Přestože zimní období je na Šumavě náročné a Tesařová proto vážně uvažovala o prodeji domu a trvalém návratu do Prahy, zjistila nakonec, že to nedokáže... Své ateliéry má na Zbraslavi i v Dobré Vodě a jak přiznává, když něco tvoří, je jí v podstatě jedno, kde zrovna je.

Cítím se spíš řemeslníkem

Šumava jí učarovala. Při svých dlouhých procházkách nachází uprostřed přírody klid, pohodu, inspiraci. „Drží mě tu dobří lidé i nádherná krajina, člověk může nerušeně rozjímat,“ říká. Snad proto po uměleckých začátcích, kdy v Praze vytvořila několik rozměrných moderních plastik pro bankovní domy, vytváří na Šumavě plastiky zejména s duchovními, náboženskými náměty.

„Tvorba pro kostely mě obohacuje. Člověk se musí podřídit určitému logickému řádu, potlačit ego a sloužit dílu. Gotičtí umělci se proto ani nepodepisovali. Jejich díla mě fascinují, nacházím v nich moudrost předků.“ O sobě Tesařová říká, že je jen prostředníkem, řemeslníkem, který má za úkol oslovit diváky prostřednictvím díla, které vytvoří.

Vladimíra Tesařová ve své dílně

Vladimíra Tesařová ve své dílně

FOTO: Eva Procházková, Právo

Manipulace se skleněnými objekty není pro ženu jednoduchá. Plastiky jsou rozměrné, i několikametrové, mnohdy velmi těžké. Samozřejmostí je práce s bruskou či jiným nářadím, často krkolomné výstupy na různá lešení. Tesařové pomáhá manžel, ale i synové, jsou-li nablízku.

Poutní místo „Malé Lourdy“

Plastiky z dílny šumavské výtvarnice můžete vidět přímo v Dobré Vodě u Hartmanic. Originální skleněný oltář v kostele sv. Vintíře je asi jejím nejznámějším dílem, podle odborníků naprostý evropský unikát. Sama říká, že když uviděla prázdný zdevastovaný kostel, toužila ho zaplnit něčím smysluplným, něčím, co má nadčasovou hodnotu.

Oltář má nazelenalou barvu jako šumavské říčky v době tání, nasvícený se proměňuje dohněda. Je na něm celkem 35 soch. Dlouhý je čtyři a půl metru a váží téměř pět tun. Práce na něm trvala přibližně rok.

Vnitřek kostela zdobí i další skleněné plastiky, které vytvořila Tesařová — 14 desek Křížové cesty, skleněná socha sv. Vintíře v životní velikosti, skleněný pultík na čtení Bible, stůl i betlém. Nemalé prostředky na realizaci díla se podařilo sehnat z Programu obnovy venkova a z Česko-německého fondu budoucnosti.

Skleněný pultík na čtení Bible

Skleněný pultík na čtení Bible

FOTO: Eva Procházková, Právo

Dílo bylo dokončeno na přelomu let 2001 a 2002, a od té doby se těší velkému zájmu našich i zahraničních turistů. Prohlídky tu probíhají každý den od 8.30 do 16.30, v pondělí pouze na objednávku.

Trochu komornějším prostředím, kde také najdete práci Vladimíry Tesařové, je poutní místo u Hauswaldské kaple, které se nachází blízko obce Srní. Proslavilo se legendami o zázračné vodě ze zdejšího pramene, která vrátila zdraví mnoha lidem, dokonce dostalo jméno „Malé Lourdy“. Kapličky, postavené v 19. století, byly v minulosti zdevastované vojáky. V roce 2006 se památné místo podařilo obnovit zejména díky obětavosti občanského sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy.

Léčivá voda zde stéká od studánky dřevěnými korýtky, takzvanými vantroky usazenými na 59 kamenech představujících korálky na růženci. Voda dopadá na skleněný blok s otisky dlaní, který Tesařová vytvořila jako symbol rukou Panny Marie Lourdské. Výletníci si mohou nabrat vodu do dlaní a napít se. Najdou tu i hrnečky.

Voda ze studánky stékající dřevěnými korýtky na skleněné dílo s dlaněmi

Voda ze studánky stékající dřevěnými korýtky na skleněné dílo s dlaněmi

FOTO: Eva Procházková, Právo

Je to místo s neopakovatelnou atmosférou. Je celoročně volně přístupné, jen v období mrazů jsou dlaně schované v bednění. Ke kapli vede cesta upravená pro bezbariérový přístup.

Unikát v Čepicích

Hledáte-li romantický zážitek, nezapomeňte se zastavit v maličké obci Čepice. Najdete ji na trase ze Strakonic do Sušice, když přibližně tři kilometry před Sušicí odbočíte z hlavní silnice doleva. Na mostě přes Otavu stojí skleněná socha sv. Jana Nepomuckého, rovněž dílo Vladimíry Tesařové.

Při jejím upevňování zažila zavěšená na popruzích horké chvilky, na které dlouho nezapomene. „Je to socha jako kterákoliv jiná, jen je ze skla,“ říká autorka. Skromně zapomene dodat, že se jedná o největší skleněnou sochu tohoto světce na světě.

Vznikla na zakázku. Objednal ji kytarista Lubomír Brabec, který má v Čepicích chalupu a má toto místo velmi rád. Spolu se svými kamarády založil Otavskou svatojánskou společnost, která si vzala na starost finanční zajištění akce. Socha je v životní velikosti a váží 600 kilogramů. Její zvláštností je, že má jednu tvář obrácenou směrem na most, druhou směrem k vodě a projíždějícím vodákům.

Skleněná socha Jana Nepomuckého na mostě přes Otavu

Skleněná socha Jana Nepomuckého na mostě přes Otavu

FOTO: Eva Procházková, Právo

Socha je hnědá jako Otava v létě, když protéká rašeliništi. Slavnostně odhalena byla před dvěma lety za přítomnosti českobudějovického biskupa Mons. Jiřího Paďoura, který jí požehnal a následně sloužil mši v místní kapličce. Na slavnost dorazilo 2000 přihlížejících — větší slávu vesnička se stovkou obyvatel asi ještě nezažila.

Socha vás zaujme kdykoliv, ale dorazíte-li do Čepic za šera, kdy je nasvícená, zatají se vám z té krásy dech. Za posledním dílem výtvarnice se vypravte do Arciděkanského kostela na náměstí v Domažlicích. Od loňska tam mají monumentální skleněnou plastiku - retábulum Nanebevzetí Panny Marie. Váží čtyři tuny a vysoké je přes pět metrů.

Náročná práce trvala autorce rok. Zvolila čistotu a jednoduchost. Vytvořila dílo, které by mělo oslovovat nejen věřící, ale i turisty. V současnosti tvoří Vladimíra Tesařová jen drobné skleněné plastiky pro radost. Volný čas tráví toulkami šumavskou přírodou v doprovodu své dogy Otíka. Šumavská příroda má podle jejích slov kouzlo v každém ročním období.