Článek
Možná jste jako malí také tajně chodili do babiččiny zahrádky a z ještě zavřených poupat nedočkavě tahali pomuchlané květní plátky, hebčí než vlaštovčí chmýří, abyste zjistili, jakou mají barvu. Když pak máky vykvetly, stačilo je obrátit a proměnily se v něžné tanečnice s nabíranou sukní.
Se sluncem nad hlavou
Podle máku (Papaver) se jmenuje celá čeleď makovitých Papaveraceae. Ač v ní najdeme také dymnivku (Corydalis), známou hajničku, vedle máku ji kvést nikdy neuvidíme. Jednak kvete mnohem dřív, časně zjara, jednak prosperuje v polostínu, kdežto mák je milovník tepla a bez slunce nad hlavou ani nevytáhne paty ze země.
Když paprsky jemně rozevřou lesklé korunní plátky, odhalí velkou štítovitou bliznu obklopenou spoustou tyčinek. Mák netvoří nektar, k přilákání opylovačů mu stačí výrazné zbarvení. Na půdu si neklade vysoké nároky, měla by však být lehce propustná, na mokřinách, a v chladné, udusané hlíně skomírá.
Pro krásu i užitek
Pohled na obilný lán zbarvený do ruda vlčím mákem (Papaver rhoeas) inspiroval už mnoho malířů i fotografů. O nic míň lákavý je obrázek rozkvetlých polí máku setého (Papaver somniferum) s typicky bílými až nafialovělými květy ve tvaru misky, zdobenými při bázi kaštanově hnědou skvrnou.
Bez jeho olejnatých semen, bohatých na vápník, bychom nepoznali chuť makových buchet či škubánků s mákem. V medicíně si této prastaré jednoleté rostliny, jež v řecké mytologii platí nejen za symbol země a její úrody, ale také spánku a snů, cení pro vysoký obsah alkaloidu morfinu tlumícího bolest.
Robustní mák setý s výškou přes 1 m a modře omženými listy pohladí oči rovněž v záhonu, zvlášť jeho růžová forma anebo nařasená odrůda Danish Flag v barvách dánské vlajky, díky níž ožije sebenudnější zákoutí.
Každý rok znovu
Vlčí mák i jemu podobný mák polní a pochybný probarvují krom polí také meze, příkopy, rumiště. Na jejich drátkovitých lodyhách trůní malinké plody a v nich po dozrání chrastí nepatrná semena, která lehce unese dešťová kapka nebo nadzvedne vítr, proto nás leckdy potěší v zahradě, aniž bychom ho do ní pozvali.
Z prvně jmenovaného druhu bylo vyšlechtěno několik nádherných kultivarů. Ty ze směsi Angel’s Choir se vyznačují plnými květy v bílé a pastelových odstínech růžové. Perleťově šedavé, měkce modré až šeříkové najdeme u Mother of Pearl.
Vyznavače oslnivých barev nadchnou poloplné máky s názvem Shirley. Všechny jsou to jednoletky se sklonem k samovýsevu, které musíme vysévat každý rok od března do května pod širou oblohu, chceme-li mít kontrolu nad tím, kde vykvetou.
Totéž platí pro miloučký kultivar máku proměnlivého (P. commutatum) Ladybird, do něhož se zamilujete na první pohled, protože kombinací brunátně červené s uhlově černou nápadně připomíná krovky berušek.
Kdo rád vysévá, může zkusit štěstí se skromným mákem lysým (P. nudicaule), pěstovaným u nás po vzoru letniček. Kvete nejdéle ze všech, při pravidelném vyštipování uvadlých květů klidně i celé léto, měří od 30 do 60 cm a překvapuje nezvyklými barvami od bledě meruňkové a vanilkové po sluneční žlutou až oranžovou.
Trvalka pro každého
Stejně nenáročný na pěstování je mák východní (P. orientale), jenž vyniká dokonalou mrazuvzdorností. Kam ho jednou zasadíme, tam se s ním vždycky v květnu a červnu znovu setkáme.
Je dobré si místo výsadby dobře promyslet, přesazování mu totiž kvůli křehkým, dlouze kůlovitým kořenům příliš nesvědčí. Nižší odrůdy si zasluhují místo vpředu, střed záhonu obohatí kultivary s průměrnou výškou 70 cm.
Ani na pozadí však nehrozí, že by si velkých, podle odrůdy jednoduchých až plných květů s plátky pomuchlanými či vyžehlenými do hladka a okraji zvlněnými nebo dokonce třepenitými nikdo nevšiml.
Je libo červenou, bílou, netradiční lososovou nebo snad šeříkově modrou či temně purpurovou barvu? Mák východní barvami nešetří, o to snáze jej lze kombinovat třeba s lupinami (Lupinus), okrasnými česneky, zlatavými asfodelkami (Asphodeline lutea), dokonce i s pestrými kosatci.
K trvalkám i mezi trávy
Navzdory šlechtitelskému úsilí je požitek z květů většinou krátký. Pokud tedy nepěstujeme tradiční mák setý či jeho kuriózní odrůdu s názvem Hen and Chickens, která po odkvětu vytváří tobolku u báze věncovitě obklopenou drobounkými makovičkami, musíme počítat s tím, že po pompézním výstupu rostlina beze stopy zmizí a dá o sobě vědět zase až další sezónu.
Už při výsadbě proto myslíme na vhodné sousední rostliny, aby záhon v létě nevypadal jako cedník. Vzniklé mezery pohotově zacelí šanty (Nepeta), šalvěje (Salvia), mavuně (Centranthus ruber) nebo třeba kakosty (Geranium) s kontryhelem (Alchemilla mollis).
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Pestrobarevným směsím sluší decentní doprovod stříbřitého pelyňku či jemnolistých trav, jako jsou strdivka brvitá (Melica ciliata) a kavyl sličný (Stipa pulcherrima).