Srdcovku si zamilujete na první pohled

Možná, že jste ji vídali u babičky a stala se pěknou vzpomínkou, která i dnes pohladí po duši. Jestli jste o ní ale ještě nikdy neslyšeli, pak se připravte na frontální útok na zrakové vjemy, až se s ní poprvé setkáte.

Nevšední vizáž srdcovku katapultuje mezi hvězdy trvalkového nebe a nic na tom nezmění ani fakt, že spolu s ní sdílejí čeleď makovitých (Papaveraceae) prostí obyvatelé polí a rumišť, jako jsou mák či zemědým.

To můžeme směle prohlásit o srdcovce nádherné. I když nově zní její oficiální latinské jméno Lamprocapnos spectabilis, na cedulkách v zahradnictví ji stále najdete pod zažitým názvem Dicentra spectabilis.

Jak naznačuje druhové jméno, není to žádná ošklivka, třebaže se v první polovině dubna ohlašuje poněkud neuspořádaným trsem výhonků. Ty však téměř před očima mohutní, až jsou z nich statné, kapradinám podobné houštiny, nad nimiž se malebně klenou útlé dužnaté lodyhy, takže celek vypadá jako vyvěrající gejzír.

Listy mají zelenou barvu, pouze u kultivaru Gold Heart s růžovými a od roku 2010 rovněž s bílými květy září sytou žlutí. To nejlepší si 70 až 120 cm vysoká a do 90 cm široká trvalka nechává na závěr měsíce, kdy po stoncích rozvěšuje množství květů. A jakých, panečku!

Krásněji tvarované si snad ani nelze představit. Jsou to dokonalá srdíčka, maličko nafouklá, asi 3 cm velká, přímo stvořená k vyznání lásky. Vnější korunní plátky, v závislosti na odrůdě buď pudrově až fuchsiově růžové, panensky bílé Alba, či třešňové červené Valentine se postupně zpětně ohrnují a odhalují slzovitě tvarované bílé plátky s rozmnožovacími orgány uvnitř.

Nejdříve rozkvétají ty, co jsou na stonku nejníže, koncové naposled. Tím se doba kvetení prodlužuje na několik týdnů, někdy až do června. Poté zbystří všichni, kdo rádi množí ze semínek. Schovaná jsou v tobolkách a nejživotnější začerstva přímo po dozrání.

Nové rostliny získáte také rozdělením trsu záhy po vyrašení nebo po zavadnutí listu. Nebuďte při tom suroví, křehké jsou jak nadzemní výhony, tak kořeny. Jakmile v zahradě zavládne letní pohoda, je po představení a srdcovka beze stopy mizí zpátky pod zem, jak se na jarní efeméru sluší a patří.

Co se k ní hodí: tulipány, bergénie (Bergenia), pomněnkovce (Brunnera), okrasné česneky (Allium), bohyšky (Hosta), pryšce (Euphorbia), kapradiny, purpurové rašící plošticníky (Actaea simplex), orlíček (Aquilegia), kokořík (Polygonatum).

Existují ještě další, neméně působivé kytky, kterým říkáme shodně srdcovky. Těch se botanická rošáda nedotkla, a tak nadále zůstávají v rodě latinsky zvaném Dicentra.

Ač se od své sestřenice, srdcovky nádherné, v lecčem liší, je i v jejich podání jaro plné lásky a romantických vyznání. Také hrdě nosí květenství srdíček, která se i v sebeslabším vánku tetelí nedočkavostí, aby si jich někdo všiml.

O poznání drobnější a šišatější květy se na stoncích vyrůstajících ze středu listové růžice obvykle nedostanou výš než 50 cm nad zem, zato hezky vyčnívají nad listy. Ty se zpravidla zdržují ve výšce okolo kotníků, jsou jemňounce stříhané v tónech od zeleného přes namodralý po stříbřitě ojíněný.

K nejsličnějším patří srdcovka zdobná Dicentra formosa, jejíž srdíčka mění odstín ze sytého na bleďounce růžový. Dále odrůda Langtrees s květy bílými a jakoby zaprášenými od tvářenky. Bacchanal či Luxuriant zase rozjitří city tmavě karmínovými a zářivě červenými srdíčky.

Všechno jsou to oddenkaté trvalky, takže jim k rozrůstání dopřejte aspoň 40 cm volné půdy. Nakvétají od dubna do poloviny léta, v chladnějších podmínkách ještě v červenci. Občas se samy vysemeňují. Když na jaře opatrně rozdělíte vzrostlé trsy, dočkáte se kouzelných květů dřív.

Co se k nim hodí: Pomněnky (Myosotis), modřence (Muscari), škornice (Epimedium), plicníky (Pulmonaria), prvosenky (Primula), čechravy (Astilbe), dlužichy (Heuchera) hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), pšeníčko (Milium effusum), sedoulek (Ophiopogon).

V domovině žijí v podrostu dřevin, tam jim bude dobře i ve vaší zahradě. Nesmějí to být jehličnany, spíš opadavé listnáče, které je neuvrhnou do temnoty, přitom ale spolehlivě ochrání před úpalem.

Dřeviny rovněž pomáhají tlumit silný vítr, proti němuž křehká srdcovka sama nic nezmůže. Spokojeně se cítí v polostínu před stálezeleným živým plotem z mahónie, cesmíny či bobkovišně, na jehož pozadí dokonale vynikají barvy i tvar srdíček.

Sázíte-li srdcovku mezi trvalky, vyberte jí souseda, který zacelí místo v době, kdy se přesune pod zem, aby záhon v létě nevypadal jako cedník. Nízké druhy vysazujte ve větším počtu, zvlášť pod stromy, kde s ostatními lesními žínkami časem vytvoří pestrý koberec. Jednotlivě se prosadí mezi kameny na skalce.

Na slunci vydrží srdcovka jen za předpokladu, že půda zůstane stále kyprá a vlhká. Sucho ráda nemá. I tak se smiřte s tím, že jí listy začnou uvadat dřív, dřív taky odkvete, a může se stát, že předčasně vyraší a namrzne. Na umělá hnojiva si nepotrpí, za jarní dávku kompostu je ale vděčná.

Může se vám hodit na Seznamu: