„Je to můj životní projekt, pro jehož zdar jsem odhodlán pohnout zemí,“ ujišťuje Laurent Bouvet, podle nějž by vzkříšení zámku vyztužilo „turistickou osu světa“ Paříž–Versailles. Saint-Cloud je na půli cesty. Na místě dodnes zůstaly rozlehlý zámecký park a zahrada s nádhernou kaskádou a fontánou.

Celý areál, který je pečlivě udržovaný a kam dnes lidé chodí za odpočinkem, čítá 460 hektarů. Oko historika architektury ale bezpečně pozná, že tady něco chybí. Místo, kde zámek kdysi stával a kudy se valily dějiny, krášlí už jen řada bujných, do kužele zastřižených tisů.

V počátcích byl zámek, postavený koncem 16. století, skromný a sloužil jako rezidence jistého florentského bankéře. Až Filip I., vévoda orleánský, jej nechal rozšířit do majestátní podoby, která stavbu tolik proslavila. Pořádal tady drahé slavnosti. Byly prý tak honosné, že mu je záviděl i sám král Ludvík XIV., jeho starší bratr.

Do majestátní podoby, která zámek proslavila, nechal objekt rozšířit Filip I., vévoda orleánský.

Do majestátní podoby, která zámek proslavila, nechal objekt rozšířit Filip I., vévoda orleánský.

Zdroj: reconstruisonssaintcloud.fr

V 18. století sloužil zámek jako rezidence královny Marie Antoinetty, která byla přesvědčená, že vzduch v Saint-Cloudu je pro její děti zdravější než ve Versailles. Po pádu monarchie se na zámku usídlil Napoleon Bonaparte, který odtud zinscenoval v roce 1799 převrat, jímž ukončil revoluci a stal se vládcem Francie. A pět let nato se zde nechal korunovat císařem.

Král přivezl první žirafu

Totéž a na stejném místě pak o půl století později zopakoval jeho synovec, Napoleon III. A v 19. století měl zámek vskutku jedinečného hosta: král Karel X. sem nechal přivézt žirafu, první, která kdy do Francie vkročila.

„Kdo by nesnil o tom, že bude spát v pokojích, v nichž pobývalo tolik korunovaných hlav,“ spřádá Bouvet svůj ambiciózní plán a připomíná, že jako hosté sem přijeli také ruský car Petr I. nebo britská královna Viktorie. Bouvet totiž zvažuje, že by v obnoveném areálu mohlo sídlit nejen muzeum, ale i hotel s lázeňskými službami. „Kdyby monument ještě stál, byl by nepochybně jedním z nejnavštěvovanějších míst ve Francii,“ dodává.

Vestibul s čestným schodištěm

Vestibul s čestným schodištěm

Zdroj: reconstruisonssaintcloud.fr

V Saint-Cloudu se psaly i stinné stránky dějin. Napoleon III. odtud vyhlásil v roce 1870 válku Prusku. Brzy nato však stála nepřátelská vojska u bran Paříže a dobyla i zámek, v němž si zřídila generální štáb a z jehož výšin ostřelovala přes Seinu francouzskou metropoli z kanónů.

Francouzi palbu opětovali, museli ale mířit na svůj vlastní zámek, který poté zachvátily plameny. Prusové měli podle historiků dostatek prostředků na to, aby oheň uhasili, ale záměrně nepospíchali. Nechali zámek vyhořet, prý aby se Francouzům pomstili. Ohořelé ruiny hyzdily výšinu nad Seinou dalších 20 let, než byly z důvodů bezpečnosti strženy, čímž definitivně zmizelo i jedno z nejvýznamnějších míst francouzské historie.

S lítostí se Bouvet smiřuje s faktem, že mnozí Francouzi dnes ani nevědí, že tady kdysi stával zámek. „Jeho obnovou by si lidé určitě znova osvojili kus dějin vlastního národa,“ ujišťuje tento padesátiletý estét a expert na financování nemovitostí.

Starosta nechce nový Disneyland

Mnozí politici jeho plánům fandí. Jiní ale brojí proti. „Něco takového nepřichází v úvahu, protože bychom tady měli další Disneyland,“ říká podle agentury AFP starosta obce Saint-Cloud Éric Berdoati s tím, že v době, kdy se ekonomika vzpamatovává z krize, je užitečnější investovat miliardy jinde.

„Podívejte se na stav našich zámků a kostelů. Je tolik už existujících monumentů, které je nutné bezpodmínečně restaurovat. Neměli bychom plýtvat časem ani penězi na nějaká dobrodružství,“ prohlásil šéf Národního památkového úřadu Philippe Bélaval.

Bouvet ale odmítá, že by obnova zámku ukrajovala z veřejných rozpočtů. Stála by prý „jen sto miliónů eur“ (2,75 miliardy Kč), které by se daly shromáždit ze soukromých zdrojů. Rekonstrukce by mohla běžet „před očima veřejnosti“, která by se sem mohla chodit za poplatek dívat, jak stavba pokračuje.

Podobně je financována i stavba hradu Guédelon v burgundském departementu Yonne. Originální předloha tady sice nikdy nestála, hrad narýsovali až dnešní architekti. Projekt je ale zajímavý tím, že pár desítek dělníků jej od roku 1997 staví výlučně středověkými technikami, tedy žádné jeřáby či míchačky malty, ale dřevo, lana, tesaři, kováři či kameníci. To přitahuje návštěvníky a tím i finance.

Stavba hradu Guédelon je jedinečnou podívanou.

Stavba hradu Guédelon je jedinečnou podívanou.

FOTO: Profimedia.cz

Co na tom, že stavba pokračuje pomalu, hotová má být až v roce 2022. Ale jednou bude, argumentují stoupenci obnovy zámku Saint-Cloud. Z technického hlediska by to neměl být žádný problém, protože základy a sklepy zůstaly zachovány a existuje dostatek maleb i fotografií, podle nichž lze novou stavbu vyprojektovat. „Archivy jsou plné dokumentů, takže bude snadné zámek obnovit,“ říká Bouvet.

Podle jeho spolubojovníka, architekta Didiera Beautempse, je možné se obrátit i na soukromé investory a přispěli by prý určitě i potomci šlechtických rodů z celého světa. „Musíme dodržet přesnou podobu budovy, ale můžeme využívat levnější a ekologičtější materiály než ty, z nichž byl zámek postaven původně,“ dodává Beautemps, jenž nyní řídí rekonstrukci pařížského hotelu Ritz.

Inspirace z Berlína

Velkým povzbuzením pro stoupence obnovy Saint-Cloudu je loni zahájená rekonstrukce zámku Hohenzollernů v Berlíně. Palác, někdejší dominanta německé metropole, byl při bombardování v roce 1945 silně poškozen a po válce stržen.

„Když to dokážou Němci, proč ne my?“ argumentuje Bouvet. Že by plány na obnovu zámku u Paříže úplně ztroskotaly, si Bouvet a jeho věrní nepřipouštějí. V jednom se ale se svými odpůrci možná shodnou: bude lehkou ironií dějin, jestliže ke vzkříšení ztraceného sídla francouzských monarchů přispěje obnovený palác pruských králů.