Hlavní obsah
Pohádkové kapradí. Nekvete sice, zato lahodí oku svěží zelení a listy v podrobnostech tak delikátními, až by jeden uvěřil, že je upletly lesní víly. Foto: Adéla Mclintock, Právo

Jedny z nejstarších rostlin na planetě Zemi nás elegantně provedou celým podzimem a neopustí nás ani potom. Má to ale jedinou podmínku: musí to být dostatečně odolné a vytrvalé druhy, které nezaskočí mráz ani sníh.

Pohádkové kapradí. Nekvete sice, zato lahodí oku svěží zelení a listy v podrobnostech tak delikátními, až by jeden uvěřil, že je upletly lesní víly. Foto: Adéla Mclintock, Právo
Sezona kapradí ještě nekončí

Historie kapradin je delší než 300 milionů let. Oproti druhům z prvohor jsou ty dnešní učinění trpaslíci. Byly velikány stromovitého vzrůstu a podoby. Vzpomínky na ně oživuje obyčejné černé uhlí.

V něj se totiž proměnila odumřelá těla kapradin i jiných rostlin, jejichž prastarou energii dodnes využíváme. Jak fascinující!

Užitečností se může pochlubit i kapradí z lesa a ze zahrádek. Z jejich listů totiž vzniká cenný humus, který obohacuje půdu o živiny a zlepšuje její vlastnosti včetně schopnosti zadržovat vláhu. Než se však rozdrobí na prsť, učarují nám svým tajuplným kouzlem.

Malé, ale hezké

Žebrovice (Blechnum penna-marina) se sice řadí k nejdrobnějším kapradinám, ale díky plazivým oddenkům se kvapem rozrůstá a utváří hustý půdní kryt, takže očím neunikne. Listy jsou 10 až 15 cm dlouhé, úzké, jednoduše zpeřené a většinou trčí do stran nebo takřka polehávají po zemi.

Shluky nevypadají kdovíjak uspořádaně, spíš připomínají splašenou hordu ještěrek, a právě to je na téhle kyselomilné, i v zimě zelené rostlince citlivé na sucho a sluneční výheň nejvíc sympatické.

Osladič obecný (Polypodium vulgare) vděčí svému názvu zvýšenému obsahu cukru ve ztluštělých oddencích. Ty se šíří mělce pod povrchem půdy a do všech stran vysílají lehce ohnuté, 20 až 40 cm dlouhé kožovité listy s úkrojky, které se ke špici zkracují jako větve na vánočním stromečku.

Nádherně vypadají v kytici či vylisované za sklem. Staré přezimující listy na jaře ostříháme. S vláhou a stínem po ruce ozelení místa kolem kmenů, pod keři i mezi kameny.

Srpovice Fortuneova (Cyrtomium fortunei) se neleskne a nepůsobí tak uhlazeně jako pokojovka (C. falcatum) ze stejného rodu. Drátovité řapíky vyrůstající z růžicovitých trsů neměří víc než 60 cm a z obou stran je lemují srpovitě tvarované lístky, poseté zespodu kupkami výtrusnic.

Zdárnou budoucnost rostlině zajistíme na nevysychavém místě, kam se nedostanou přímé sluneční paprsky. Pozor ale na stálé mokro, to ji zničí. Zimou poznamenané listy na jaře seřízneme.

Exotické a kuriózní

Diksonie (Dicksonia antarctica) patří ke vzácným stromovitým kapradinám. Listy smaragdově zelenkavé působí lehce a symetricky. Okouzluje v raném věku, v tom pozdním už nám nevyrazí dech jen vzhledem, ale také cenou. Jakmile se palmovitá koruna zvedne do výšky okolo 2 m, vzroste i cena ze čtyř stovek na víc než deset tisíc korun.

Exotickou krásku pěstujeme v nádobě, abychom ji z dovolené pod širým nebem mohli přenést do vytápěného skleníku. Teploty pod minus 10 °C totiž nesnáší.

Kapraď červenavá (Dryopteris erythrosora) uchvátí barevnou proměnlivostí. Raší až v pozdním jaru, kdy rozbalí asi 70 cm dlouhé, dvakrát zpeřené listy vyvedené do kombinace zlatých a měďnatých odstínů.

Během léta se postupně barví do trávově zelené a na podzim vanilkově žluté barvy, kterou si drží až do zimy. Po zimě celý trs seřízneme k zemi. Spokojeně roste ve stínu až polostínu ve vlhčí, dobře propustné hlíně bez vápníku.

Papratka samičí (Athyrium filix-femina) Rotstiel vytváří nálevkovité trsy složené z listů o délce až 1,5 m, které se však lehce sklánějí, takže na výšku měří o 30 cm méně. Typické jsou pro ni tmavě vínové listové řapíky. Božsky vypadá ve větším množství jako kulisa pro červené výhony svíd či v podrostu bělokorých bříz. Prospívá u severních zdí.

Toleranci ke slunci podmiňuje dostatečnou půdní vlhkostí. Listy na zimu usychají a chrání kořeny před mrazem, proto je odstřihneme až na jaře.

Vlnky a kadeře

Kapraď rozložená (Dryopteris dilatata) Crispa Whiteside je poloopadavá odrůda odvozená od našeho domácího druhu, jenž svým lehce škrobeným půvabem korunuje tlející pařezy či břehy lesních potůčků. Mají společnou zálibu ve vlhku a světle tlumeném korunami listnáčů.

Odrůda je s výškou 60 cm o 40 cm nižší než vlastní druh. Její mohutné listy, v obrysu trojúhelníkové, jsou světlejší a listové úkrojky načechrané jako u hlávkového salátu. Po jarním sestřihu a narašení můžeme kapradinu vyzvednout a rozdělit.

Kapraď rezavá (Dryopteris affinis) Cristata Angustata roztouží srdce každého, kdo chce mít na zahradě něco skutečně výjimečného. Podařený kultivar se nepyšní pouze vzdušně trsnatým kompaktním vzrůstem s výškou nad kolena či jablečně zeleným odstínem, jenž osvěžuje zahradu ještě dlouho po nástupu mrazů, ale taky jedinečnou stavbou lístků, které jsou na koncích nápadně roztřepené.

Nejlíp se cítí v živné, čerstvě vlhké půdě na polostinném místě chráněném před zimním sluncem.

Jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium) Crispum vznikl z druhu, se kterým se občas potkáme na procházce v lese. Po celý rok jásá úplně stejnou brčálově zelenou barvou a leskne se jako vodní hladina, vedle níž nejen že prospívá, ale náramně mu to i sluší, zvlášť ve spojení se zmechovatělými balvany a bramboříky.

Listové čepele má užší, jen 30 cm dlouhé a při okrajích efektně zkadeřené. Aby u břehu, pod dřevinami či na skalce vypadal k světu, nesmíme ho mučit žízní a vystavovat přímému slunci.

Zapojte se do naší přehlídky vánoční výzdoby oken

Máte na Vánoce hezky vyzdobená okna? Rádi byste ostatní inspirovali a třeba se i trochu pochlubili? Pošlete nám fotografii své vánoční okenní výzdoby a my z nejpovedenějších příspěvků vytvoříme přehlídku, na kterou se můžete těšit během svátků v rubrice Bydlení.

Své fotografie, třeba i s krátkým popisem či příběhem, posílejte do redakce na adresu bydleni@novinky.cz.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků