Takřka naprosto stejně jako v dobách, kdy se prosincovými uličkami svého rodiště – Salcburku – toulal malý chlapec a rozpustile si pískal melodie, které se mu honily hlavou. Osud mu nadělil naprosto výjimečné hudební nadání – a pouhých 35 let života.

Anita Waseneggerová prodává ve stánku přímo naproti Staré rezidenci už ve čtvrté generaci. Na pultě má adventní věnce, medové svíčky, vánoční zvonečky. Ani její předci se tudíž nemohli potkat s mladíkem, jenž si – když povyrostl – sem chodil na svařák. „Jen si zkuste představit naše město bez WAM. To dost dobře nejde,“ podotýká s úsměvem a místo jména geniálního skladatele používá úspornou zkratku jeho iniciál.

Vůně pražených mandlí, čerstvých perníkových srdcí

Vůně osmažených mandlí, čerstvých perníkových srdcí, dřevěných hraček a ozdobených vánočních stromků – to vše by bylo málo. Jako bonus si k nim přidejte sborově zpívané písně na ježíškovském trhu, obklopeném na Rezidenčním náměstí a na prostranství před Dómem architektonickými skvosty, výstavy jesliček, každou sobotu nenapodobitelné intrády – troubení z věže v podání salcburských trubačů.

Nepřekvapí tudíž, že se salcburský vánoční trh neztratil ani v žebříčku Ústavu pro srovnávací výzkum měst při vysoké škole v německém Hagenu.

Loni oslovilo více než 11 tisíc hostů 133 trhů v německy mluvících zemích, od Hamburku po Brixen. „A výsledek? Blýskli jsme se v kategoriích Vstřícnost personálu a Všeobecná spokojenost, kde nás přízeň dotazovaných vyšvihla na druhé a třetí místo,“ musí se pochlubit Andrea Minnichová ze salcburské turistické centrály.

Ten, kdo si zvykl zajít na vánoční trhy u nás, bude „postrádat“ třeba holicí strojky a jiný sortiment. Návštěvníkům podobných akcí v Německu nepochybně bude zase „chybět“ vyšší hladina decibelů. Zkrátka a dobře: ačkoli si adventní Salcburk nenechá ročně ujít milión turistů, což je mimochodem víc než za celé léto, zmocní se vás tu pocit nedělního dopoledne. Milého, nevtíravého, tak trochu i vánočně povznášejícího.