Trvalky neboli pereny mají jednu úžasnou přednost. Stačí je vysadit a za trochu laskavé péče se k nám každý rok znovu rády vrátí. Už v době čilého rašení nám slibují, že se máme na co těšit. Tyto dobře známé, spolehlivé a pohledné druhy patří k největším atrakcím zahradní scény. Které si vyberete?

Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)

Ať už sáhneme po jakékoli pivoňce, bude to šťastná volba. Tento bylinný druh v sobě nezapře nostalgický šarm, protože ho pěstovaly už naše babičky.

U zahrádkářů je stejně oblíbený jako kdysi. Není divu. Jakmile se nad hustým kompaktním trsem objeví velké, karmínově lesklé květy, každému se nad tou nádherou rozbuší srdce.

Pokud pivoňky nekvetou, může být příčina v příliš hluboké výsadbě. V prvních letech rostou pomalu, ale trpělivost se vyplácí.

Když se z přízemních pupenů derou první listy...

Když se z přízemních pupenů derou první listy...

...málokdo by hádal, do jaké krásy se pivoňka rozvine.

...málokdo by hádal, do jaké krásy se pivoňka rozvine.

Co potřebuje: Nerušené místo, kde ji nebudou utiskovat okolní rostliny. Hodně slunce. Hlinitou půdu, která dobře propouští vodu, jinak hlízovité kořeny zahnívají. Uvadlé květy stříháme, aby rostlinu nevysilovala tvorba semen.

Co se k ní hodí: okrasné česneky (Allium), kakosty (Geranium), šalvěje (Salvia)

Zlatobýl (Solidago)

Skromný, dlouhověký, spolehlivý a zajímavě stavěný, takový je zlatobýl.

Někteří zahrádkáři ho považují za plevel jen kvůli tomu, že se sám ochotně přesévá. A přitom jeho velké pérovité úbory se zvláštní vůní vnášejí do záhonů lehkost a zářivě žlutou barvu, s níž lze dobře kombinovat mnoho dalších trvalek.

Vysoké trsy uplatníme v zadních řadách na záhonu, ale v solitérním postavení mezi velkými balvany vypadá také nádherně. Nakvétá od srpna do podzimu.

Na zlatobýl je spolehnutí. Jeho zářivá květenství přispívají k pohodové náladě pozdního léta.

Na zlatobýl je spolehnutí. Jeho zářivá květenství přispívají k pohodové náladě pozdního léta.

Co potřebuje: Pravidelnou zálivku, v suchu mu rychle uvadají listy. Také oporu, aby se po dešti nezhroutil k zemi. Nechtěnému vysemeňování zabráníme včasným sestřižením po odkvětu.

Co se k němu hodí: jiřinky (Dahlia), třapatky (Rudbeckia), podzimní hvězdnice (Aster)

Bělotrn modrý (Echinops ritro)

Bělotrn potěší každého, kdo při tvorbě záhonů rád pracuje s tvarově výraznými rostlinami.

Strbouly jsou nejnápadnější, když rozkvetou. To je pak kolem modrofialových kvítků slyšet bzukot pilných včel, které z nich sají nektar. Hodí se k sušení i do vázy, kde vydrží asi tři týdny.

Po první vlně kvetení ho seřízneme, obnoví tak své hezké listy a podruhé vykvete, i když o něco slaběji. S dalším řezem vyčkáme do jara, protože vypadá pěkně pokrytý jinovatkou.

Bělotrn

Bělotrn

Co potřebuje: Poroste takřka všude, kde se nezdržuje voda. Čím kvalitnější půdu mu dopřejeme, tím mohutněji naroste a bude vyžadovat podpěru. Miluje slunce, bez něj špatně kvete.

Co se k němu hodí: denivky (Hemerocallis), třapatkovky (Echinacea), mavuně (Centranthus ruber)

Srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis)

Mezi šťastlivce, kteří dostali do vínku výjimečný vzhled, patří tato srdcovka.

Vzdušný trs se zdobně stříhanými listy měří v dospělosti až metr na výšku a asi půl metru na šířku. Nejhezčí jsou však květy ve tvaru srdíčka, jimiž nás srdcovka okouzluje od května do června.

Jestliže roste ve stínu dřevin, zůstane pěkná ještě dlouho po odkvětu. Na přímém slunci rychle zatahuje. Odrůda Alba kvete čistě bíle, Gold Heart se pyšní listy ve žluté barvě.

Kreativní příroda nadělila srdcovkám výjimečný vzhled. Jejich květy připomínají malá srdíčka.

Kreativní příroda nadělila srdcovkám výjimečný vzhled. Jejich květy připomínají malá srdíčka.

Co potřebuje: Prosperuje na stinnějším stanovišti, třeba v keřovém pásu nebo pod listnatými stromy. Vyžaduje vlhkou, drenážovanou zeminu s volnou strukturou. Nemá ráda vítr.

Co se k ní hodí: pomněnkovce (Brunnera), kamzičníky (Doronicum), orlíčky (Aquilegia)

Bohyška (Hosta)

Pěstování bohyšek je zahrádkářskou lahůdkou. Díky oblíbenosti u šlechtitelů si můžeme vybrat ze stovek kultivarů. Záleží jen na tom, po jaké barvě a velikosti listů toužíme. V létě kvetou a některé výrazně voní.

Bohyšky jsou královny stínu, nezaleknou se ani temných koutů u severní zdi. Při rašení poskytují senzační podívanou. Zprvu připomínají špičaté růžky, později papírové ruličky, teprve pak se rozbalí široké listy s hladkou nebo žilnatou texturou.

Kdopak to ze země vystrkuje růžky? Rašení bohyšek stojí za to sledovat.

Kdopak to ze země vystrkuje růžky? Rašení bohyšek stojí za to sledovat.


Co potřebují: Libují si ve stínu v půdě s dostatečnou vlhkostí. V suchu se trápí. Typy s čistě zelenými listy snášejí i slunce, nehrozí u nich popálení. Nezbytná je ochrana proti slimákům.

Co se k nim hodí: čechravy (Astilbe), vrbiny tečkované (Lysimachia punctata), sasankovky (Anemone hybrida)

Plamenka latnatá (Phlox paniculata)

Žádná venkovská zahrádka není úplná bez vysokých záhonových plamenek.

Ceněné jsou nejen pro hustá květenství trůnící ve výšce nad kolena, ale i pro vůni, která dokresluje příjemnou atmosféru horkých letních podvečerů.

V závislosti na kultivaru nakvétají od července do září. Květy mají buď jednu barvu, nebo jsou dvoubarevné. Nové odrůdy nabízejí dokonce krémově či zlatě panašované listy, které těmto tradičním květinám propůjčují moderní ráz.

Na zahradách v selském duchu nesmějí chybět.

Na zahradách v selském duchu nesmějí chybět.

Záhonové plamenky kvetou dlouho a bohatě. Navíc příjemně voní.

Záhonové plamenky kvetou dlouho a bohatě. Navíc příjemně voní.

Co potřebuje: Dostatek světla a proudícího vzduchu. Zemina by měla být výživná, vlhká, ale dobře odvodněná. V suchu hrozí napadení padlím. Uvadlé květy hned odstraníme, abychom podpořili tvorbu dalších poupat.

Co se k ní hodí: zvonky (Campanula), rozrazily (Veronica), kontryhely (Alchemilla mollis)