Pětatřicetitisícové město leží na přístupové cestě k alpským průsmykům Velký a Malý sv. Bernard, což byla odjakživa poloha velice výhodná. Kolem roku 25 našeho letopočtu zde Římané založili posádkové město Augusta Preatoria. Současná Aosta po Římanech zdědila systém pravoúhlých ulic – ale nejen to.

Hned při vchodu do města návštěvníky vítá první připomínka časů starověkého Říma. Je jím Augustův triumfální oblouk. V 18. století z důvodu jeho lepší ochrany byl doplněn o střechu. Z dob římských se dochovala i část hradeb a jedna brána – Porta Preatoria.

Aosta římské divadlo

Aosta římské divadlo

FOTO: Miroslav Šára, Právo

Nedaleko brány je centrální náměstí, ale my tu zabočíme doprava, protože právě tímto směrem dojdeme patrně k nejdůstojnější připomínce starých Římanů. Jí jsou pozůstatky divadla a arény. Pozůstatky natolik rozsáhlé, že i velkolepé. Vysoká stěna amfiteátru, v dálce věže katedrály, ještě ve větší dálce alpské vrcholy – velice pěkná podívaná.

Video

Aosta římská

 Autor: Miroslav Šára, Právo

Staří Římané nás přivítali, Aosta má ovšem i o něco mladší hostitele. Takže v následujících okamžicích se půjdeme podívat na některé ze středověkých památek.

Turistu k zastávce přiměje nejedna rušná ulička, o hlavním náměstí nemluvě. Přesto má v zorném poli dvojici věží, která ho nutí jít dál, až do míst, kde stojí katedrála. Postavena byla již na přelomu 11. a 12. století, ve stoletích následujících byla několikrát přestavována a jinak zdokonalována.

Dokládá to například velice přitažlivé renesanční průčelí s řadou výjevů – pochází z 15. století. Klasicistní předsíň svou podobu získala až v první polovině 19. století.

Středověk výrazně reprezentuje také kostel San Orso. Založen byl v 8. století – z těch dob se zachovala krypta, přestavěn byl ve 12. století (kampanila a klášter) a podruhé ještě o tři staletí později (pozdně gotická loď).

Ještě si připomeňme, že Aosta je rodiště významného středověkého myslitele sv. Anselma (1033 až 1109). Čímž řeč údajů ukončíme, protože nejen po faktech a údajích prahne duše turistova. Neméně se jí žádá příjemné prostředí, osobitá atmosféra a přísun estetických dojmů. To vše Aosta nabízí.

Video

Aosta středověká

 Autor: Miroslav Šára, Právo

Závěr této cesty bude patřit krásám přírodním. Z Aosty jedeme na jih do národního parku Gran Paradiso. Rozkládá se na území více než sedmi stovek kilometrů čtverečních.

Území parku kdysi bylo loveckou rezervací, později soukromou honitbou savojských králů. Viktor Emanuel II. se ale rozhodl zachránit kozorožce před vyhubením a zakázal jejich lov. Jeho nástupce, Viktor Emanuel III., věnoval území italské vládě a v roce 1922 vznikl první italský národní park Parco Nazionale del Gran Paradiso .

Lillaz

Lillaz

FOTO: Miroslav Šára, Právo

Nejvyšší místem území je stejnojmenná, 4061 metrů vysoká hora. S kamerou se ovšem budeme pohybovat podstatně níž, zhruba v 1700 metrech nadmořské výšky. Cílovou stanicí nám bude obec Lillaz. S pohledem na skalnaté vrchy zčásti pod sněhem, na záplavy lesů na kopcích bližších a nižších a na šťavnatě zelené louky na dohled se vydáváme k vodopádu.

Padající vody několika kaskád jsou už k vidění z okraje obce, přímo pod hřmící živel je to zhruba jen kilometr chůze. Turistická cesta zde naštěstí nekončí, podél vodopádu – a pomocí mostků i místy přes něj – vede dál a výš. Kromě mnohdy až detailních pohledů na příval šedomodré vody tak turistům nabízí další překrásné vyhlídky.

Video

Lillaz

Autor: Miroslav Šára, Právo

PŘÍŠTĚ se podíváme na další vodopád, tentokrát tuzemský. Cestu na pomezí Krkonoš a Jizerských hor totiž zahájíme u Harrachova a půjdeme se podívat na Mumlavský vodopád. Do itineráře výpravy dál bude patřit osada Jizerka, do níž se vydáme přes čedičový vrch Bukovec, krásné místo s dalekými výhledy. Cestu zakončíme na vrchu Hvězda, kam nás přivábí rozhledna Štěpánka.