Hlavní obsah
Jako hvězda stříbrného plátna působí pažitka na pozadí huňatého čistce (Stachys byzantina). V doprovodné roli se představuje aromatická šanta (Nepeta). Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pažitka - voňavá kráska k nakousnutí

„Šnytlík zelený dá nám chutné koření a až rozkvete, včelkám hlavu poplete...“ Kdo by si tuhle lahodnou, zdravou, navíc krásnou a užitečnou bylinku nepřipsal na seznam rostlin, které chce mít na zahrádce nebo v truhlíku na balkoně?

Jako hvězda stříbrného plátna působí pažitka na pozadí huňatého čistce (Stachys byzantina). V doprovodné roli se představuje aromatická šanta (Nepeta). Foto: Adéla Mclintock, Právo
Pažitka - voňavá kráska k nakousnutí

Správně přírodopisně se šnytlíku říká pažitka (Allium schoenoprasum). Roste kultivovaně v každé vsi, spatřit ji můžeme i nadivoko třeba v Krkonoších nebo u Berounky.

Snad proto, že se ráda zdržuje na březích řek a horských pramenů, vysloužila si přídomek pobřežní.

Chutná a zdravá

Jakmile se po zimě trochu oteplí, přináší radost ze svěží zeleně i z prvního křupnutí mezi zuby, které z listů tenkých jako myší ocásek a dutých jako brčko vyloudí množství prospěšných minerálů a vitaminu C i typickou vůni a chuť - ale co chuť: hotovou báseň!

Neštípe po česneku jako pažitka čínská (A. tuberosum), je spíš cibulově nasládlá, avšak dost řízná, aby krajíc chleba s tvarohem povýšila na kulinářský sen.

Duben prodlužuje listy na 20 až 40 cm a zahušťuje je do trsů, o kterých bychom mohli krátce pochybovat, zda nepatří okrasné trávě. Jsou mechově zelené až zlehýnka modravé a napumpované vodou. Rostou vzpřímeně, a když už jsou moc dlouhé, ohnou se špičatým koncem k zemi.

Nejlépe chutnají syrové, čerstvě nasekané. Vařením, sušením a skladováním v lednici aroma i chuť vyšumí, proto je do pomazánek, omáček, polévek, omelet, brambor a salátů přidáváme až nakonec.

Květy jedna báseň

V květnu mezi listy vyrůstají špejlovité stonky vysoké až 50 cm. Před nástupem letních veder se na nich poupata tvaru kapky o velikosti nabobtnalé cizrny proměňují ve střapaté pomponky zvonečkovitých kvítků. Obsahují spoustu pylu i nektaru a hmyz jim neodolá.

I my si na mladých květech smlsneme, chutnají pikantněji než listy. Jsou však tak pěkné, že nám bude líto je sníst.

Pažitka je po staletí nepostradatelnou součástí bylinkovišť, zeleninových záhonů i nádob vedle kuchyňských dveří. Typicky šeříkově fialové až slézově růžové květy, k nimž přibyla karmínově růžová odrůda Forescate a sněhobílá Corsican White, vypadají úchvatně vedle měsíčků, brutnáku a šalvějí.

Nenechají se zahanbit ani v sousedství trvalek, jako jsou chrpy, máky se šantou, jarmanky, lupiny. Nad listy bohyšek, dekorativních hluchavek, dlužich a huňatého čistce pěkně vyniká silueta bubnových paliček, jakou nás rozkvetlá pažitka baví až do července.

Po oplození květenství vybledávají a jejich papírovitá textura si říká o využití v sušených aranžích.

Radost z pěstování

Vytrvalé sestřenici česneku a sněženek svědčí úrodná, klidně lehce jílovitá, vlhká půda ohřívaná sluncem aspoň půlku dne. Rozrůstá se pomocí hubených cibulek skrytých v zemi, odkud hustou sítí tenkých kořínků čerpá živiny a vodu.

Žízní-li pažitka, ztrácí dužnatost, je malátná a žloutne. Listy obměňuje každý rok. Při časté sklizni ocení během růstu přihnojení. Abychom se nepřipravili o květy, neseřezáváme celý trs naráz.

Vůbec nejlíp uděláme, když si vypěstujeme víc rostlin. Buď necháme pažitku, ať se sama vysemení a založí početnou rodinu, anebo ji na jaře (nebo na podzim) vyzvedneme ze země a rozdělíme na menší dílky, které po přesazení pravidelně zaléváme, než zakoření.

Na podzim můžeme dát oddělek do květináče na kuchyňském parapetu, abychom měli i v zimě po ruce čerstvou nálož chuti a vitaminů.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků