Velká část sjezdovek se nachází nad hranicí lesa, jsou to rozlehlé vysokohorské stráně, které jsou často označovány za lyžařské dálnice. Vrcholy sjezdovek se blíží třem kilometrům nad mořem nebo jsou ještě výše.

V Savojských Alpách se lyžuje v pěti oblastech, každá má několik středisek a disponuje několika stovkami kilometrů sjezdovek. Kromě nich je tam dost prostoru k lyžování mimo sjezdovky a také terény pro snowboardisty.

Courchevel

FOTO: fotobanka Profimedia

Lyžařský prostor v Savojských Alpách je ideální pro opravdu náruživé lyžaře, kteří se nepotřebují příliš rozptylovat romantikou horských vesnic a městeček, ale jde jim především o lyžování samotné. Může to znít nepříliš lichotivě, ale francouzská střediska až na výjimky nabízejí to, čemu někteří říkají „průmyslové“ lyžování.

Tři údolí pokaždé jinak

Oblast Tří údolí (Les Trois Vallées) je jednou z největších lyžařských oblastí světa. Z pohledu lyžaře je tvořena 198 vleky a lanovkami a 600 km upravených sjezdovek, které jsou vzájemně propojeny, takže není nutné přestupovat na skibus.

Přesto člověka nic nenutí, aby jel po jedné sjezdovce dvakrát. Ať tedy vyrážíte na celodenní lyžování odkudkoliv, uvidíte Tři údolí pokaždé jinak.

Vzhledem k jejich rozlehlosti jistě nepřekvapí, že v oblasti Tří údolí si na své přijdou jak rekreační lyžaři, tak i ti opravdu zdatní.

Courchevel

Nejluxusnější ze zdejších středisek je také nejrozsáhlejší (sestává ze čtyř částí zpravidla označovaných jejich nadmořskou výškou) a podle odborníků nabízí nejlepší lyžování. Většina dění a také nejdražší hotely jsou v 1850 metrech. O 500 metrů níž v obci Le Praz a v jejím okolí je však mnoho chat a penziónů, kde jsou ceny přijatelnější.

Courchevel, jehož svahy jsou orientovány na sever a severovýchod, je dobře vybaven zasněžovací technikou. A také díky své nadmořské výšce (1300 až 3200 m) má výborné sněhové podmínky. Dvě třetiny tamních sjezdovek jsou rozděleny mezi červené a modré, černých je 12 procent (jedna z nich s převýšením 1438 metrů) a zbytek jsou zelené (nejlehčí). Je tam také nejdelší tamní sjezdovka – Le Creux s délkou 3850 metrů.

Méribel

Strategicky umístěný v prostředním ze tří údolí a je odtamtud nejsnadnější přístup do ostatních oblastí Tří údolí. Středisko sestává ze dvou částí. Výše leží Méribel-Mottaret (1700 m) a právě ten je ideálně umístěn na hlavní křižovatce tří údolí.

Zatímco v Mottaretu je většina ubytovacích zařízení přímo u sjezdovek, v Méribelu jsou poněkud z ruky. Středisko má vzhledem ke své výšce vynikající výběr terénů pro zdatné a středně pokročilé lyžaře, zejména pro lyžování mimo vyznačené trati. Sjezdovek pro začátečníky tam ale mnoho není.

V lyžařských průvodcích se opakovaně připomíná, že Méribel nepatří mezi levná střediska. Jeho další nevýhodou jsou převážně jižně orientované svahy. Množství sluníčka vede k měknutí a tání pokrývky sjezdovek, zvláště v odpoledních hodinách. Uvádí se, že pokud se ve Třech údolích zhoršují sněhové podmínky, Méribel je první na řadě.

Val Thorens

Je uměle vybudovaná vysokohorská osada (2300 m), kde je ve vše myšleno v první řadě na lyžaře. Všude se lyže dají obout na prahu ubytovacího zařízení a na nich se dojede ke stanici lanovky. Do ulic a uliček lyžařské osady mohou auta vjíždět jen v sobotu, když se střídají turnusy návštěvníků. V průvodcích se píše, že ve Val Thorens je sice dost restaurací a barů, ale milovníci pestrého nočního života si tam na své nepřijdou.

Val Thorens je nejvýše položené lyžařské středisko v Evropě, velká část jeho svahů je obrácena k severu, což zajišťuje kvalitní sněhovou pokrývku během celé tamní dlouhé sezóny. Zasněžovacím systémem je pokryto jen asi 30 procent sjezdovek, zejména ty na jižních a západních svazích.

Val Thorens

FOTO: fotobanka Profimedia

Většina tamních sjezdovek, byť některé jsou označeny jako černé, patří spíše mezi středně náročné. Velký prostor je ve Val Thorens pro freeridery, ale odborníci uvádějí, že bez znalého průvodce mohou být tyto sjezdy skalnatým terénem velmi nebezpečné.
Středisko je označováno jako ideální pro středně pokročilé lyžaře. Sjezdovky jsou široké, přehledné a vždy dobře upravené s dostatečnou vrstvou sněhu.

Lyžařskému středisku Val Thorens vzhledem k vysoké nadmořské výšce zcela chybějí lesní porosty. Při hustém sněžení nebo při silném větru, jemuž tam nic nebrání v rozletu, musejí často zastavit všechny lanovky. Výjimečné nejsou ani mlhy, které nebezpečně snižují viditelnost na sjezdovkách.

Tuto nevýhodu lze odstranit díky dobrému spojení v celé oblasti – lyžaři se mohou přesunout do Méribelu nebo až do Courchevelu. Před deseti lety byla oblast Val Thorens propojena s Maurienne a vzniklo „čtvrté údolí“ s několika červenými a modrými sjezdovkami. Méribel je označován za jedno z nejhezčích středisek Tří údolí

Espace Killy patří k zimní elitě

Za další z lyžařských rájů je označována oblast Espace Killy, kterou tvoří střediska Tignes a Val d’Isere.

Dohromady mají na 300 km sjezdovek, o něž se dělí zhruba půl na půl, a přes stovku lanovek. Tignes (2100 m) je vhodné spíše pro zdatnější a pokročilé lyžaře, zatímco ve Val d’Isere (1850 m), s ním spojeném, jsou vedle černých i pohodlné, široké červené a modré sjezdovky.

FOTO: fotobanka Profimedia

V obecném hodnocení se znalci shodují, že Espace Killy a již popsaná Tři údolí patří k tomu nejlepšímu, co lyžování v Evropě nabízí.

Tignes

Sestává z pěti osad a také lyžařských východisek, z nichž nejoblíbenější jsou Le Lac, obec u jezera, odkud startuje většina lanovek.

O něco výš a asi o dva kilometry dál je Val Claret. Odtud vede lanovka na ledovec pod vrcholem La Grande Motte (3656 m). Z Val Claret je také nejsnazší spojení do sousedního střediska Val d’Isere. Všech pět osad je spojeno skibusy, takže na tom kde je člověk ubytován nezáleží - lanovky jsou v dosahu.

Tignes

FOTO: fotobanka Profimedia

Val Claret

Vede odsud na ledovec Ski Metro – tunelová lanovka. Na ledovci a z něj dolů jsou ty nejpřitažlivější lyžařské terény. Sjezdovky vedou jak zpět do Val Claret, tak právě i do sousedního Val d’Isere.

K nejvýše oceňovaným sjezdovkám patří ta, která vede z ledovce pod La Grande Motte a jejíž převýšení je 1400 metrů. Další oblíbenou sjezdovkou je černá z Toviere do Le Lac. Za nejnáročnější bývá považována černá sjezdovka Silene.

Sněhu bývá v Tignes dostatek a lyžuje se tam zpravidla od konce listopadu do května. Na ledovci je provoz celoroční, jen zjara a na podzim je na krátký čas uzavřen.

Val d’Isere

Je ztracené údolí, které patří k nejlepším evropským zimním střediskům, kde si užijí hlavně zdatní lyžaři a freerideři.

O rozvoj střediska a o jeho velmi dobré vybavení se postarala zejména zimní olympiáda v roce 1992, která Val d’Isere proslavila.

Na rozdíl od většiny předchozích, nabízí toto středisko nejen kvalitní lyžování, ale také dostatek večerní a noční zábavy.

Tipy na zajímavá lyžařská střediska v Alpách i za humny

Většina lanovek k výše položeným sjezdovkám je mimo městečko a jezdí k nim skibus.
Nad Val d’Isere (1850 m) jsou tři horské masivy, podle nichž se nazývají lyžařské oblasti. Přímo nad městem je Bellevarde (2705 m). Z něj padá dolů černá Face olympique nebo červená O. K. sjezdovka, na níž se jezdí jeden ze závodů Světového poháru – kritérium prvního sněhu.

Z Bellevarde vedou sjezdovky všech stupňů obtížnosti do Val d’Isere a odsud se dá přejet i do Tignes. Další oblastí je Solaise (2560 m), slunečná oblast s převážně nepříliš náročnými terény.

Odsud vede lanovka do třetí oblasti – Col de l’Iseran (2765 m), kde je jedna náročná černá sjezdovka, ale ostatní tratě jsou převážně snadné.

Paradiski – La Plagne, Les Arcs

Další lyžařský prostor, který patří do Savojských Alp, je znám jako Paradiski a jeho součástí jsou střediska La Plagne a Les Arcs.

Oblast vznikla v roce 2003 poté, co byla dvě sousední střediska propojena vysokokapacitní lanovkou Vanoise Express, čímž celková délka sjezdovek dosáhla 425 kilometrů.

FOTO: fotobanka Profimedia

La Plagne

Tvoří rozlehlý prostor rozdělený na desítku obcí. Čtyři níže položené jsou původní horské vesnice a šest jich bylo postaveno na sjezdovkách v tehdy obvyklém panelákovém stylu. Nejstarší je Plagne-Centre z roku 1960 a spolu s Plagne-Bellecote je střediskem, z něhož stoupají lanovky na okolní vrcholy.

La Plagne je ideálním prostorem pro pokročilejší a rekreační lyžaře. Většina tamních sjezdovek je modrá, jsou dlouhé, široké a přehledné.

Nejstrmější svahy jsou pod ledovcem Bellecote (3417 m), ale i tam jsou kromě černé hlavně červené a modré sjezdovky.

Zdatní lyžaři si nejvíc užijí na neupravených pláních pod ledovcem. Sjezdovky v nižší části areálu, od 1800 metrů dolů k 1200 metrům (např. Montchavin a Montalbert), vedou z velké části lesem. To je užitečné v případě, že nepříznivé povětrnostní podmínky (silný vítr, husté sněžení) zastaví provoz v horní části.

Les Arcs

Je ve srovnání s těmi předchozími poměrně malý lyžařský prostor, ale velmi rozmanitý. Patří mezi účelově vybudovaná lyžařská střediska, od každých dveří je to jen pár kroků ke stanici lanovky. Říká se, že člověk udělá víc kroků po chodbách apartmánových komplexů než venku. Kromě sjíždění svahů si tam člověk moc jiné zábavy neužije. Recenzenti oceňují zejména krásný výhled na masiv Mont Blanc.

Středisko Les Arcs má tři části ve výšce 1600, 1800 a 2000 metrů. Čtvrtá – Arc 1950 – je teprve několik let stará.

FOTO: TJ, Právo

Nejvyšším místem v oblasti je Aiguille Rouge, odkud vede sedm kilometrů dlouhá sjezdovka s převýšením dva kilometry. Ze stejného místa vede dolů několik černých sjezdovek. Na jedné z tamních tratí byla naměřena rychlost 242 km/h.

Sem tam se stává, že lanovka na Aiguille Rouge se kvůli špatnému počasí musí zastavit. To pak přijdou ke slovu zejména sjezdovky na lesnatých svazích nad Arc 1600.

Kam v Česku na hory a za kolik - přehled cen jednodenních permanentek