Petrohrad (oficiálně Sankt Petěrburg) byl vizí cara Petra Velikého, který k jeho stavbě přinutil tisíce rolníků a válečných zajatců. Roku 1703 tu byly mokřady, o pár desetiletí později již z bažin vyvstávalo velké město, které známe dnes.

Zůstává jedním z nejpůsobivějších, ale i nejbezohlednějších příkladů stavby města v moderní době. Třídy lemované paláci a velkými veřejnými budovami ukázaly světu, že Rusko již není zaostalou zemí, ale velkou evropskou mocností. Celé dílo povstalo z ničeho za necelých sto let podle původního plánu.

Jantarová komnata

Jantarová komnata jako jeden z divů Petrohradu

FOTO: fotobanka Profimedia

První budovou, která zde byla postavena je dřevěná chata, ve které bydlíval car Petr Veliký. Roku 1723 vydal sám Petr příkaz, aby byla tato chata zachována. Jednoduchost obydlí vytvořila mýtus o caru Petrovi jako mírném, prostém a zdrženlivém člověku. Dobové artefakty dokazují, že v chatě žil téměř jako mnich. Vytvořil zde nejkrásnější plán města, jaký kdy vznikl.

Bílé noci

Petrohrad leží na stejné zeměpisné šířce jako Helsinky a Stockholm, proto zde můžete obdivovat polární záři, takzvané bílé noci. Od května do července zde slunce zapadá až po půlnoci pouze na tři až pět hodin a noc se mění v soumrak. Noční atmosféru dokresluje zvedání mostů. Třináct mostů přes řeku Něvu se zvedá podle přesného harmonogramu, aby mohly proplouvat velké nákladní lodě.

Noční podívaná - zvedání mostů

Noční podívaná - zvedání mostů

FOTO: fotobanka Profimedia

Od roku 1712 byl Sankt Petěrburg vyhlášen hlavním městem Ruského impéria s krátkou pauzou až do roku 1918. V roce 1914 bylo město přejmenováno na Petrohrad, protože se německé pojmenování „burg“ před válkou nehodilo. Od roku 1924, po smrti V. I. Lenina, neslo jméno Leningrad a po všeobecném hlasování obyvatel v roce 1991 se opět vrátilo k názvu Petrohrad.