Vysejte si voskovku s květy v barvě borůvek

Voskovka větší (Cerinthe major) Purpurascens je sice anuelka čili rostlina, jejíž život se odehrává v rámci jediné vegetační sezony, ale do záhonu ji nemusíme zvát opakovaně.

Když v něm najde spokojenost, bude se ochotně vracet prostřednictvím svých potomků a přinášet nám radost léta letoucí.

Semínky to začíná i končí. V zahradním centru pořídíme sáček semen za cenu okolo třiceti korun. Každé další semínko se při troše štěstí urodí v naší vlastní zahrádce.

Voskovka vychovává své následovníky v plodech, kterým říkáme tvrdky. Černé jsou jako kosí pírka, porcelánově se lesknou a zrají od srpna do podzimu vždy ve dvojici uprostřed trvanlivého kalicha. Obsahují po dvou semenech.

Tvrdky vyséváme celé. Vlastní výsev bývá jedinou cestou, jak voskovku pěstovat. Sazenice běžně neseženeme.

Přelom dubna a května je ideální pro přímý výsev do venkovního záhonu. Než se objeví semenáčky, pomine hrozba pozdních mrazíků a s ní i riziko záhuby. Voskovka je totiž citlivka na mráz.

Kdo chce mít po ledových mužích v záhonu místo klíčenců statné sazeničky, předpěstuje si je doma na parapetu už v březnu.

Jakmile letnička odkvete a vytvoří semena, sesbíráme je a rovnou vysejeme pod tenoučkou vrstvu hlíny na místo, které si sami určíme. Anebo necháme na ní, ať se vysemení, kde chce.

Moc daleko neuteče, ale rozhodně počítáme s tím, že se vrátí ve větším počtu, a pokud nenarazí na odpor, vytvoří časem přitažlivé houští kvetoucí po celé léto.

Rodačka ze Středozemí si vesele roste v tamních sadech pod olivovníky, ve starých vinicích, ba dokonce ve škarpách u silnic. Z toho pramení, že není žádná primadona, a když na to přijde, poradí si se suchem i chudší písčitou půdou.

Hluboký stín a mokro v oblibě nemá. Do spár mezi dlaždicemi v chodníku či na patiu zavítá ráda. Dosahuje tam ale sotva poloviční výšky z možných 50 až 70 cm a rychleji odkvétá.

Zcela se obejde bez naší péče. Jen při pěstování v nádobě ji pravidelně občerstvujeme koktejlem umíchaným z vody a živin.

Svěšené trubičkovité květy odrůdy Purpurascens jsou uvnitř mléčně bílé, zvenčí borůvkově modré až fialové. Včely ani čmeláci kolem nich neproletí bez povšimnutí.

Nádherně souzní s namodrale zelenými kalichy a listy. Ty téměř objímají lysou lodyhu, mají hladký jakoby navoskovaný povrch. Tím zamezují spekulacím, že by šlo o kostival, který je takřka celý pokrytý drsnými chloupky.

S kostivalem voskovku pojí podobná vijanovitá květenství a umístění v čeledi brutnákovitých. Klidně se spolu mohou dělit i o místo v záhonu.

Přidat se může brutnák s modrými hvězdičkami květů, červené tulipány, fialková šanta. A co byste řekli na půvabnou kombinaci s různorodými kakosty, pryšci, jemnolistými trávami, vínovým pcháčem (Cirsium rivulare), žlutou diviznou, růžovou dobromyslí a kontryhelem? Voskovka se našim představám vždy ráda přizpůsobí.