Článek
Dvouhodinová procházka nazvaná Kolín – město vody představuje návštěvníkům římskou soustavu rozvodu vody, studny z doby, kdy zde na svou pomazanou hlavu přijímali korunu králů Svaté říše římské národa německého středověcí panovníci a kdy si Kolín udržoval pozici největšího a nejbohatšího města v celém Německu.
A také okolnosti, za nichž se zrodila světově proslulá kolínská voda. I když v posledním případě se nejedná o vodu, ponechává si jeden z nejznámějších a nejdéle vyráběných kosmetických přípravků slovo voda ve svém názvu.
Já, Claudius
„Římský vodovod fungoval od roku 80 našeho letopočtu dvě století,“ vysvětluje průvodkyně Ute Fendelová u zříceniny nedaleko zdejšího Muzea užitého umění, kterému místní neřeknou jinak než MAK. Akvadukt měřil 95 kilometrů a přiváděl kvalitní pitnou vodu z Nettersheimu v pohoří Eifel.
Kolín založila císařovna Agrippina, manželka koktavého císaře Claudia, kterého v osmdesátých letech přiblížil divákům britský televizní seriál, uváděný i v tehdejším Československu.
V roce 50 n. l. dala císařovna rozrůstající se legionářské osadě jméno Colonia Claudia Ara Agrippinensium (podle jiných pramenů Colonia Claudia Augusta Agrippina) a povýšila ji na město, které se brzy stalo jedním z významnějších obchodních a výrobních středisek římského impéria na sever od Alp.
Prohlídka pokračuje až k parkovišti u dominanty města, působivé katedrály, kde se nachází patnáct metrů hluboká středověká studna, do které mohou turisté sami sestoupit. Další zastávka vede na náměstí Roncalli. Právě tady stojí Petrusova studna, které se v místním nářečí přezdívá Suchej Petřík a která z podzemí vydala první hektolitry v roce 1870.
„Kolín je také lázeňské město,“ připomíná Ute Fendelová. „V roce 1967 hydrologové na druhém břehu řeky, v Rýnském parku, v hloubce jednoho kilometru navrtali minerální pramen o teplotě 28,5 stupně Celsia,“ vypráví. Nečekaný objev dal vzniknout Claudiovým termálním lázním, kde se dá odpočívat v teplé vodě klidně celý den.
Dům vůní vypráví nejen o zrození kolínské.
V roce 1854 si anglický lékař John Snow při výzkumu epidemie tyfu, která sužovala město, povšiml, že obyvatele kolínského pivovaru a jeho okolí smrtelná nemoc většinou překvapivě ušetřila. Vysvětlení bylo nasnadě – na výrobu piva se používala čistá voda, která se navíc opakovaně ohřívala.
Tři sta let jedna značka, jedna rodina
Pravděpodobně nejznámější kolínská „voda“ přišla na svět v roce 1709, kdy tu italský voňavkář Giovanni Maria Farina začal vyrábět svůj převratný parfém, směs vonných látek rozpuštěných v 60–70procentním lihu.
O rok dříve se pochlubil v dopise bratrovi: „Objevil jsem vůni, která mi připomíná jarní ráno v Itálii, kdy poté, co krátce sprchlo, rozkvetou horské narcisy a pomerančovníky se obsypou květy.“ Farina voňavku, kterou začal dodávat na všechny královské dvory Evropy, pojmenoval po městě, které mu poskytlo domov.
Giovanni Maria Farina – otec moderní parfumerie.
Skutečnost, že dokázal vyrábět stále stejnou vůni, skládající se z mnoha esencí, vyvolala v té době úplnou senzaci. Není divu, že jediná lahvička aqua mirabilis neboli zázračné vody stála polovinu ročního platu státního úředníka. Po dobytí města Napoleonovou armádou podnítil Farinův úspěch mnohé výrobce parfémů, zejména ve Francii, aby nabízeli voňavky pod názvem „kolínská voda“.
Firemní muzeum zavede zájemce do časů nadýchaného a galantního rokoka 18. století, kdy lékaři pokládali vodu za nebezpečnou, protože bere tělu životní sílu a způsobuje ochabování organismu. Tělesný zápach urozených žen a mužů proto musely zastřít nejrůznější důmyslné voňavky, pomády a pudry.
Obdivovaný parfém se od roku 1723 uchovával ve speciálních sudech z cedrového dřeva, v roce 1912 navrhl podobu flakonu malíř Vasilij Kandinskij. Mezi zákazníky nechyběli ani filozof Voltaire („Inspiruje ducha a zušlechťuje tělo“), skladatelé Wolfgang Amadeus Mozart a Richard Wagner, lady Diana, herečka Marlene Dietrichová, Romy Schneiderová a také Lady Gaga.
Legendární značka Farina těší zákazníky přes 300 let.
Našince potěší pohled na historickou mapu, kam si rodina Farinových, která vlastní firmu nepřetržitě přes 300 let, zakreslovala města, kde se po roce 1715 jejich poklad uchytil – mezi exotickými odběrateli, k nimž patří Filadelfie, brazilské Rio de Janeiro či indická Bombaj, se neztratí ani nepříliš vzdálená Praha.
Tajný jako coca-cola
Návštěva Domu vůní, prodejny a muzea v jednom nabízí příležitost zjistit, z jakých složek se vlastně pravá kolínská míchá.
Rady na cestu
Populární jsou projížďky lodí po řece Rýnu – třeba až k Lorelei, pověstmi opředené břidlicové skále. Vypíná se do výšky 137 metrů a říční tok se pod ní zužuje na pouhou třetinu obvyklé šíře. Podle legendy si plavovlasá víla vysoko na skále rozčesávala vlasy a lákala svým zpěvem lodníky i s plavidly do záhuby.
V Dómu svatého Petra a svaté Marie můžete vystoupit na ochoz věží, které byly před postavením Eiffelovky nejvyšší stavbou v Evropě. Ovšem namasírujte si svaly, protože vás čeká neuvěřitelných 510 schodů!
V některé z pivnic určitě musíte ochutnat pivo Kölsch, které se podle zvláštní receptury smí vařit jenom v Kolíně nad Rýnem a jeho okolí.
„Vytvořte si vlastní vůni,“ láká slogan na seminář, který firma organizuje každý čtvrtek ve svém ústředí na Glockengasse. „Objasňujeme, jak se na kůži vytváří příjemná vůně. Seminář trošku připomíná výuku chemie na škole, kde se provádějí bezpečné pokusy,“ shrnuje vedoucí specialistka firmy Alexandra Kalleová.
