„Na počátku byla jeho pohádka o tlustém pradědečkovi, kde tuto možnost jen naznačil. Jeho bratr Karel rychle pochopil, jak geniální nápad to je, rozvedl jej nejprve ve své Pohádce psí a k dokonalosti dotáhl v ostatních, hlavně ve Velké doktorské pohádce. Od něj to pak převzali i jiní tvůrci tohoto žánru - Jan Drda, Josef Lada a Václav Čtvrtek,“ upozorňuje Aleš Fetters, autor malebného místopisu pohádek bratří Čapků.

Vydali jsme se proto do severovýchodních Čech, kde se jejich kouzelné příběhy odehrávají. Ne celé Devatero - Velká policejní a Ptačí pohádka jsou umístěny do Prahy, Velká kočičí dokonce do vymyšlené země Taškářů. Ale ve všech dalších se už s námi můžete přenést do líbezné Krakonošovy zahrady v podhůří Krkonoš.

Druhá loupežnická

Hlavní postava této pohádky (tu první napsal Josef), ukrutný loupežník Lotrando, nepovstala z fantazie Karla Čapka. V 16. století byl postrachem zdejšího kraje vrah a zloděj George Santman. Se svou zavilou čeládkou řádil na Brendách (Jestřebích horách) pět let, než byl v lese u Markoušovic dopaden.

Jeho jméno se pak stalo inspirací pro skalnatý Žaltman, nejvyšší vrchol Brend. Vydáte-li se po zelené značce od zdejší rozhledny, už z dálky uvidíte ve skále vytesaný nápis Lotrando a řetěz zavěšený nad ohništěm. V tajemné jeskyni to při troše fantazie vypadá, jako by odtud loupežník zrovna odešel.

Psí

Pejsek Voříšek z tohoto příběhu provázel hronovského dědečka na cestách po kraji, které je zavedly určitě i do Zbečníku. Nás odtud modrá značka nasměruje do lesa Maternice, kde ve Skalákově studánce zurčí voda, jež se až do 18. století pila jako lék proti choleře.

Půvabné okolí pramene doslova zve k posezení. Jižně od studánky leží skály zvané Zbečnické chleby. Vznikly prý z lidské zloby, když zdejší selka hodila žebrákovi pod nohy kus upečeného chleba s přáním, aby mu v břiše zkameněl. Co chtěla pro něj, stalo se bochníkům v peci. Z obav, že je to trest od Krakonoše, odvezli kamenné pecny raději k zázračné studánce v Maternici.

Psí

Psí

FOTO: František Petrák, Právo

Pošťácká

V této pohádce je krásných míst přehršel. Pošťák Kolbaba navštívil Hronov, Zálesí u Batňovic, zdolal kopec u Sedmidomí, prodral se i lesem na Krákorce. My jsme vybrali Libňatov, kde se jeho pouť uzavřela. Zde totiž dostál pošťácké cti a předal psaníčko smutné slečně Mařence. Obcí protéká po celé délce potok, který je prý dodnes bohatý na pstruhy.

Nad vsí stojí zděná zvonička, tak trochu rarita v kraji roubených zvonic, od níž se naskýtá půvabná vyhlídka do kraje. A chcete-li pohádku sami prožít, vypravte se v září na 10. ročník pochodu Cestami pošťáka Kolbaby s úpickým klubem českých turistů. Dovede vás pěšky i na kole také do Libňatova, kde můžete zjistit, zda jsou ještě „v domečku slečny Mařenky okýnka čistá jako studánka“.

Pošťácká

Pošťácká

FOTO: František Petrák, Právo

Tulácká

Město Úpice se dostalo hned do několika z Devatera pohádek. Největší roli má v Tulácké, právě tady čekal poctivý vandrovník Král na pána honícího svůj uličnický klobouk. Městu vévodí raně barokní radnice, v níž dnes sídlí městské muzeum.

U zrodu jeho sbírek stáli rodiče bratří Čapků, kteří zachránili řadu starožitností, mezi nimi i perníkovou formu Tři hudci z r. 1688, zapůjčenou na EXPO 67 v Montrealu. Má v něm samozřejmě místnost i rodina Čapků. Nechybí tu ani foto strážníka Boury, jenž v pohádce zatkl tuláka Krále a opravdu v Úpici žil. Prohlídka muzea trvá 30 minut, otevřeno je denně kromě pondělí.

Tulácká

Tulácká

FOTO: František Petrák, Právo

Strážník Boura

Strážník Boura

FOTO: František Petrák, Právo

Velká doktorská

Pohádka vznikla jako dík otci bratří Čapků, kteří chtěli ukázat náročnou práci zdejších pánů doktorů. Vzdali i hold celému kraji. V košatém příběhu se objevuje řada míst - Červený Kostelec, Hronov, Bor a Hejšovina, kde vedl kouzelnickou živnost čaroděj Magiáš. My jsme vybrali Hořičky s pomníkem léčitele Antonína Picha, jenž se stal předobrazem pana doktora, který měsíčním paprskem zafixoval zlomenou nožku éterické rusalky.

Léčitel prý svými mastmi a masážemi vyhojil přes 20 000 úrazů. Měl se postarat dokonce o zlomenou nohu maršála Radeckého. Do Itálie za ním ale neodjel, neboť tu stále čekali lidé spoléhající na jeho pomoc.

Velká doktorská

Velká doktorská

FOTO: František Petrák, Právo

Vodnická

Divoká Úpa ohraničující kraj Devatera pohádek se dá označit jako řeka krytých lávek a mostů. Ten na snímku kříží tok v Havlovicích, je dlouhý 24 m a široký 4 m. Děti budou nejspíš znát zdejšího vodníka Joudala, jehož náramně loupalo „reuma“ a trápila rýma.

V obci ale najdeme i další zajímavosti, třeba hraniční kámen ve tvaru kříže či přírodní balvan u vodního mandlu s pamětní deskou obrozeneckého kněze Josefa Regnera, který se v obci r. 1794 narodil a vystupuje jako páter Havlovický v Jiráskově kronice U nás.

Vodnická

Vodnická

FOTO: František Petrák, Právo

A ještě něco na závěr

Rtyně v Podkrkonoší se Devaterem pohádek jen občas mihne. Přesto se k ní na závěr vrátíme. Už samo městečko s roubenou kostelní věží a sochou Rebela stojí za zhlédnutí. Ale seberte síly a vyjděte i 1,5 km tzv. trhovkou kladskou, bývalou historickou zemskou stezkou ke rtyňské kapličce.

Odměnou se vám otevře nečekaně krásná vyhlídka na svatoňovickou kotlinu. Dá-li se někde mluvit o duchu místa (genius loci), pak je to jistě u téhle výklenkové kapličky. Možná i proto je zde umístěn skromný pomník. Do hrubě opracovaného kamene vytesal jeho autor nečekané věnování - Památce těm, kteří měli a mají tento kraj rádi.

Věnování těm, kteří mají kraj rádi

FOTO: František Petrák, Právo