Vodu připomíná i jeho název – římský konzul Sextius jej roku 122 př. n. l. založil jako první římské město v Galii na místě horkých pramenů. Proto sídliště Římané pojmenovali na jeho počest Aqua Sextia, tedy Sextovy vody. A právě jeho zkomolením vznikl dnešní název Aix.

Čtyři fontány na ulici

Hned na hlavním bulváru Cours Mirabeau je několik kašen. Největší z nich najdete na západním konci třídy. Už názvem Fontaine de la Rotonde napovídá, že se jedná o kruhovou kašnu. Byla postavena roku 1860 a tři sochy na vrcholu symbolizují tři hlavní činnosti regionu: justici (socha je obrácena k Aix-en-Provence), zemědělství (hledí na Marseille) a výtvarné umění (dívá se na Avignon). Monumentální fontánu o výšce 11,9 metru a průměru 31,5 metru obklopenou lvy, delfíny a labutěmi zásobuje vodou řeka Verdon.

Jen o kousek dál směrem na východ uvidíte fontánu Devíti kanovníků. Byla postavena na místě napajedla pro stáda kočovníků. Její autor Laurent Vallon ji dal dnešní podobu v roce 1691, kdy jí začaly využívat jeptišky z nedalekého kláštera sv. Uršuly a později i řád benediktinů.

Příjemné posezení na dohled od největší kašny, kruhové Fontaine de la Rotonde

Příjemné posezení na dohled od největší kašny, kruhové Fontaine de la Rotonde

FOTO: Profimedia.cz

Na místě dnešní fontány s teplou vodou či Mechové fontány z roku 1734 stávala kašna už v době římské. Využívala lokálního termálního pramene o teplotě 34 stupňů Celsia, který prý dodnes vyhledávají nemocní, neboť léčí tuberkulózu a strumu a zvyšuje plodnost žen.

Nejvýchodněji položená fontána na této tepně připomíná „dobrého krále“ Reného. Tento panovník z rodu Anjou a dynastie Kapetovců předběhl svou dobu. Spíše než bojovník to byl kultivovaný dvořan – dosáhl vysokého vzdělání a psal poezii a mystická podobenství. Za jeho vlády v 15. století se město stalo centrem vzdělanosti a umění a právě on přivezl do Provence kromě krocanů a bource morušového i muškátovou révu, kterou začal v kraji kultivovat.

Zákon čtyř

Sama ulice Cours Mirabeau nese od 19. století jméno po francouzském spisovateli, novináři a vůdčí osobnosti rané fáze Velké francouzské revoluce hraběti Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau, který se tu v domě číslo 12 oženil.

Skoro 500 metrů dlouhý bulvár byl postaven roku 1651 na místě stržených středověkých hradeb a brzy po svém vzniku představoval „nejlepší adresu“ v celém městě. Architekt se tu držel pravidla Leonarda da Vinci, že ulice by měla být tak široká, jak vysoké jsou její domy, a vše podřídil násobku čísla čtyři – na 440 metrech je vysázeno 44 platanů a mezi nimi se nacházejí čtyři fontány.

Dnes se tato hlavní třída proměnila v typickou jihoevropskou ulici lemovanou domy ze 17. a 18. století s kavárenskými stolky, restauracemi a pravidelným trhem.

Staré město

Cours Mirabeau tvoří jižní hranici starého města. Změť uliček a elegantních malých náměstíček skrývá radnici z roku 1670 s fasádou v italském stylu a zvonici s astronomickými hodinami, bývalou burzu s kukuřicí s alegoriemi řek Rhôny a Durence, pasáž Agard, jež bývala součástí karmelitánského kláštera, a množství kostelů reprezentujících architekturu od 5. do 17. století.

Zvonice (Belfry) z roku 1510 a astronomickými hodinami dodanými 1661

Zvonice (Belfry) z roku 1510 s astronomickými hodinami dodanými v roce 1661

FOTO: Profimedia.cz

Na severní hranici města leží gotická Cathédrale Saint-Sauveur, tedy katedrála sv. Spasitele s nádhernou románskou křížovou chodbou a merovejským baptisteriem. V jejím interiéru se na jižní stěně nachází slavný triptych Hořící keř od Nicolase Fromenta z Uzés. Pro katedrálu jej objednal roku 1476 král René a sám je i vyobrazen v levé části triptychu, zatímco jeho manželka Jeanne de Laval v křídle pravém.

Město Paula Cézanna

Při návštěvě Aix-en-Provence nelze nevzpomenout Paula Cézanna, který se tu roku 1839 narodil v Rue de l’Opera v čísle 28. Jeden z nejznámějších francouzských představitelů impresionismu, ve své době neúspěšný a vysmívaný v pařížských salónech, tu strávil skoro padesát let života a fascinován typickým provensálským světlem se nechal inspirovat místní přírodou i krajinou.

Jen horu Sainte-Victoire, vzpínající se nad Aix-en-Provence, zachytil nejméně šedesátkrát. Milovníci jeho díla se mohou ve městě vydat po stopách tohoto génia na procházku s průvodcem či navštívit jeho ateliér, který zůstal od Cézannovy smrti v roce 1906 nezměněn, a jsou zde vystaveny předměty, s nimiž pracoval či související s jeho tvorbou.

Trhy se vším, co si přejete

Každý den dopoledne město ožívá pravidelnými trhy. Ulice se zaplní omamnými vůněmi, barvami a zvuky a všichni si tu vyberou to, co právě hledají. Každý den obsadí Place Richelme svými stánky prodavači ovoce a zeleniny.

Barevný a voňavý sortiment tržiště

Barevný a voňavý sortiment tržiště

FOTO: Profimedia.cz

V úterý, čtvrtek a sobotu zaberou Place de Verdun a Pôle Judiciaire řemeslníci a na Place de l’Hotel de ville se koná květinový trh. V úterý a ve čtvrtek se na Cours Mirabeau prodává oblečení a textil, stejně tak jako v sobotu na Pôle Judiciaire. Každá první neděle v měsíci je na Place de l’Hôtel de ville vyhrazena starým knihám a starožitnostem. Město ožívá a na trhy se sjíždějí lidé z okolí.

Trhy jako společenská událost

Trhy jako společenská událost

FOTO: Profimedia

Je úžasné sledovat místní hospodyně, které nákupu věnují veškerou energii. Ověříte si tu, že opravdu platí to, co popsal v knize Rok v Provence Peter Mayle: Francouzská hospodyně se s nákupem přímo potýká. Baklažány zmáčkne, rajčata očichá, fazolku tenoučkou jako sirka zlomí, sýr a olivy ochutná, a nejsou-li na úrovni a neodpovídají jejím normám, zdrtí trhovce pohledem a přejde k dalšímu stánku.