Proč se jmenuje černá, když má květy bílé jako čerstvě napadlý sníh? Jméno tahle rostlina dostala podle tmavých kořenů. Kromě původního druhu existuje hrstka odrůd. Ty se však od pohledu nijak výrazně neliší.

Šlechtitelé ji dokonce zkřížili s čemeřicí korsickou, pro kterou jsou typické ostře zubaté listy, a vznikl hybrid Helleborus x nigercors. Ostatně čemeřice černá se snadno kříží téměř se všemi známými druhy.

Radost z květů

Když se čemeřici chce, otevře své květy klidně už před Vánocemi. Nejběžněji je k vidění mezi únorem a březnem, ale leden ani duben nejsou neobvyklé. Sněhu se nebojí, téměř s ním splývá.

Žádný plevel, ale semenáčky čemeřice. Poprvé rozkvetou přibližně po čtyřech letech.

Žádný plevel, ale semenáčky čemeřice. Poprvé rozkvetou přibližně po čtyřech letech.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Zato když vykukuje nad kupkami loňského listí, září jasněji než rybí šupina. Květ se skládá z pěti velkých kališních lístků, čistě bílých, někdy s růžovým nádechem. Ty na rozdíl od klasických korunních lístků neopadávají, jen po opylení rostliny změní barvu na jablkově zelenou a dál ji zdobí skoro celé jaro.

Ze středu trčí dlouhé tyčinky se zlatými prašníky, kde se tvoří pyl. Při bližším pohledu spatříme také věneček zelenkavých nektárií neboli medníků, kam si první včely roku létají pro sladkou šťávu.

Velké miskovité květy tvoří bílé kališní lístky, tyčinky se zlatými prašníky a zelenkavé medníky, což jsou přeměněné korunní lístky.

Velké miskovité květy tvoří bílé kališní lístky, tyčinky se zlatými prašníky a zelenkavé medníky, což jsou přeměněné korunní lístky.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Mělce miskovité květy trůní zpravidla po jednom na silných dužnatých stoncích, posetých červenými skvrnkami. Ve váze dlouho vydrží. Pozor, šťáva ze stonků může podráždit kůži. Celá rostlina je jedovatá!

Aby zůstala krásná

V porovnání s některými barevnými hybridy dosahuje sotva poloviční velikosti, okolo 25 cm na výšku a 30 cm na šířku. I to je důvod, proč bychom pod ni měli rozprostřít vrstvu dřevěné štěpky či štěrku nebo ji vysadit nad stálezelené půdopokryvné trvalky, jako jsou např. barvínek a pitulník.

Poznávacím znamením jsou masité stonky s červenými skvrnkami.

Poznávacím znamením jsou masité stonky s červenými skvrnkami.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Zamezíme tím ušpinění květů od bláta. Při pěstování ve velké nádobě použijeme mech.

Co dělat s listy

Listy čemeřice černé jsou temně zelené, hluboce vykrajované, tuhé s hladkým povrchem, často větší než dlaň. U statnějších druhů jsme zvyklí listy z trsů odstraňovat, aby květy lépe vynikly.

U čemeřice černé však nepřekážejí, jsou-li zdravé a nepoškozené, přispívají ke svěžímu a hustému vzhledu rostliny. Odstřihneme je až po odkvětu, abychom uvolnili místo novému rašení. Výborně se hodí do nejrůznějších aranží.

Kde se jí daří

Ve volné přírodě se s čemeřicí černou setkáme na travnatých kopcích Alp. U nás zplaňuje výjimečně, to když někomu nepozorovaně tzv. uteče ze zahrádky. Prospívá tu, jako by byla domácí.

Nezáleží, jestli zvolíme místo na slunečném záhonu, nebo ve stínu listnatých stromů, nejdůležitější je, aby čemeřice měla dostatek půdní vláhy, bez které by se jí stejně jako třeba bohyškám prostě nedařilo.

Čemeřice jsou nejspokojenější, když je nic neruší. Místo výsadby proto pečlivě zvážíme.

Čemeřice jsou nejspokojenější, když je nic neruší. Místo výsadby proto pečlivě zvážíme.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

O potřebě vláhy napovídá i příbuzenský vztah s blatouchy a upolíny, s nimiž sdílí čeleď pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Raději se vyhneme výsadbě pod jehličnany, protože opadané jehličí zvyšuje kyselost půdy, což tyto rostliny stresuje.

Výsadba a péče

Kvetoucí rostliny seženeme v březnu u zahradníka. Co když je ale půda v záhonu ještě zmrzlá na kámen? Květináče obalíme izolačním materiálem, vložíme je do košíku a zakryjeme vrstvou mechu. Do doby, než půda povolí, zkrášlí první květy třeba stolek na dosud holé terase.

Jakmile počasí dovolí, vykopeme dostatečně velkou jamku a na dně ji důkladně zkypříme, jelikož čemeřice koření poměrně hluboko. Bal zasypeme směsí zahradní zeminy a listovky, která pomáhá udržet vláhu a zlepšuje propustnost. V těžké přemokřené půdě trpí na houbové choroby.

Spolu se sněženkami tvoří senzační pár jak na záhonu pod keřem, tak i v milé jarní kytičce ve váze.

Spolu se sněženkami tvoří senzační pár jak na záhonu pod keřem, tak i v milé jarní kytičce ve váze.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Než se rostliny uchytí, pravidelně je zaléváme. Vodu doplňujeme i v zimním období chudém na srážky, jinak listy a květní stonky ochabnou.

Během květu a koncem léta jim přilepšíme dávkou přírodního hnojiva.

Dozrávání plodů

Čím více rostlin kvete pohromadě, tím přirozeněji zahradní partie působí. Starším jedincům s dostatečně vyvinutým kořenovým systémem nebráníme v šíření pomocí semen.

Drobná černá semena se vyvíjejí v měchýřkovitých plodech uprostřed květu, z nichž po dozrání sama vypadnou.

V kuriózních měchýřkatých plodech dozrávají semena, kterými se rostlina samovolně rozšiřuje.

V kuriózních měchýřkatých plodech dozrávají semena, kterými se rostlina samovolně rozšiřuje.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Malé semenáčky, které se okolo matečné rostliny brzy objeví, protrháme a druhým až třetím rokem přesadíme. Dospělé čemeřice přesazování také snášejí, ale nejspokojenější jsou tam, kde se mohou dlouhá léta v klidu rozrůstat a sdružovat s ostatními trvalkami, jako jsou plicníky, dlužichy, bramboříky či bergénie.