Článek
Majitelka je výtvarnice, která miluje poezii, pohodu a modrou barvu. Svoji zahradu vyšperkovala starou keramikou a věcmi, které v jednom životě dosloužily, ale v dalším mohou žít dál. Umí je poskládat tak, aby zahradu ozvláštnily a vdechly jí surrealistický nádech. Mnohé z ozdob zahrady majitelka objevila na starých půdách. Prastarou ptačí klec například doplnila dřevěnými malovanými ptáčky a zavěsila ji na strom. Ze starého šicího stroje vznikl stolek vévodící slunnému posezení u zídky nedaleko domu. „Nerada vyhazuji staré věci, spíše přemýšlím, na co by se ještě daly použít,“ vysvětluje paní domu.
Důležitá patina
Kameny ze Sedlčanska porostlé pravým lišejníkem nechala majitelka zapustit do země, aby budily dojem, že tu jsou odjakživa. Důležité pro ni je, aby všechno vypadalo, jako by to zde bylo odjakživa – kameny, jezírko, ale i ostatní předměty. I dekorativní kopie starých pískovcových sošek mají uměle vytvořenou patinu.
Některé zahradní prvky, jako třeba keře stříhaného buxusu, bonsaje, jezírko či kulovitá koruna katalpy, vzdáleně připomínají zátiší japonských zahrad, ale pro majitelku je ze všeho nejdůležitější cítit se tu dobře. „Vůbec nemám ambice vytvořit stylově čistou zahradu,“ vysvětluje při procházce zahradou. ,,Ze všech stylů si vezmu něco. Kousky zahrady odpovídají japonskému stylu, kousky francouzskému, ale mám ráda i kamenné schůdky s obyčejnou vrbinou našich babiček. Nelíbila by se mi stylově vytříbená zahrada, která by mě nelákala k tomu, abych si někam sedla a relaxovala s hrnkem kafe.“
Vylepšený dvorek
Zahrada je situovaná v ulici s řadovou vilovou výstavbou a její rekultivace se odehrála před pouhými sedmi lety. „Původně tu byl společný dvorek, kde převažoval beton, nepořádek, kopřivy a bezinky. Jeden černý bez však v rohu zůstal, protože má léčivé květy i plody a umí odhánět komáry.“
Z klasické městské předzahrádky se prochází úzkou cestičkou do hlavní části zahrady. Ta leží za domem – zčásti je ohraničená zídkou, zčásti živým plotem a vyššími dřevinami, takže tu vznikl zelený ohraničený prostor s centrálním trávníkem. „Když založíte zahradu, tak se první tři roky zdánlivě nic neděje, ale pak se to postupně všechno zapojí a zazelená,“ dělí se o zkušenosti majitelka a dodává: „Já tvořím zahradu tak, že nejprve čekám, až se mi v hlavě urodí nějaký projekt. Ten uskutečním a čekám na další nápad. Nejdříve v mé hlavě a poté i na zahradě vzniklo jezírko v zadním rohu pozemku. Jenže pak jsem zatoužila slyšet bublání potůčku a zrodil se potůček s dalším jezírkem. Manžel byl původně proti, proto jsem potůček nechala vytvořit během jeho týdenní služební cesty. On však po návratu prohlásil, že je to jezírko moc malé, pustil se do přebudovávání sám a od té doby se ze zahrady raduje jako já.“
Oblíbená modrá
Chloubou majitelky jsou modře kvetoucí hortenzie, které výborně ladí s pawlownií, která rovněž kvete modře. Celek zahrady doplňují letničky. Majitelka zdůrazňuje, že se snaží udržet jejich výběr a výsadbu v jednotném barevném vyznění. „Červenou moc ráda nemám, občas sice koupím i červeně kvetoucí kytky, ale jen pro takové barevné oživení výsadby, tu a tam jeden kousek. Mnohem raději pěstuji kopretiny, šalvěje, kontryhel, pryšce, z popínavek kromě břečťanu ještě plaménky.
U jezírek mě okouzlují pomněnky, protože rostou spolu s kapradinami a tahle kombinace je velmi romantická. Modrou barvu miluji. Jednou jsme byli ve Francii a tam jsem obdivovala, kolik domovních dveří je jasně modrých. Vrátili jsme se v neděli večer a už v pondělí ráno jsem jela pro barvu a pustila se do natírání. A že mi barva zbyla, natřela jsem i plot,“ nadšeně líčí majitelka. „K modré dokupuji různé staré předměty ve stejné barvě. Ani ne starožitnosti, ale třeba bandasku, jakou jste běžně koupili ještě před dvaceti lety, nebo staré hrnce. Seženou se za pár korun. A když nemůžu sehnat modrý květináč, prostě si ho natřu.“
V centru zahrady je velká travnatá plocha. „Alespoň si tu vnoučata mohou hrát a trávník se hodí i jinak. Mimo jiné totiž sbírám staré vyšívané prádlo. A v létě, když ho vyperu, můžu ho dát na trávník a vybělit na sluníčku.“
Stromy a stavby
Dominantou zahrady je stará třešeň, liliovník, katalpa a několik bříz. Za bazénem roste jabloň s načervenalými listy, barevně odpíchnutá od okolní zeleně. „Na zahradu jsem vysadila listnáče, i když jsem věděla, že za to budu platit uklízením listí, hlavně do jezírka by mi zrovna nemuselo padat,“ konstatuje paní domu.
„Mám s nimi sice víc práce než s jehličnany, ale zase mohu obdivovat proměny barev listí. Tím myslím hlavně naši třešeň – mám ráda období, kdy kvete a i těch pár třešní nám přijde vhod.“ Od konce března se všechny návštěvy a rodinné akce odehrávají pod stinnou pergolou u jezírka. Vznikla ze starých trámů a pne se po ní břečťan a plaménky.
Úžasně zvětšuje prostor domu, zvlášť když ji shora kryjí sice trochu nestylové, ale šikovné průhledné plastové desky chránící před deštěm. Tím odpadlo věčné uklízení a vynášení sedáků. Zahradu zajímavě dotváří i miniaturní zahradní domek, který tvoří jakýsi „trpasličí“ protipól loubincem porostlé hmotě robustní vily. I když zahradní domeček vyrobil truhlář poměrně nedávno, díky nenápadné šedozelené barvě vypadá, jako by pamatoval první republiku. Ideálně se hodí k uklizení pytlů se zeminou, kolečka nebo hadic.
A na jeho parapetu se báječně přesazují sazeničky, aniž by u toho bolela záda. „Zahradní domek tu mám teprve dva roky, ale schválně jsem volila takovou barvu, aby vypadal omšele, aby se lišil od těch jásavě natřených domků vonících novotou, které koupíte v kutilských velkoprodejnách. Uvažovala jsem, jestli jej nenatřít trochu pestřejšími barvami, ale pak mi došlo, že by mohl přebít krásu zahrady a to bych nechtěla. Vánoční stromeček je taky hezký díky jehličí a ne kvůli ozdobám.“
Láskou k zahradničení naše hostitelka nakazila i několik přítelkyň. „Kdo jednou propadne budování zahrady, už nikdy nepřestane. Takovou radost, jakou dává hezká zahrádka, dává v životě máloco,“ říká paní domu a dolévá čaj. Samozřejmě že do modrých hrníčků.