V Terchové se pravidelně konají Jánošíkovy slavnosti a je zde i muzeum slavného zbojníka. „Každý rok se pořádají programy ve zdejším amfiteátru, po městě projde slavnostní průvod a akce je zakončena mší svatou. Účast bývá hojná,“ pochvaluje si rozená Terchovanka Viktoria Zubová.

Jánošík střeží své rodáky, dnes už jen jako socha.

Jánošík střeží své rodáky, dnes už jen jako socha.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Ze zahraničních turistů se v tomto oravském městě zastaví hlavně Poláci a Češi. „Je nám líto, že Čechů je v posledním období stále méně,“ dodává. Nejvíc je domácích turistů. „My Slováci máme k němu asi nejupřímnější vztah,“ usmívá se Zubová.

Jánošíkovy dukáty

Terchované dodávají, že Jánošík se vlastně narodil v osadě Jánošovce, ale ta je už součástí Terchové. „Na místě jeho rodného domu dnes stojí lípa,“ říká Alena Vrbovská. Ta v informačním středisku v Terchové prodává množství předmětů s Jánošíkem.

„Nejvíc jdou na odbyt Jánošíkovy dukáty, které byly vyraženy u příležitosti letošních Zbojnických dnů.“ Zahraniční turisté hledají také valašky a obrázky se zbojnickým kapitánem.

Velkou dřevěnou sochu daroval městu Terchová řezbář Ján Palko.

Velkou dřevěnou sochu daroval městu Terchová řezbář Ján Palko.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Loni v srpnu navštívilo místní Jánošíkovo muzeum 1450 a letos za stejný měsíc 1900 lidí. „Je tady hodně návštěvníků, když venku prší a lidé nemohou na túry. Letošní srpen byl i na Oravě velmi teplý a proto nás toto číslo příjemně překvapilo,“ vysvětluje Pavlína Jančová, která provází po expozici Jánošík a Terchová. Všimla si, že proti minulosti už nechodí organizované skupiny, ale spíše rodiny s dětmi.

Téma Jánošíka však stále žije i v Česku. „Jdeme se podívat do muzea. Také u nás je Jánošík známou postavou. Asi méně u malých dětí, které už ztrácejí kontakt se slovenštinou, ale naše generace, která žila většinu života v Československu, ho má stále v paměti,“ říká Václav Kubát, který do Terchové přicestoval s manželkou z českého města Suchdol nad Lužnicí.

Mýty a legendy

Kolem postavy Jánošíka je stále množství legend a mýtů. Tvrdí se, že bohatým bral a chudým dával. „Řekl bych, že to byl zbojník a kradl hlavně pro sebe a svou družinu. Lidé však vytvořili hrdinskou legendu a rádi jí věří,“ říká Ondrej Konárik z Liptovského Mikuláše. Právě tam před 300 lety Jánošíka soudili a popravili.

Příběh o tom, jak zbojníka chytili, až když mu nasypali pod nohy hrách, patří také k rozšířeným pověstem. „Legendy dál žijí s postavami, k nimž jsou vymyšlené. Po 300 letech je to vše jen taková pohádka,“ dodává Konárik.

Tehdy, v dobách Jánošíka, to však žádná pohádka nebyla. Dodnes zachovalý v kůži vázaný Kongregační protokol popisuje, že Jánošík bude pro výstrahu zavěšen na hák za žebro. „Tento způsob popravy byl známý především v Polsku. Popravovali se jím zbojníci a vůdci takzvaných goralských povstání,“ vysvětluje Ružena Antolová z Muzea Janka Kráľa v Liptovském Mikuláši.

Bylo mu 25 let

„V létě jsme pořádali výpravu po Jánošíkově cestě. Návštěvníci se zde dozvěděli, kde Jánošíka chytili, kudy ho vedli do vězení, kde ho vyslýchali, jak ho mučili a popravili,“ říká Jana Piatková, ředitelka informačního centra v Liptovském Mikuláši.

Mučírna v Liptovském Mikuláši

Mučírna v Liptovském Mikuláši

FOTO: Archiv Muzea Janka Kráľa

Jánošíka prý mučili vpichováním ostrých hrotů pod nehty, pálením prstů na nohách a drcením prstů na rukách v palečnici. Zbojnického kapitána popravili ve věku 25 let. Měl za sebou docela krátkou kariéru zbojníka, ale na vytvoření legendy to stačilo.

„Nechtěl být poddaný, nechtěl pracovat na panském, ale na svém,“ zní jeden z výkladů jeho života. „Podle mě to nebyl žádný velký hrdina, ale postupně kolem něho vznikla legenda, ke které se Slováci rádi hlásí. Vždyť naše historie moc neoplývá hrdinnými postavami,“ domnívá se student Michal.

Univerzální legenda

Jánošíkovu legendu dokázal využít předchozí režim ke zdůraznění jeho sociálního cítění. Vždyť bohatým bral a chudým dával. Za totality byl Jánošík doslova symbolem sociálního odporu.

Dokonce i současný slovenský premiér našel v postavě Jánošíka téměř až dobového „sociálního demokrata“ a zdůrazňuje, že jeho zbojnictví bylo přirozenou reakcí na tehdejší neúnosnou chudobu. Patrně nikoliv náhodou zdobí kancelář premiéra reliéf zobrazující Jánošíkovu zbojnickou družinu.

Jánošík je oblíbený rovněž v gastronomii. Vždyť téměř v každé restauraci na Slovensku najdete jídla typu Jánošíkova kapsa, Jánošíkova omeleta, Jánošíkova pochoutka nebo Jánošíkův vrkoč.

Upravený samorost v muzeu zobrazuje smrt Jánošíka na háku.

Upravený samorost v muzeu zobrazuje smrt Jánošíka na háku.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Legenda začala naplno žít v 19. století, když se Jánošíkovi začal věnovat národovec Gašpar Fejérpataky-Belopotocký. V roce 1829 se v Liptovském Mikuláši konala poprava posledního zbojníka Mateje Tatarky.

Belopotocký se Tatarkovy popravy osobně zúčastnil a pod vlivem tohoto zážitku se začal víc zajímat o postavu Jánošíka. Zjistil, že patřil ke kuruckým oddílům Františka II. Rákócziho, vůdce protihabsburského povstání v Uhersku v létech 1703-1711. Po porážce kuruců u Trenčína bojoval na opačné straně - v císařské armádě.

Při strážení vojenského vězení se Jánošík seznámil s vězněným zbojnickým kapitánem Tomášem Uhorčíkem, kterému na podzim 1710 pomohl uprchnout. Jánošík se přidal k jeho družině a v roce 1711 převzal její vedení. V roce 1713 ho však zajali a popravili. Tolik fakta. Ale legenda, ta žije dál.