„Je to ohromující zjištění, že tady na Velkém bariérovém útesu žijí koráli v hloubkách větších, než jsme se odvažovali myslet,“ řekl k objevu týmu Queenslandské univerzity Pim Bongaerts.

Pomocí dálkově ovládaného robota se mu podařilo objevit a na hladinu vynést korál rodu houbovník (Leptoseris) z hloubky 124 metrů. To je hloubka čtyřikrát větší, než do jaké se odvažuje většina amatérských potápěčů.

Koráli jsou našim sladkovodním nezmarům podobní (a také příbuzní) živočichové, jejichž maličké a křehké tělo chrání exoskelet, vnější vápenitá kostra. Žijí v koloniích a vytvářející pevné vápenité stavby podivuhodných tvarů.

Živí se rostlinným a živočišným planktonem, který přinese proud do bezprostřední blízkosti jejich chapadélek. Naprostá většina druhů korálů se vyskytuje jen v tropickém a subtropickém pásmu v mělkých vodách od dvou do několika málo desítek metrů. Řasy, které s korály žijí v symbióze, totiž potřebují k fotosyntéze, jíž získávají živiny i pro své hostitele, sluneční světlo.

Rekordman je z Karibiku

I mezi korály existují výjimky – některé druhy žijí v chladných vodách, jiné prosperují i ve velkých hloubkách. V Karibském moři, kde je voda extrémně průzračná, se koráli vyskytují až do hloubek kolem 150 metrů.

Rekordmanem je zřejmě turbinatka větvená (Lophelia pertusa), nalezená v hloubce 799 metrů pod hladinou Mexického zálivu. Nepříliš odborné informace hovoří i o korálech, kteří mají žít v hloubce až tří tisíc metrů a na arktických Aleutách.

Australané na severozápadním pobřeží nejmenšího kontinentu zkoumali vliv klimatických změn na korálové společenství, používali k výzkumu dálkově řízený robot. Na záběrech z hlubiny na vnějším okraji útesu Ribbon, kde australský pevninský šelf spadá do hlubin Torresova průlivu, objevili něco připomínající korál. Podle dosavadních poznatků však neměl v hloubce pod sto metrů být, proto se rozhodli získat úlomek.

Život v šeru

„Byl to docela boj, zvládnout na 250metrovém kabelu ponorku tak, aby přinesla nahoru vzorek, a zároveň poničila co nejméně korálů,“ připustil Paul Muir z queenslandského Muzea tropů.

Podařilo se a vědci mohli obdivovat několik „větví“ korálů nejběžnějšího rodu větevník (Acropora) i „talířů“ nepříliš hojného houbovníku. „Opět jsme se přesvědčili, jak málo toho víme o korálech,“ řekl Bongaerts. „Teď ale máme v rukou hlubokomořské vzorky a po detailní analýze budeme schopni vysvětlit, jak se polyp přizpůsobil tak extrémnímu prostředí.“

Koráli větevníci (Acropora) jsou hojně rozšířeni po celém světě.

Koráli větevníci (Acropora) jsou hojně rozšířeni po celém světě.

FOTO: Profimedia.cz

„Bylo by dobré zjistit, jak dokážou vystačit s tak slabým světlem - je tam opravdu hluboké šero,“ doplnil jeho kolega Ove HoeghGuldberg. Vědci zatím netuší, jak se koráli mohou v temné hloubce rozmnožovat. Mělkovodní koráli totiž při pohlavním rozmnožování synchronně uvolňují vajíčka a spermie, což je iniciováno astronomickými ukazateli – roční dobou, svitem a polohou Měsíce.

„Tihle koráli z hlubin mohou dělat hodně odlišné věci než jejich příbuzní z mělkých vod,“ dodal.