou část trasy přes běloruské území. Nedaleko samotného Černobylu přejíždíme most přes řeku Pripjať. Dozimetr v kapse mi začíná pípat jako o život. Pln nervozity jej beru do ruky a sleduji, že jsem na místě s radiací 15krát vyšší, než jakou naměříte v ulicích Prahy.

Kolemsedící lidé jistě nemohli přehlédnout výraz v mých očích, protože mi těmi svými dávají najevo jemné pohoršení. Dochází mi, že pokud tu dozimetry turistům pípají pravidelně, musí jim to určitě lézt krkem. Jak by se mi asi líbilo, kdyby takhle pípali turisté v pražském metru? Nastavuji radiační limit pro spuštění alarmu o poznání výše a omluvně schovávám dozimetr zpět do kapsy.

Vítá vás Černobyl

Vítá vás Černobyl

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Krátce po vystoupení z vlaku na stanici probíhá rychlá kontrola totožnosti a máme zelenou k tomu, abychom vyrazili objevovat zónu. Ptám se ještě rychle, jak je to tedy s počtem zaměstnanců v Černobylu aktuálně. Přibližně před rokem to prý bylo něco kolem sedmi tisíc, ale pracovní pozice začínají pozvolna ubývat. Odhadem jich je nyní prý zhruba šest tisíc, pracují ale na směny. Najednou jich tedy v elektrárně nebývá více než 2500.

Přehled uzavření bloků jaderné elektrárny Černobyl
 Vyřazen z provozu
Důvod vyřazení
Blok 1
1996 po dohodě
Blok 2
1991
požár
Blok 3
2000
ukončení provozu elektrárny
Blok 4
1986
výbuch
Bloky 5 a 6 nikdy neuvedeny do provozu

Bezpečnostní opatření spočívají víceméně jen v rámových dozimetrech, kterými musejí zaměstnanci každý den po práci procházet. U těch, kteří pracují na výstavbě nového sarkofágu, jsou pak opatření samozřejmě přísnější, protože jsou vystaveni v absolutní blízkosti vybuchlého reaktoru výrazně vyšší radioaktivitě než ostatní pracovníci.

„Na čem tu ještě pracují?” nedá mi zvědavost a stále rýpu do toho, proč jsou zde lidé placeni tolik let poté, co elektrárna přestala plnit svůj účel. „Připravují ji k úplnému uzavření. Bloky jedna až tři byly vyřazeny z provozu oficiálně až loni v dubnu,” říká mi průvodce. Nezmůžu se na víc než na strohé „aha”.

Detailní fotografie havarovaného čtvrtého bloku. Zhruba uprostřed snímku můžete spatřit osobu v modrém pracovním úboru s rouškou přes obličej. Někteří zaměstnanci tu tedy pracují i v bezprostřední blízkosti místa havárie.

Detailní fotografie havarovaného čtvrtého bloku. Zhruba uprostřed snímku můžete spatřit osobu v modrém pracovním úboru s rouškou přes obličej. Někteří zaměstnanci tu tedy pracují i v bezprostřední blízkosti místa havárie.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Vždy jsem si představoval, že je oblast kolem černobylské elektrárny uzavřená a jediní lidé v okolí budou hlídači a stavitelé nového ochranného sarkofágu. O moc víc jsem se asi ani mýlit nemohl. A když už jsme se oklikou dostali k novému sarkofágu - v průběhu výstavby se značně prodražil a jediné, co nám do budoucna zřejmě zajistí, je více času. O tom ale až zítra...

Již jsme vydali
Pět dní do katastrofy: Z očí pripjaťské panenky mrazí i 30 let poté 
Šest dní do katastrofy: Bylo gigantické Oko Moskvy slepé?
Sedm dní do katastrofy: Uvnitř třetího černobylského bloku. Souseda tichého zabijáka

Zítra vyjde: I Ukrajina má svou „Blanku” - černobylský sarkofág