Z parkoviště u silnice do Pontgibaud v sedle nad městem stoupáme mezi kmeny pokroucených borovic a habrů, proběhneme stádečkem za okázalého nezájmu pasteveckých psů a kroužíme kolečko za kolečkem kolem dávno vyhaslého, sto metrů hlubokého sopouchu na vrcholku.

Univerzální hory

Jsme přes dvanáct set metrů nad mořem a do hloubky kráteru zbývá bez čtyř metrů celá stovka. Stráně se topí ve fialovém vřesu a občas vykukuje borovice. V dálce se tyčí 1600 metrů vysoká Puy de Dome s radiokomunikační věží i restaurací na vrcholku. Je oblíbeným, byť trochu „mastňáckým“ výletním cílem obyvatel blízkého Clermont-Ferrandu. Na stráních se v pozdním slunci zaleskne autobus stoupající strmou (placenou) silnicí vzhůru.

Nad sklenkou bílého se z prosklené restaurace hezky pozoruje barevný chumel rogalistů sledovaný několika cyklisty a dvěma pěšími horaly s nabitými krosnami. Tak univerzální hory aby člověk pohledal.

Nezažít tady bouře, kdy blesky celou noc křižovaly oblohu, zatímco jsme leželi na břiše a přidržovali pruty stanu, který se vichr z louky plné vřesu snažil servat do údolí, snadno by člověk propadl idyle. Stan přečkal bouře na Kavkazu a teprve v Auvergni se zjistilo, že není voděvzdorný.

Puy de Dome

Z vrcholku Puy de Dome přehlédneme Auvergne i s pásem sopečných vrcholů. Za hodně dobrého počasí lze prý vidět i čtyři sta kilometrů vzdálený Mont Blanc. Kruhová hora je zvláštní z několika důvodů. Je nejvyšší vyhaslou sopkou v okolí a nemá kráter.
Takové vulkány bez kráteru se nazývají dome. A „domy“ jsou tady dokonce dva. Vzniknou, když se při erupci z kráteru vyvalí láva a záhy ztuhne.

Tím se liší od sousedních kopců s hlubokými krátery na vrcholku. Běží před námi v horském hřebenu do daleka. Hned první je „náš“ Puy de Pariou.

Na cyklisty Tour de France, když tu strmou silnici vyšlapou, na vrcholku čeká prémie. V římských dobách tady stával chrám boha Merkura a později klášter, ze kterého mnoho nezbylo.

Blaise Pascal, významný matematik a fyzik, rodák z Clermont-Ferrandu, na vrcholku testoval své teorie o tlaku vzduchu. V počátcích aviatiky v roce 1911 zažila hora velkou slávu, když se na vrcholové rovince podařilo přistát jednomu z vyhlášených vzduchoplavců – Eugenu Renauxovi.

Láva pod nohama

Poutavá a malebná příroda není to jediné, co přitahuje do Auvergne. Stačí se projít městy i městečky. Starobylé domy i kašny jsou postavené z masivních, do červena zabarvených kamenů. S čedičem se poutník v Auvergni setkává na každém kroku. Různé příměsi ho zbarvují od šedivé přes modrou až po červenou. Šlape po něm na stezkách, s obdivem hledí na tisíc let staré baziliky a nakonec si ho jde prohlédnout i do muzea.

Z auvergneského kamene je postavená i katedrála v brazilském Sao Paulu. Krásu zdejšího kamene objevili v Auvergni už v 10. a 11. století. Málokde jinde najdeme tolik hodnotné románské architektury jako zde. Také z chrámu v Orcivalu kdysi poutníci pokračovali na známou svatojakubskou cestu. Vyhlášená je bazilika v Clermont-Ferrandu.

Muzeum v sopce

Z obou přírodních muzeí v okolí městečka Pontgibaud je Vulkania známější, větší a komerčně zaměřená. Znalci ale říkají, že kraj sopek lépe ilustruje muzeum v Puy de Lemptegy. Kdysi to byla také jen vyhaslá sopka, ale dnes vypadá jako obyčejný lom. Po odtěžených horninách zůstaly terasy, kudy se kroutí cesty.

Hned u pokladny vítají velké fotografie na stěnách. Přímo na vás se tak sugestivně valí proudy hořící lávy, že hledáte, kam uhnout. Tak nějak to tady dříve vypadalo. Stačí si to přečíst. Nevýhodou je, že Francouzi neradi berou na vědomí, že existují i jiné jazyky než ten jejich.

Pak se člověk navnadí půlhodinovým názorně udělaným filmem, kde jazyková bariéra už ani nevadí. A zbývá půldruhé hodiny trvající procházka sopečným kráterem. Pokud na chození moc nejste, zkuste turistický vláček.

Celý řetězec severně pod Puy de Dome se nazývá Chaine des Puys. Na osmdesát vrcholů, od prvního k poslednímu, je to čtyřicet kilometrů. Na vyhlídce jich přehlédnete jedenáct. Tolik sopek pohromadě jen tak v Evropě nenajdete. Nejstarší je kolem 90 000 let, ale leckde se soptilo ještě před nějakými osmi tisíciletími. Svědectví o tom se odkrylo právě při dolování.

FOTO: Právo