Do masožravek se nezamilujete z doslechu, ty musíte vidět, abyste mohli obdivovat jejich úžasné detaily, barvy a bizarní tvary jako z jiného světa.

Vyhlášenou sbírku mají v botanické zahradě v Liberci, za návštěvu stojí pražské skleníky Fata Morgana či venkovní expozice arboreta Mendelovy univerzity v Brně. Už z dálky každého zaujmou rozmanité špirlice a při bližším průzkumu mucholapky. Pozor na ně! Může se snadno stát, že vás chňapnou za srdce a už nepustí.

Akční mucholapka

Pozorovat mucholapku podivnou (Dionaea muscipula) v akci je zážitek. Při lapání much, vos, brouků, pavouků nebo třeba kobylek se poměrně rychle hýbe a vypadá při tom jako oživlé zvířátko z komiksu.

Tento efekt umocňují až 5 cm velké pasti, složené z listů lemovaných špičatými výběžky, které vzhledem připomínají zubaté tlamičky.

Mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Drobná, ale nepřehlédnutelná masožravka lapá hmyz (nejen mouchy) aktivními pohyby.

Mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Drobná, ale nepřehlédnutelná masožravka lapá hmyz (nejen mouchy) aktivními pohyby.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Vnitřní strany, podle odrůdy zbarvené v odstínech zelené, červené až purpurové, jsou opatřené citlivými chlupy, jež hbitě reagují na podráždění hmyzem a spouštějí sklapovací mechanismus. Pouze titěrný hmyz má při zavírání pasti šanci na útěk, jako by rostlině takové soustečko nestálo za námahu spojenou s vylučováním rozkladné šťávy.

Přirozeně se vyskytuje v USA na slatích Severní a Jižní Karolíny. V pokojových podmínkách je nejšťastnější na osluněném parapetu, buď volně v květináči, nebo ještě lépe ve skleněné, větratelné nádobě kvůli snazšímu udržení vyšší vzdušné vlhkosti.

Od listopadu do února jí dopřejeme zasloužený odpočinek na světle při teplotě od 0 °C do 10 °C. Substrát s kyselou reakcí, který si můžeme objednat ve specializovaných prodejnách i přes internet, udržujeme celou dobu stabilně vlhčený ideálně měkkou vodou.

Život na vlásku. Aby past mucholapky sklapla, musí se hmyz dotknout jednoho z šesti vnitřních chlupů. Zbytečně je nedrážděte, rostlinu to vyčerpává.

Život na vlásku. Aby past mucholapky sklapla, musí se hmyz dotknout jednoho z šesti vnitřních chlupů. Zbytečně je nedrážděte, rostlinu to vyčerpává.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Rostlinám v květináči prospívá pobyt na čerstvém vzduchu, kde mohou strávit celé vegetační období od března do října.

Venku, na dobře osvětleném rašeliništním záhonu (nikoli v květníku) lze 15 až 40 cm vysoké mucholapky pěstovat celoročně.

Mazané špirlice

Špirlice (Sarracenia) patří k nejvýraznějším a na pěstování nejméně náročným masožravým rostlinám. Pomocí atraktivních barev a nektaru lákají hmyz ke kluzkému okraji pasti, ze kterého padá přímo do rostlinného žaludku s trávicí tekutinou. Tento trik je tak účinný, že se láčky mohou během několika dnů zaplnit skoro až k prasknutí.

Svůdné láčky. Některé druhy špirlic přesahují výšku 1 m. Létající či lezoucí hmyz, který v nich uvízne, nemá šanci na únik.

Svůdné láčky. Některé druhy špirlic přesahují výšku 1 m. Létající či lezoucí hmyz, který v nich uvízne, nemá šanci na únik.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Důmyslné pasti tvoří zelené, bílo zelené až vínové listy s dutým řapíkem, stočené do kornoutu a často krášlené kontrastně zbarvenou žilnatinou.

Otevřené soudky. Krátké měchýřkaté láčky špirlice nachové nechrání stříška typická pro její sestry, proto se v útrobách hromadí voda ze srážek.

Otevřené soudky. Krátké měchýřkaté láčky špirlice nachové nechrání stříška typická pro její sestry, proto se v útrobách hromadí voda ze srážek.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

U špirlice žluté (S. flava), bělolisté (S. leucophylla) či náhorní (S. oreophila) v příznivých podmínkách dosahují výšky 70 až 120 cm. Špirlice nachová (S. purpurea) s baňkovitými láčkami vyrůstajícími v přízemní růžici vysoké jen asi 20 až 30 cm proti nim působí jako otesánek. Liší se také tím, že pasti nechrání stříška proti dešti. Na jaře se nad porosty rozmanitých špirlic objevují vysoké stvoly s pozoruhodnými trvanlivými květy.

Kytka, nebo umění? Špirlice bělolistá (Sarracenia leucophylla) okouzluje zářivou pastí s vínovým mramorováním.

Kytka, nebo umění? Špirlice bělolistá (Sarracenia leucophylla) okouzluje zářivou pastí s vínovým mramorováním.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Volně rostou v USA v bažinách při Atlantském oceánu, z čehož vyplývá, že nemají rády sucho, ale ani šero. Pravidelně je zaléváme buď dešťovkou, nebo vodou z kohoutku a stavíme na dobře prosvětlené parapety, klidně i na přímý úpal, lépe se tak vybarvují.

Rostlinám ubytovaným v květináči prospívá letnění na slunci v zahradě či na balkóně.

Jako z jiného světa. Tak působí nádherná a velice odolná špirlice nachová (Sarracenia purpurea) v tajuplném bordó odstínu.

Jako z jiného světa. Tak působí nádherná a velice odolná špirlice nachová (Sarracenia purpurea) v tajuplném bordó odstínu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Zimujeme je stejně jako mucholapky, i když teplomilnější druhy snášejí zimu při pokojové teplotě.

Všechny zmíněné druhy špirlic, jsou-li v dobré kondici a vysazené přímo do volné půdy, přežívají bez problémů i v mrazech na zahradním rašeliništi.

V mechu a kapradí. Zátiší se špirlicemi, třebaže již odkvetlými, je i v říjnu chloubou rašeliništní zahrádky s tůňkou.

V mechu a kapradí. Zátiší se špirlicemi, třebaže již odkvetlými, je i v říjnu chloubou rašeliništní zahrádky s tůňkou.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo