Středisko, které leží ve výšce 1763 metrů nad mořem, sice nedisponuje žádnými ohromujícími kilometry sjezdovek. Zdejších 38 km je na rakouské poměry spíš malé číslo. Zato jsou stoprocentně zasněžované umělým sněhem. Proto si tu lyžaři přišli na své už v druhé půlce prosince a hlavně o Vánocích, kdy na většině alpských tratí stály vleky a místo sněhu tam byla vidět tráva.

Sjezdovky i bazény

Turracher Höhe leží v alpském pohoří Nockberge, zhruba 150 kilometrů na jihovýchod od Salzburgu. Nepotkáte v něm davy typické pro slavné rakouské továrny na lyžování. Je malé a vládne v něm téměř rodinná atmosféra. 

Mají tu sjezdovky všech stupňů obtížnosti. Kdo se chce na vlastní oči přesvědčit o tom, jak to vypadá se sněhem na okolních sjezdovkách, může se podívat prostřednictvím záběrů pořízených webovými kamerami(www.turracherhoehe.at).

Vedle lyžování nebo dalších aktivit na sněhu je tu možné také bruslit. V řadě hotelů je i krytý bazén a střediska pro welness. Na břehu jezera Turrach See u hotelu Hochschober narazíte na bazén s ohřívanou vodou (36 až 37 °C). Má speciální konstrukci a je zapuštěný do ledových ker jezera. Zdejší neobvyklou atrakcí je také hamam, turecká lázeň s masáží, která člověka krásně uvolní. Úžasný zážitek.

Meditace v pagodě

Za největší místní kuriozitu lze však považovat několikaposchoďovou čínskou pagodu, která stojí také u jezera. Její stavitelé přivezli valnou část materiálu potřebnou k výstavbě až z Číny.

Konají se tu čajové obřady, meditace nebo cvičení jógy a svou ordinaci tu má i čínský lékař. Byla jsem tam podívat na čajový obřad, který trval zhruba půlhodinu. Nikdy bych nevěřila, jak působivá podívaná to může být.

V masážním křesle

Seděla jsem v "obýváku" a koukala na něco, co tu neviděli dlouhé dva měsíce. Venku hustě sněžilo. Obývák říkají v Turracher Höhe velké prosklené místnosti ve spodní stanici lanovky.

Kromě sedacích souprav jsou tu kachlová kamna na zahřátí, automaty na kávu, televize a video s velkou projekční plochou, bar, ale třeba také masážní křesla. V jednom z nich jsem se slastně uvelebila.

Sváteční lyžaři jako já, kteří většinu roku stráví v židli u počítače, ocení, když si po výkonu na sjezdovce můžou uvolnit unavené a často stažené svaly na masážním křesle. Navíc to mají zdarma. Přesněji řečeno za to, že si koupili pernamentku na zdejší sjezdové tratě.

Šampaňské přímo na sněhu

Pomalu jsem si vychutnávala vychlazené šampaňské populární značky. V obýváku ho roznášel pistenbutler Fredie, tedy muž, jehož funkce by se dala volně přeložit jako komorník zdejší sjezdovky.

Obvykle ho ve své modré uniformě rozlévá přímo na sjezdovce, kam přijede na sněžném skútru, který má vpředu masku typickou pro starší typy mercedesů. Za sezónu tu rozlije až 5000 lahví. Lyžaři ho dostanou jako pozornost od zdejšího střediska. V létě tento příjemný invalidní důchodce, kterého středisko zaměstnalo, rozdává dětem zadarmo zmrzliny. Není výjimkou, že jich je 400 denně.

Pod sjezdovkou na protějším svahu je zase místnost, které se říká Horká flaška. Ti, kteří si chtějí hlavně zalyžovat a nechtějí ztrácet čas vysedáváním v okolních restauracích, si tu mohou v mikrovlnce rychle ohřát své jídlo. A vedle dřevěného stolu je i automat na kávu a další horké nápoje.

Skútrem přes jezero

Ať jsem dělala, co jsem dělala, v hlubokém sněhu na sjezdovce, na kterou se valily přívaly sněhu, jsem se párkrát pěkně vymázla. Vděčně jsem se pak dole na jezeře chytala tyče, která čněla ze sněžného skútru.

Říkají mu tady Seetaxi a vozí lyžaře přes zamrzlé a zasněžené jezero ke sjezdovkám na protějších svazích. Svištěl tak, že se za námi vířila oblaka sněhového prachu. Ani nebyl čas sledovat nádherné panoráma hor, které obklopují kotlinu s jezerem Turrach See uprostřed.