Článek
Správně přírodopisně se šnytlíku říká pažitka (Allium schoenoprasum). Roste kultivovaně v každé vsi, spatřit ji můžeme i nadivoko třeba v Krkonoších nebo u Berounky.
Snad proto, že se ráda zdržuje na březích řek a horských pramenů, vysloužila si přídomek pobřežní.
Chutná a zdravá
Jakmile se po zimě trochu oteplí, přináší radost ze svěží zeleně i z prvního křupnutí mezi zuby, které z listů tenkých jako myší ocásek a dutých jako brčko vyloudí množství prospěšných minerálů a vitaminu C i typickou vůni a chuť - ale co chuť: hotovou báseň!
Neštípe po česneku jako pažitka čínská (A. tuberosum), je spíš cibulově nasládlá, avšak dost řízná, aby krajíc chleba s tvarohem povýšila na kulinářský sen.
Májové kvítí září jako slunce
Duben prodlužuje listy na 20 až 40 cm a zahušťuje je do trsů, o kterých bychom mohli krátce pochybovat, zda nepatří okrasné trávě. Jsou mechově zelené až zlehýnka modravé a napumpované vodou. Rostou vzpřímeně, a když už jsou moc dlouhé, ohnou se špičatým koncem k zemi.
Nejlépe chutnají syrové, čerstvě nasekané. Vařením, sušením a skladováním v lednici aroma i chuť vyšumí, proto je do pomazánek, omáček, polévek, omelet, brambor a salátů přidáváme až nakonec.
Květy jedna báseň
V květnu mezi listy vyrůstají špejlovité stonky vysoké až 50 cm. Před nástupem letních veder se na nich poupata tvaru kapky o velikosti nabobtnalé cizrny proměňují ve střapaté pomponky zvonečkovitých kvítků. Obsahují spoustu pylu i nektaru a hmyz jim neodolá.
I my si na mladých květech smlsneme, chutnají pikantněji než listy. Jsou však tak pěkné, že nám bude líto je sníst.
Oregano neboli dobromysl. Jak pěstovat léčivé koření doma i na zahrádce
Pažitka je po staletí nepostradatelnou součástí bylinkovišť, zeleninových záhonů i nádob vedle kuchyňských dveří. Typicky šeříkově fialové až slézově růžové květy, k nimž přibyla karmínově růžová odrůda Forescate a sněhobílá Corsican White, vypadají úchvatně vedle měsíčků, brutnáku a šalvějí.
Nenechají se zahanbit ani v sousedství trvalek, jako jsou chrpy, máky se šantou, jarmanky, lupiny. Nad listy bohyšek, dekorativních hluchavek, dlužich a huňatého čistce pěkně vyniká silueta bubnových paliček, jakou nás rozkvetlá pažitka baví až do července.
Po oplození květenství vybledávají a jejich papírovitá textura si říká o využití v sušených aranžích.
Radost z pěstování
Vytrvalé sestřenici česneku a sněženek svědčí úrodná, klidně lehce jílovitá, vlhká půda ohřívaná sluncem aspoň půlku dne. Rozrůstá se pomocí hubených cibulek skrytých v zemi, odkud hustou sítí tenkých kořínků čerpá živiny a vodu.
Žízní-li pažitka, ztrácí dužnatost, je malátná a žloutne. Listy obměňuje každý rok. Při časté sklizni ocení během růstu přihnojení. Abychom se nepřipravili o květy, neseřezáváme celý trs naráz.
Pěstování kávovníku doma v květináči je snadné. Poradíme, jak na to
Vůbec nejlíp uděláme, když si vypěstujeme víc rostlin. Buď necháme pažitku, ať se sama vysemení a založí početnou rodinu, anebo ji na jaře (nebo na podzim) vyzvedneme ze země a rozdělíme na menší dílky, které po přesazení pravidelně zaléváme, než zakoření.
Na podzim můžeme dát oddělek do květináče na kuchyňském parapetu, abychom měli i v zimě po ruce čerstvou nálož chuti a vitaminů.
