Článek
Na širokých bulvárech míjíte především taxíky, kterých jezdí po čínské metropoli téměř tři milióny. Velký Peking má skoro sedmnáct miliónů obyvatel a rozlohou je o něco menší než Středočeský kraj.
Obepínají a protínají ho desítky důmyslných nadjezdů i širokých spojek mezi pěti městskými okruhy. Světelné tabule řidičům signalizují, které jsou volné a které ucpané. Ani široké bulváry však zácpám nezabrání. Ve špičce je přecpané i metro, jehož vozy jsou svým designem mnohem pohlednější, než pražské.
:. Mrakodrapy v nové části Pekingufoto: Právo/Karel Felt
Zapamatovat si hlavní bulváry není až tak těžké, když si za orientační body zvolíte mrakodrapy různých tvarů, dokazujících, že fantazii architektů se tu meze nekladou.
Kolem bulvárů, ale především v každé městské části, jsou široké kvetoucí záhony, aleje stromů a veliké parky, kam hluk z ulic nedoléhá. Ty dají dohromady téměř stejnou rozlohu, jako má Praha i s okrajovými sídlišti.
Největší náměstí je Náměstí nebeského klidu
Centrem Pekingu je náměstí Tien-an-men, Náměstí nebeského klidu. Rozlohou více než 40 ha je největším náměstím na planetě. Z jedné strany ho ohraničují historické stavby, věž Čchien-men a Šípová brána, za níž se rozkládá zrekonstruované staré město s pověstnými chutongy, které tvoří staré domy a úzké uličky, dnes plné obchodů.
Bránu Nebeského klidu odděluje od stejnojmenného náměstí široká vozovka. Na samotné náměstí nesmějí auta ani kola.foto: Právo/Bohuslav Borovička
Vraťme se však na náměstí, které má tři dominanty. Tou největší je Mauzoleum předsedy Mao Ce-tunga, zakladatele Čínské lidové republiky. Pokud chcete dovnitř, musíte odložit vše, co máte s sebou, včetně kabátů a úplně zapomeňte, že byste vytáhli fotoaparát nebo videokameru.
Uprostřed náměstí stojí Pomník lidovým hrdinům a na druhém konci vysoký stožár, na který se každý den za úsvitu vytahuje čínská státní vlajka a večer je opět stažena. Oba ceremoniály sledují tisíce Číňanů i turistů. Náměstí smutně proslulo v roce 1989, kdy zde byla krvavě potlačena studentská demonstrace. Od té doby je velmi přísně střeženo. Na jedné straně pak ohraničuje obrovskou plochu Čínské národní muzeum a na druhé budova Národního lidového shromáždění.
Zakázané město bylo sídlem císařů
Název Zakázané město nemá nic společného se současným politickým zřízením. Naopak, nynější režim město, zapovězené obyčejným lidem, otevřel. Za jeho mohutnými branami a hradbami sídlilo se svým dvorem 24 císařů dynastií Ming a Čhing. Projít celý areál, dlouhý 960 metrů a široký 760 metrů, i s půvabnými postranními uličkami, zabere celý den. Dokončen byl v době, kdy u nás začínaly husitské války.
Určitě stojí za to vstoupit do něj Bránou nebeského klidu z náměstí Tien-an-men a přes první nádvoří, které poněkud hyzdí krámky se suvenýry, projít nejznámější síně – Uchování nejvyšší harmonie, Střední harmonie, palác Půstu, palác Věčné harmonie, síň Velkého spojení, až po největší síň Nejvyšší harmonie, k níž vede mramorové schodiště.
:. Zlatý lev v Zakázaném městě foto: Právo/Karel Felt
Všechny zdobí nádherné malby, na nichž převládají draci. Mají specifický interiér, střeží je typičtí čínští lvi a na hřebenech střech mají sedm až devět figurek bájných bytostí, strážců chránících stavbu od zlých duchů až po požáry. Nevynechejte však ani zeď Devíti draků. Téměř u každé z velkých síní či paláce najdete stánek se suvenýry a občerstvením. Cestou také překročíte řeku Zlaté vody, která městem protéká.
Na konci procházky se dostanete do malebné Císařské květinové zahrady s mytickými stromy, jezírkem a rybičkami a k intimní síni Císařského klidu či pavilónu Tisíce podzimů. K Zakázanému městu se váže i mytická čínská numerologie, takže má 9999 místností a hlavní brány jsou osazeny jednaosmdesáti hřeby. Z města pak vede mohutná Polední brána.
V Praze byste si asi ťukali na čelo, ale v Pekingu je taxi velice levné. Dvanáct až patnáct kilometrů přijde na necelých sto korun. Základní sazba je 10 juanů (asi 24 korun) a vydrží na taxametru pěkně dlouho.
Určitě využívejte jen označená taxi a odmítejte nabídky majitelů rikš nebo „černých“ taxikářů. Oficiální taxi poznáte, že jsou převážně tmavě modrá, zelená nebo béžová a mají široký žlutý pruh na bocích.
:. Zácpy jsou v Pekingu na denním pořádku.foto: Reuters/Reinhard Krause
Taxi lze využít i k cestě mimo Peking, například k Velké čínské zdi. A pokud ho naplníte, určitě se to vyplatí, protože na celý den do 70 km vzdáleného Badalingu vyjde na 700 až 800 juanů a na místě na vás počká. Na ceně na větší vzdálenost se lze s taxikářem předem dohodnout. Je však dobré mu ukázat místo na plánku, kde si přečte název v čínštině, nebo vizitku s adresou místa, kam chcete odvézt.
Porušení pravidel a stížnost znamená odebrání licence
Pokud místo nemůže najít, dohodněte se s ním na ceně. Určitě si vždy vezměte účet. Spropitné taxikáři neberou. Mají přísný režim. Jakékoliv porušení pravidel chování vůči zákazníkovi a jeho stížnost znamená nenávratné odebrání licence. Ano, páni úředníci z pražského magistrátu, čtete dobře. Nenávratné!
S taxikáři jsem udělal v Pekingu dvě zkušenosti. Za vzdálenost přibližně z Ruzyně na Václavák vyjel taxametr cenu 36 juanů. Měl jsem v drobných 35 nebo stovku. Taxikář nechtěl rozměnit a tak si vzal méně.
Druhý případ je skoro z říše snů. V taxi mi vypadl z kapsy malý fotoaparát. Už jsem se s ním prakticky rozloučil, jen karty se snímky mi bylo líto, tak jsem se zeptal u Konfuciova chrámu u informační služby, jestli mi nemohou pomoci. Pomohli. Za pět minut přijela policejní hlídka, která podle účtenky a přes centrálu taxík nejen vyhledala, ale ten za pětadvacet minut přijel i s fotoaparátem a omluvou, že si ho nevšiml dříve…
| Rady na cestu |
|---|
| Před cestou se nechte očkovat proti žloutence typu A a B, tetanu, menigitidě a břišnímu tyfu. Na příslušných střediscích vám poradí, pokud zamíříte i do čínského vnitrozemí, jaké další očkování přidat. Určitě začněte nejméně šest týdnů před odjezdem. |
| Držitelé českých pasů potřebují pro cestu do Číny vízum. Vystaví ho velvyslanectví ČLR v Praze. Měnou je čínský juan, jeho kurz je 9,40 juanu za 1 euro. Když je v Praze poledne, v Pekingu je 19 hod. |
| K dopravě v Pekingu využívejte nejlépe taxi. Metro bývá plné, zastávky jsou daleko od sebe i od atraktivních míst. Autobusy vás sice také dovezou, kam potřebujete, ale jsou přeplněné a hlavně i přes vyčleněný pruh váznou v pekingských zácpách. |
| Smogového strašidla se bát nemusíte. To, co se válí nad městem, jsou většinou mlhy. Skutečný smog poznáte podle zápachu, ale není to horší než v Ostravě, Ústí nad Labem nebo při pražské inverzi. Rouška vám moc nepomůže. |
| Noste s sebou balenou vodu, když ji vypijete, u spousty stánků si za 3 až 5 juanů koupíte novou. Kupujte jen balené a přesvědčte se, že uzávěr není povolený. Ušetříte si nepříjemné střevní potíže. |
| Uvnitř památek je přísný zákaz fotografování. Mohli byste mít nepříjemné problémy s jinak velice ochotnými policisty nebo dohlížiteli. |
Stravování v Číně
Pokud nejste příznivcem originální čínské kuchyně, nezoufejte. Jednak s tou podávanou u nás nemá mnoho společného, chutě jsou vyhraněnější, ale hlavně v Pekingu je spousta restaurací s mezinárodní kuchyní včetně středomořské. A to neprávem pomíjím všude přítomné restaurace McDonald’s. Restaurace najdete i u obchodních středisek, kde jsou dokonce různé druhy menu včetně teplého bufetu. Co sníte a vypijete (pivo, nealko) je vaše, třeba za 50 nebo 70 juanů. Nechybějí ani pizzerie a kavárny italského střihu.
