Zámku ve Ctěnicích dominují habsburské expozice a pohyblivá dioramata

Zámek na severovýchodním okraji Prahy, který se všemi svými hospodářským budovami málem skončil jako ruina, leží v katastrálním území Prahy 9 – Vinoře a cesta autem z přilehlých Kbel vede mezi mnoha poli, kde na jednom vítají pocestného i boží muka. Jezdí sem i autobus 302 z konečné metra C Letňany.

Většina návštěvníků ale do Ctěnic o volných chvílích míří na kole. Cyklotrasa spojující Vinoř s Kbely je značená jako KB-Vi a měří pouhých 3,3 kilometru. Vede převážně po asfaltu či prašných cestách a cyklisté na ní musejí zdolávat pouze mírné kopce. V areálu zámku magistrát nainstaloval a pečlivě označil nerezové stojany pro kola.

První zmínka o tvrzi v dnešních Ctěnicích – jméno místa procházelo během let mnoha proměnami, a tak se ještě v roce 1654 mluví o obci Stěnicz, později to byl Cztiencz (1713) a pak Čtěnice (1854) – pochází z roku 1372, kdy se jejím majitelem stal pražský měšťan Jan Zeiselmeister.

Z té doby se také dochoval pětiúhelníkový charakter budovy, který návštěvník nejlépe uvidí při pohledu na nádvoří z chodby v prvním patře zámku.

„Jinak tady stavebně převládá umírněné pozdní baroko,“ upozornila Tereza Zborníková, průvodkyně Pražské informační služby (PIS). Zámek v historii často měnil majitele, největší škodu ale na něm udělal pražský státní statek, který v objektu opravoval vždy jen to nejnutnější.

„Ještě v devadesátých letech tady jeho zaměstnanci bydleli. Občas přijdou na prohlídku a vzpomínají, kde co bylo,“ dodala průvodkyně. PIS, současný majitel Ctěnic, začala s jeho obnovou v roce 1994.

Z původního vybavení se nic nedochovalo, proto je malá expozice v přízemí plná fotografií věnovaných historii a rekonstrukci objektu a už čtyři roky jsou v místnostech v prvním patře exponáty zapůjčené z jiných sbírek. Výstava je věnovaná vládě Habsburků v českých zemích v letech 1791 až 1914.

Nechybí tady ani dvě pohyblivá dioramata, která obdivují a používají především děti. První ukazuje obranu Staroměstské mostecké věže během povstání v roce 1848, druhé zase českými stavy netrpělivě očekávanou korunovaci císaře Františka Josefa a jeho ženy císařovny Sissi v Praze. K té ale nikdy nedošlo.

„Přece jen nám zbyly nějaké hmatatelné vzpomínky na bývalé obyvatele zámku. Pod nánosy nátěrů jsme objevili fresky gotické, renesanční i jen několik století staré. Z devatenáctého století jsou i některé dřevěné podlahy,“ říká mladá průvodkyně.

Ctěnice uspokojí i vyznavače jízdy na koních nebo milovníky starých kočárů či jen dobré kávy. Hned za vstupní bránou je parkoviště pro návštěvníky, udržované nádvoří s nově otevřenou kavárnou a vstup do kočárovny, za jejíž budovou mohou děti jezdit na konících.

Patří jezdecké společnosti zaměřené podle odkazu na internetu na službu veřejnosti. Stálá expozice kočárů byla ve Ctěnicích otevřena v roce 2000 a v rozlehlých místnostech pod vysokými stropy s dřevěnými krovy je umně nainstalováno 19 kočárů a saní zapůjčených ze sbírek pražského arcibiskupství a čtyř muzeí: hlavního města Prahy, poštovního, technického a zemědělského.

Nejvýraznější – svou žlutou barvou – je určitě poštovní kočár, pro jehož výrobu někdy kolem roku 1930 byl předlohou velký poštovní dostavník z 19. století. K rozvozu pošty ale nikdy nesloužil a používal se jen ke kratším jízdám například hostů v lázních. Nejbohatší výzdobu má barokní kočár pražských arcibiskupů. Ke korunovaci v něm jezdili i čeští králové.

Jednoduchý, přehledný, ale přitom plný romantických zákoutí je i ctěnický park. Vstup do něj je volný, a tak se tu v trávě sluní mladé dvojice, na nově instalovaných lavičkách odpočívají rodiče s dětmi v kočárcích a starší návštěvníci pomalu korzují podél přítoku k zámeckému rybníčku.

Před ním leží na louce několik větších stromů, které tvoří skrýš pro zamilované, v blízkosti vodní hladiny je v jednoduchém stylu pojatý dřevěný altán, kde se mohou odehrávat svatby.

Mezi ty nejkurióznější patřila prý ta, na kterou se dostavili pravověrní motorkáři. Tereza nám ještě prozradila, že vyhledávaným místem pro první manželský polibek je také jedna z místních jabloní.

Tyto stromy byly i v původní užitkové zahradě. Při obnově parku sáhli zahradníci ještě k výsadbě javorů klenů, které mohou v dospělosti dorůst až čtyřicetimetrové výšky, a dalších dřevin domácího původu.

Kdo se vydá na procházku kolem parkových zdí, narazí i na bývalý hradní příkop a také na zamřížované jeskyňky, které vznikly tam, kde se kořeny starých stromů dostaly nad zem. Žádné dítě do nich nezapomene alespoň nakouknout.