Dejte v zahradě šanci nenáročným rdesnům

S žádnou jinou kytkou si je nespleteme, a to navzdory znakům společným s pohankou, šťovíkem či rebarborou, které je řadí do téže čeledi rdesnovitých Polygonaceae.

Zatímco čeština dala rodu jediný název rdesno, podle moderní botaniky se pod ním skrývají rody dva zvané po latinsku Persicaria a Bistorta.

Ceněným druhem naší přírody je rdesno hadí kořen (Bistorta officinalis). Vytrvalé ozdobě vlhkých luk a divokých zahrad se dostalo cti pomáhat při léčbě nadváhy, průjmu či zánětu dásní. Zato rdesno červivec (Persicaria maculosa) patří k nevítaným plevelům.

Co však na zahradě uvítáme, to jsou rdesna okrasná snoubící v sobě houževnatost původních druhů a nenucený půvab, který jim dali do vínku šlechtitelé.

Vhodný druh se najde pro každou příležitost. K tomu, aby rdesna stála za pohled, nutně potřebují dostatek prostoru a hlínu bohatou na vláhu. Jestli jim nabídneme místo v záhonu, pod světlými stromy či při břehu jezírka na slunci nebo v polostínu, na tom už nesejde. Sázet můžeme po celou vegetační sezonu.

Představme si bělotrny (Echinops ritro) s modrými úbory ve tvaru golfového míčku, kolem nichž se natřásají bílé krásenky (Cosmos). A teď skupinku prošpikujme krvavou červení teničkých svícovitých soukvětí rdesna objímavého (Bistorta amplexicaulis) Firedance či Firetail.

Že květinový sbor rázem nabral energii a švih? Rdesno objímavé nakvétá od léta do pozdního podzimu. Bujně houstne, takže už napřesrok je z něj trs jako hora, plný velkých, lehce zvlněných listů. Počet květenství se pohybuje okolo stovky. K dostání jsou rovněž verze s květy bílými (Alba) a růžovými (Rosea).

Dalším větru, chorobám i škůdcům odolným kvetoucím vytrvalcem je šlechtěnec hadího kořene zvaný Superba. Od června do září předvádí naducaná, doutníkově válcovitá květenství pudrově růžového odstínu, usazená na stroze vzpřímených stoncích.

Až 90 cm dlouhé stonky vyčnívají nad trsem širokým přibližně 70 cm. Jsou takřka bezlisté a tuhé jako drátky, což rostlině propůjčuje lehce strnulý výraz. Po vzoru ostatních rodinných příslušníků si báječně rozumí s jemnými trávami, ale i s čechravou (Astilbe), bohyškou (Hosta) či vínově olistěnou vrbinou (Lysimachia ciliata) Firecracker.

Málokterá letnička probouzí takový úžas jako rdesno východní (Persicaria orientalis). Jeho kostrovité tělo strmí nejmíň půl metru nad hlavami ostatních rostlin.

Květenstvím připomíná vypasené housenky zavěšené na nitkách, které ožívají s každým zafouknutím. O křiklavě růžovou barvu je oloupí až mráz.

Nemůžete z něj odtrhnout oči? To je dobře, protože na slunečném záhonu, zvlášť tom ve vzdušném prérijním stylu nebo u chalupy, kde kvetou hortenzie, divizny, fenykl a šalvěje, vypadá famózně. A ve váze s vodou taky.

Pakliže spokojená rostlina pokoří výšku 2 m, přispěcháme raději s oporou, aby ji bouřka nevyvrátila.

Proč nasazovat jedovatou chemii, když účinnou zbraň proti plevelům najdeme v zakrslém rdesnu (Bistorta affinis) z Himálaje? Neroste ukvapeně, zato ale vytrvale a tvoří tak hustý půdní kryt bránící plevelům v klíčení. Na 1 m2 stačí vysadit dvě, maximálně čtyři rostliny.

Pěkně zjemňuje přechod mezi pěšinou a záhonem, a protože snáší občasné sešlápnutí, můžeme ho bez obav odkázat do lemu příjezdové cesty. Začne-li utlačovat sousedy, prostě z něj kousek odrýpneme, koření poměrně mělce.

Z kultivarů se před ostatními blýskne Superba, Darjeeling Red či Donald Lowndes.

Jeden jako druhý vytváří úhledné, 60 až 100 cm široké podušky zelených lístků, kterým podzim propůjčuje červený až bronzový tón, jak to známe u bergenií (Bergenia), a ten udržují i v zimě.

Hubené klásky s bledě růžovými, později karmínovými květy se otevírají od půlky léta do podzimu na stoncích nižších než 30 cm.

Byť nedosahují závratných výšin, nespočet maloučkých kvítků rozdává cukrovou šťávu včelám divokým i medonosným, čmelákům, pestřenkám, motýlům – a pozor, také vosám.

Není krásné jen to, co kvete, jak dokazuje purpurem vymalované rdesno (Persicaria microcephala) Red Dragon, pěstované pro zdobný efekt listů, na kterých se blyští stříbřitá kresba ve tvaru písmene V.

Typické jsou pro něj zahuštěné trsy sahající až k 80 cm do obou směrů. Žáby a občas také slimáci pod nimi nacházejí úlevu před žhavým sluncem.

Vitální trvalka svádí k vášnivé kombinaci s červenými úbory jiřinek, fialovým sporýšem (Verbena bonariensis) a banánovníkem. Milovníky kontrastu nadchne ve spojení se zlatolistými trávami a bělokvětými kakosty (Geranium).

Ač působí exoticky, je spolehlivě mrazuvzdorná. Pokud se po zimě nevzpamatuje, bude to nejspíš tím, že stála delší dobu v mokru, což jí v létě paradoxně nevadí. Přesto ale propustnost zeminy nepodceňujeme, není to mokřadní typ.

Nejpozději koncem zimy odstraníme odumřelé nadzemní části, abychom uvolnili cestu čerstvým výhonkům. Nové rostliny získáme snadno odkopkem či rozdělením trsu na jaře. Stejný způsob množení uplatníme u všech vytrvalých rdesen.