Každou hodinu po odbití orloje vystupuje na ochoz věže Staroměstské radnice a do všech světových stran vyhrává fanfáru. Zatímco v minulosti se hlásný na věži chopil trubky, objevilo-li se nějaké nebezpečí, dnes trubači troubí hlavně proto, aby nalákali lidi k návštěvě díla ze 14. století.

„Můj děda hrál na trubku a já jsem hrozně chtěla hrát na tubu. Jenže v té době to k holce pasovalo ještě méně než trubka, doma mi to zakazovali, a tak jsem hrála na flétnu. Jednou jsem objevila dědovu trumpetu a potají jsem ji vyzkoušela. Ale není to úplně tichý nástroj, takže mě děda slyšel – a asi se mi povedl nějaký tón, a tak se mnou začal cvičit,“ vzpomíná dvacetiletá blondýnka.

Na ochozu se střídají čtyři trubači. Od čtvrtka do neděle. Začínají na straně k orloji, tu má Simona nejradši a proti směru hodinových ručiček postupně obejdou všechny světové strany. „I když nesvítí sluníčko, je trubka zdola vidět. Jen vylezu na ochoz, dav jásá a docela často se stane, že se roztleská. To je super,“ říká usměvavá slečna s tím, že zvuk se nese třeba až za chrám sv. Mikuláše. Přiznává, že s trémou se potýká stále.

„Trubka mě uchvátila úplně vším,“ odpovídá stručně na otázku, čím ji hudební nástroj zaujal. „Potřebujete především silné plíce,“ zamýšlí se nad tím, co hráči na trubku nesmí chybět. „Musí se ladit, čistit, hlavně zevnitř,“ říká o nástroji, který vyšel na 50 tisíc korun.

Nesnadné uplatnění

Trubači chodí v civilu. Dostat se na správné místo bývá někdy kvůli davům turistů poměrně obtížné. Během přestávek dlí v předsálí ochozu a jsou připraveni poradit turistům. „Většinou ale na nějaké rady ani nedojde. Když vidí, že mám trumpetu, okamžitě se spustí vlna otázek, co tady vlastně dělám, diví se – vždyť jste holka, zajímá je, odkud jsem,“ líčí Simona, takže nuda rozhodně nehrozí. Prý proběhla nejedna pozvánka na večeři i na zájezd.

Pražská informační služba nedávno zveřejnila inzerát, že hledá další trubače, ale podle Simony zatím nikdo neuspěl. „Není to špatné, za směnu si vydělám 810 korun,“ prozradila.

O studium trubky prý není v současnosti velký zájem. Ale není to tak, že by bez problému našla v budoucnu uplatnění. „V orchestrech je většinou spousta dobrých trumpetistů ve středním věku, takže mají ještě spoustu let,“ vysvětluje studentka 5. ročníku konzervatoře, která zatím vůbec netuší, kam se po skončení školy vydá.