Původně zde stávala tvrz, jejímž majitelem byl Bohuněk ze Stránova. Dochoval se o tom zápis z roku 1429. Jaroš ze Sovojovic, který panství koupil, nechal na místě tvrze vystavět pevný gotický hrad. Stalo se tak v letech 1463 až 1468. Dostal jméno Nový Stránov. Starý leží nedaleko, po stavbě Nového pozbyl významu. I zde se jako na většině hradů majitelé střídali.

Přišli Biberštejnové a Slavatové z Chlumu, kteří ho v období konce 16. a začátku 17. století přestavěli na renesanční zámek. Z té doby pocházejí unikátní oboustranně otevřené arkády, při dalších přestavbách částečně upravené. Po roce 1624 se zde usadili na více než sto let Špánovští z Lisova.

Barokní úpravy na zámku začal další rod – Příchovských z Příchova. To se již psal rok 1746, z té doby pochází i zámecký park, kostel svatého Václava a pískovcová kašna. Pohromou pro poddané byl další majitel, jenž zámek a okolí koupil v roce 1794, Václav Vojtěch z Heritesu. Pro svou krutou povahu a nemilosrdné „ždímání“ dávek z hospodářství získal přezdívku Herodes.

Mapa

Poloha zámku Stránov

FOTO: repro, Právo

K razantní a zároveň poslední přestavbě došlo, když Stránov koupila Marie z Valdštejna a Vartemberka. Novorenesanční podobu realizoval v letech 1890–1894 J. Mráz podle návrhu Josefa Schulze, který navrhoval např. Národní muzeum a Národní divadlo. Zajímavostí je, že tu v roce 1841 pobýval zakladatel tělocvičné organizace Sokol Miroslav Tyrš. To se ještě psal Friedrich Emanuel Tiersch, což ví asi málokodo. Ujal se ho coby sirotka jeho strýc Bedřich Kirschbaum, jenž byl ředitelem stránovského statku.

Když udeří znárodnění

Posledním majitelem byl od roku 1917 podnikatel, prezident Škodových závodů a senátor Josef Šimonek, který ho zakoupil pro svého syna. Tvrdí se také, že ho na Valdštejnové vyhrál v kartách při cestě vlakem z Paříže. Prý je to zapsáno v kronice, ale tu majitel v kartách prohrál.

Proběhly další přestavby, spíše by se dalo říci, že se jednalo o modernizaci objektu v tehdejších možnostech. V Šimonkových žilách na rozdíl od jeho předchůdců, majitelů Stránova, modrá krev nekolovala, ale za rozvoj průmyslu mu byl šlechtický titul udělen. Obdržel titul baron.

Jenže výnosem prezidenta Masaryka se po roce 1918 šlechtické tituly zrušily a z jejich držitelů se stali obyčejní občané Československé republiky.

Po roce 1948 zámek znárodnili a objekt a okolí sloužily pro potřeby JZD a dětského domova. Šimonkovi tu žili do roku 1950. Pravnuk majitele Jaromír se na Stránov vrátil s rodinou v roce 2003 a hned o rok později ho zpřístupnili veřejnosti.

Snem staronového zámeckého pána je vrátit interiéry do podoby, jak si je velmi matně pamatuje ze svých dětských let. Bylo mu pět let a moc fotografií z té doby se nezachovalo. Na zámku je zatím k vidění soukromá sbírka kočárků a panenek, sál s gotickou kaplí, kde se zachoval erb zakladatele hradu. Hradní obrazárna čítá jeden původní obraz, další jsou prý bůhví kde.

Sbírka motýlů, ta je podle Petra Chaloupky jednou z mála původních, ze 750 ukradených předmětů se podařilo dohledat 40. V pokojích najdete jen repliky dobového nábytku.

„Určitě byste originály našli po okolních chalupách, kde vydržely do roku 1989 almary ze 17. století. Když jsem po nich pátral, najednou se podle jejich majitelů během měsíce zcela rozpadly, tak to člověka trochu zarazí,“ přisazuje si Chaloupka.

Najdete tu i kolekci motorek Jawa a ČZ

„Majitel je původně měl uskladněny v místnosti dole, ale když se tu začaly potloukat podivné existence a bylo jasné, že s prázdnou odejít nechtějí, raději motocykly přemístil do bývalé velké jídelny. Stejně už je zdevastována od obyvatel dětského domova.“

Také se „pokocháte“ pozůstatky po dětském domově - linoleem položeným na nádherných dubových parketách či necitlivě zabudovanými umývárnámi v bývalých reprezentačních prostorách zámku.

Vyhlídka ze šestiboké útočištné věže, která se zachovala téměř beze změny, je nádherná. V době jejího vzniku se již podobné věže v Čechách běžně nestavěly, při romantizující přestavbě na vrcholu přibyly vysoká střecha a šest věžiček.
Sto třináct schodů na ochoz jsem zdolal hladce, třebaže stupně jsou nepohodlné a vysoké, ale vidina výhledu byla lákavá.

Nezklamala, i když počasí je asi nejideálnější na podzim. Jsou vidět Trosky, Malý a Velký Bezděz, krajina kolem Boleslavi a v dáli i Krkonoše.

Viadukt v Krnsku

Viadukt v Krnsku je 152 metry dlouhý, oblouky seč klenou do výše 27 metrů.

FOTO: Miroslav Šára, Novinky

Nesmím opomenout také další stavební skvost v okolí. V Krnsku stojí železniční viadukt 152 metry dlouhý a s oblouky klenoucími se do výše 27 metrů. Jedná se o jednu z největších staveb svého druhu u nás. Současná stavba pochází z roku 1924, původní viadukt s příhradovou železnou nosnou konstrukcí byl zprovozněn v roce 1864, roku 1884 ho nahradila konstrukce ze svářkového železa.

Více na www.zamekstranov.cz