Na Pustevny míří zejména o víkendech tisíce návštěvníků, v dávné minulosti se sem ale lidé tak ochotně nehrnuli. Říkalo se totiž, že se na Radhošti scházejí čarodějnice.

Tajuplnou pověst si Radhošť získal i "ďůrami" - podzemními chodbami, v nichž se podle lidových bájí skrývají poklady, ale v jejichž labyrintu se také dá snadno zabloudit, třeba i navždy. Přesto se lidé v minulosti čas od času z touhy po bohatství vydávali na výpravy do nitra hory. O tom, jestli byli při hledání zlata úspěšní, ovšem zaručené zprávy neexistují.

Každopádně, ať pověsti lžou či nikoliv, jedno tajemství skrývají pískovcové jeskyně v Radhošti určitě. Každý rok před zimním obdobím v nich nacházejí útočiště kolonie netopýrů. Odborníci toho využívají ke každoročnímu sčítání těchto ohrožených zvířat.

Posezení v Libušíně: frgál, jáhly i halušky

Horské sídlo Pustevny získalo svůj název po poustevnících, kteří zde přebývali v 18. století. Poslední z nich, jistý Felix, zemřel v roce 1784.

Jen pár let poté se Pustevny začaly měnit zásluhou frenštátského turistického spolku Pohorská jednota Radhošť v oblíbené výletiště. Spolek v blízkosti rozpadlé poustevny postavil dvě útulny pro turisty a jak zájem návštěvníků narůstal, vyrostly zde další dvě větší stavby, které jsou dnes místními dominantami - Libušín a Maměnka. Ve slohu takzvané lidové secese je navrhl architekt Dušan Jurkovič, na výzdobě interiéru Libušína se dokonce podílel Mikoláš Aleš.

Rozmach Pusteven trval do druhé světové války. Místní stavby pak poničili němečtí vojáci, domy postupně zchátraly a časem zůstaly přístupné jen novější hotely Tanečnica a Radegast. Obrat nastal, když Libušín a Maměnku získalo do správy Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1995 až 1999, během níž byl areál Pusteven vyhlášen Národní kulturní památkou, se dnes Libušín a Maměnka lesknou novotou.

V Libušíně je zřízena výletní restaurace, jejíž interiér díky barevné výzdobě přímo lahodí oku. Žaludky gurmánů zase potěší jídelní lístek plný krajových specialit. Samozřejmostí je kyselice a česnečka nebo tradiční valašský koláč frgál - hruškový, tvarohový či makový, smlsnout si ale můžete i na domácích škvarcích se sádlem, pohankové či jáhlové kaši nebo brynzových haluškách. Sousední Maměnka slouží jako turistický hotel s jedenácti pokoji zařízenými v původním duchu. Zachováno je i někdejší barevné provedení - stěnám vévodí zelená, červená, okrová a modrá barva, nechybí ani ornamenty na stěnách.

Vzhůru k Radegastovi a na vrchol Radhoště

Po svačině na posilněnou můžete vyrazit na nenáročný čtyřkilometrový výšlap nebo třeba i výjezd na horském kole na vrchol Radhoště. Na místo vás kolem vyhlídkového altánku Cyrilka přivede modrá turistická značka. Pustevny leží v nadmořské výšce 1018 metrů a vrchol Radhošť má 1129 metrů, což je převýšení, které zvládnou i málo trénovaní výletníci.

Cestou minete sochu pohanského boha úrody Radegasta. Říká se, že kdo si sáhne na jeho opasek, zajistí si blahobyt. Na vrcholu Radhoště stojí kaple z roku 1898 a sousoší Cyrila a Metoděje, kteří sem prý kdysi skutečně zavítali. Především vás ale čeká neopakovatelný výhled do dalekého okolí.