Náprstník je náruživý cestovatel

Náprstník fascinuje nejen temperamentní vůlí k životu, ale taky všestrannou použitelností. Ve stylu anglického džentlmena doprovází noblesní růže, lilie, denivky a se stejnou zdvořilostí navazuje známost i s prostými máky, kakosty, šalvějemi.

Zda s nimi vydrží ve svazku dlouho, anebo se nenápadně přesune o dům dál, záleží na tom, jestli je dvouletý či vytrvalý.

Je typickou dvouletkou, takže si u zahradníka ověříme, jak staré jsou sazenice, abychom na květy v prvním roce, kdy není ničím víc než růžicí plstnatých listů, nečekali marně.

Ve druhém roce nakvétá od června do srpna hroznem zvonkovitých, často kropenatých květů, které se otevírají postupně odspoda nahoru ve všemožných odstínech růžové nebo v bílé, u moderních kultivarů také v krémově žluté či lososové barvě.

Na lodyze vysoké až 160 cm napočítáme i víc než sto květů! Není divu, že mu po odkvětu zbývají síly už jen na tvorbu semen, a poté odumírá.

Rodák z Česka patřící ke krátkověkým trvalkám vesele mává na všechny, kdo na něj při troše štěstí narazí na létem vyhřáté pasece, lesní cestě nebo kamenité stráni.

Řídké hrozny velkých květů, zvenku citronově žlutých a uvnitř kaštanově skvrnitých, se pěkně vyjímají také na zahrádkách inspirovaných loukou či lesem. Kořenovými výběžky se rozrůstá do bohatých trsů vysokých až 1 m. Hojně vysemeňuje.

Asi nejútlejší ze všech náprstníků je dalším pilným rozsévačem. Zajišťuje si tak zdárnou budoucnost, jelikož nevyniká dlouhou životností.

Bezlisté lodyhy poseté uzounce trubkovitými květy, které jako na povel hledí výhradně jedním směrem, propůjčují letním záhonům výšku 60 až 80 cm a jakoby nadpozemskou vílí křehkost. Díky vybledle žlutému odstínu je vidět i poté, co ostatní barvy zmizí ve tmě.

Zahradní vytrvalec vznikl zkřížením náprstníku červeného a velkokvětého. Po rodičích podědil to nejlepší – hustě trsnatý vzrůst, robustnost a zploštěle zvonkovité květy, kam se pohodlně vejdou i nejvypasenější čmeláci. A ta barva! Jako by se vykoupaly v jahodovém smoothie.

Jako poslední rozkvétají květy na vrcholku hroznu, usazené asi 90 cm nad trsem leskle zelených zoubkatých listů, které si v dekorativnosti nezadají s bohyškami.

Nad tímto druhem ze Španělska zajásají milovníci neokoukaných trvalek. Z růžic smrkově zelených, kožovitých listů, podobných trochu listům jitrocele kopinatého, vyhání 50 až 70 cm dlouhé, přísně vztyčené stonky, ze všech stran hustě obalené chlupatými květy v bronzovém odstínu. Jsou tak úzké, že si je nenavlékneme ani na malíček, a na spodní straně mají přistávací plošku pro opylovače.

Po opylení uzrávají atraktivní plodenství, která vydrží dlouho do zimy.

Svícovitá silueta náprstníku upoutá sólově i v davu, na otevřené pláni i v koutě pod stromy. Ideální je pro něj místo v polostínu s půdou obohacenou listovkou, která zlepšuje propustnost a zároveň dobře drží vláhu. V suchu ho ohrožuje padlí.

Setrvání na plném slunci podmiňuje nutností dodatečné zálivky. Pokud se náprstníkům dobře daří, spontánně vysemeňují.

Věděli jste, že jediný náprstník červený je schopný vytvořit víc než dva tisíce semen? Ta zrají ke konci prázdnin uvnitř tobolek. Jakmile plody puknou a dostaví se příznivý vítr, narostou semínkům neviditelná křídla a frr, vylétají jako písklata z hnízda. Cestují vzduchem až do vzdálenosti několika desítek metrů.

Dorazí-li do správné destinace, vyklíčí. Ke klíčení potřebují světlo. Na nepříliš bujných záhonech či ve štěrkovišti může časem vytvořit kvetoucí lesík.

Pokud jste puntičkáři a nemáte rádi překvapení, musíte včas odstranit plodenství nebo semena sklidit dřív, než je schvátí cestovatelská vášeň.