Do rodu s latinským jménem Cornus patří různě tvarované a zbarvené stromy a keře, pro které se podle druhu ujal buď název svída, nebo dřín. Všechny vynikají značnou odolností vůči horku, mrazu i pěstitelským přešlapům. Dobře regenerují po hlubším řezu a nejsou háklivé ani na kořenovou konkurenci, což z nich dělá favority mezi výplňovou zelení.

Keře se rovněž hodí do volně rostoucích živých plotů či k obohacení trvalkových porostů. Některé dosahují mohutných rozměrů a podobně jako stromové svídy se z nich v dospělosti stávají působivé solitéry, které aby náležitě vynikly, potřebují kolem sebe dostatek volného prostoru. Jaké druhy patří k těm nejkrásnějším a nespolehlivějším?

Svída bílá (Cornus Alba)

Původní druh s vínovými až kaštanově hnědými výhony může v dospělosti pokořit až 4metrovou výšku. Do šířky ještě o něco víc, protože větve při dotyku s půdou snadno zakořeňují. K nejnápadnějším odrůdám patří Elegantissima s bíle lemovanými listy a zlatě skvrnitá Spaethii. Oběma podzim naděluje odstín portského vína.

Žlutými listy, jež v říjnu nabíhají do oranžově červené barvy, se pyšní Aurea, zatímco Kesselringii se snaží namodrale zelenému listoví vtisknout barvu své temně nachové borky. Nejhezčího zbarvení svída bílá dosahuje na slunném místě s nevysychavou půdou. Poroste však i ve stínu budov a stromů.

Svída sporná (Cornus controversa)

Nádherný strom, jehož větve jsou vodorovně odstálé, uspořádané v pravidelných odstupech podél 8 až 15 m vysokého kmene, připomíná obří patrový dort. Tento dojem umocňuje odrůda Variegata s listy jakoby postříkanými našlehaným krémem.

Svída sporná (Cornus controversa) Variegata. Kuriózně stavěný strom jasně vyvrací mýty o tom, že jsou svídy obyčejné a nezajímavé.

Svída sporná (Cornus controversa) Variegata. Kuriózně stavěný strom jasně vyvrací mýty o tom, že jsou svídy obyčejné a nezajímavé.

FOTO: Archív Adély Taitlové, Právo

Atraktivní tvar a panašování, s nímž do zahrady vplouvá jemná elegance, svídu předurčuje k roli solitéry zasazené do formálně řešeného prostředí.

Na jaře svídu spornou krášlí až 20 cm široká plochá květenství, na podzim zase žloutnoucí až červenající olistění. Prosperuje ve vlhčí, dobře propustné zemině mimo hluboký stín. Nejkrásnější je bez řezu.

Svída výběžkatá (Cornus sericea)

Až 3 m vysoké a stejně tak široké robustní odrůdy Flaviramea si pořádně všimneme teprve v době, kdy se do velkých zelených listů vloudí citrónově žlutý odstín.

Po opadu listů odhaluje limetkově žlutou borku, která svítí intenzivně zejména před stálezelenými dřevinami či tmavě natřeným plotem.

Tón v tónu. Obnažené výhony svídy výběžkaté (Cornus sericea) Flaviramea pěkně ladí se žlutokvětými aksamitníky.

Tón v tónu. Obnažené výhony svídy výběžkaté (Cornus sericea) Flaviramea pěkně ladí se žlutokvětými aksamitníky.

FOTO: Archív Adély Taitlové, Právo

Ačkoli se keř rozšiřuje podzemními výběžky, invazní není, proto se nemusíme bát, že zamoří celou zahradu, jako to umí např. škumpa. Podobně jako většina svíd se i tento druh trápí v dlouhodobě suché půdě.

Dřín japonský (Cornus kousa)

Mohutný keř nebo menší strom s rozměry až 7 x 5 m přináší zrakový požitek nejen na konci sezóny, kdy se mění v rozžhavenou pochodeň, ale také v červnu, kdy nápadně kvete. Velkokvětost však tahle chlouba každé zahrady předstírá.

Trik s květy. Drobounkých květů by si hmyz sotva všiml, proto je dřín japonský (Cornus kousa) svádí mohutnými okrasnými listeny.

Trik s květy. Drobounkých květů by si hmyz sotva všiml, proto je dřín japonský (Cornus kousa) svádí mohutnými okrasnými listeny.

FOTO: Archív Adély Taitlové, Právo

Pravé kvítky totiž sotva postřehneme. Výrazné jsou velké, v závislosti na kultivaru čistě bílé, bledě žluté nebo růžové listeny, které je obklopují, aby přilákaly opylující hmyz. Líbí se mu na slunci i v polostínu v čerstvé, propustné půdě s neutrálním až kyselým pH.

Svída krvavá (Cornus sanguinea)

Základní druh měří 2 až 5 m a má tmavočervené výhony se zelenými, na podzim žlutooranžovými až vínově zbarvenými listy.

Ohromně zajímavá je odrůda Compressa, kterou od jiných svíd odlišují přísně vztyčené výhony, hustě poseté tuhými, hluboce rýhovanými lístky se zaoblenými okraji, jež v podzimním slunci hýří zlatými a měděnými tóny.

Rodové unikum. Odrůda svídy krvavé Compressa se od ostatních liší strnulým vzhledem a tuhými, drobnými listy, jež podzim barví dočervena.

Rodové unikum. Odrůda svídy krvavé Compressa se od ostatních liší strnulým vzhledem a tuhými, drobnými listy, jež podzim barví dočervena.

FOTO: Archív Adély Taitlové, Právo

Kdo touží po hezkých barvách i v zimě, ten se neobejde bez krásek jménem Winter Beauty a Midwinter Fire. Tyhle nepříliš vzrůstné odrůdy se žlutooranžovými až šarlatově červenými výhony šlehají ze země jako ohňové plameny a efekt je tím působivější, čím víc jich vedle sebe vysadíme.

Dřín obecný (Cornus mas)

Jedna z nejužitečnějších domácích dřevin je jako stvořená do zahrad v přírodním duchu. V březnu to v bezlisté koruně poseté drobnými žlutými květy hučí včelami a prvními čmeláky.

Koncem léta nabízí jedlé, leskle rudé dřínky se sladce nakyslou dužninou. Chutnají i ptákům, kteří strávené pecičky roznášejí po okolí a tím rostlině pomáhají v šíření.

Dřín obecný (Cornus mas). V celé své parádě září nad odkvetlou motýlí loukou navazující na ovocný sad. Hodí se i do běžných zahrad.

Dřín obecný (Cornus mas). V celé své parádě září nad odkvetlou motýlí loukou navazující na ovocný sad. Hodí se i do běžných zahrad.

FOTO: Archív Adély Taitlové, Právo

Když se do usínajících zelených a nověji také bíle panašovaných listů tohoto houževnatého, k suchu tolerantního keře či menšího stromu vloudí žluté, růžové až skořicově oranžové tóny, vyrovná se půvabem kdejakému javoru.

Můžeme jej zapojit do živého plotu, do skupiny okrasných dřevin nebo nechat samostatně, třeba jako oživující prvek na divoké louce pro motýly.