Dům charakterizuje mohutná terasa na úrovni domu s předsunutou vyhlídkou. Je lemovaná zídkou se zapuštěnými koryty osázenými zakrslými a plazivými keři, nízkými trsy travin a trvalek. Terasu i četné cesty kryje rezavě hnědá betonová dlažba. S technicky působícím betonem příjemně kontrastují zídky a terasy vystavěné z vulkanického porfyru.

Kolem nich kypí zeleň. „Přes léto se u nás nejvíc prosazují růže, trvalky a letničky a vlastně i všechny keře,“ říká majitelka. Ale ani v zimě zahrada nenudí. Půdopokryvné keře zimolezu lesklého se zelenají po celý rok a trnité houští růže svraskalé září velkými červenými šípky. Nejkrásnější je však na této zahradě podzim. „To se skalníky a dřišťály pokryjí červenými plody, pámelníky fialovo-bílými kuličkami, tu a tam se kolébají rozčepýřené laty travin, a japonské javory se změní v červánkové stromy.“

Kousek od domu vznikl pohodlný altánek s výhledem do kraje.

Kousek od domu vznikl pohodlný altánek s výhledem do kraje.

FOTO: Z. Roller

Dům s keřovou podestýlkou

„Robustní stavba podtatranské roubenky si vyžádala stejně robustní „podestýlku“ z hustě vysázených a barevných keřovitých dřevin: tavolníků, skalníků, plazivých jalovců a klečí,“ vysvětluje arch. Zita Schuchová, která výsadbu navrhovala. Ta sice dostala k dispozici rozlehlý prostor stráně, ale výsadba měla pokrýt jen spodní část zahrady. „S výsledkem jsem spokojená,“ říká architektka a dodává, že k zadání patřilo, aby zahrada byla i přes svoji velikost pokud možno bezúdržbová.

Toto přání bylo beze zbytku splněno. Trávník se pochopitelně sekat musí a také větve keřů se občas zastřihávají, aby nepřerůstaly, ale v souvislých výsadbách se nemusí plít a zapojené porosty dobře zvládají i všelijaké rozmary počasí. Záhony jsou pokryté mulčovací kůrou, ale větve keřů už se nad ní spojily, takže holé plochy zmizely. Výsadbu pod domem (situovaném zhruba v třetině výšky stráně) architektka oživila solitéry – patří k nim višeň chloupkatá a ruj vlasatá ‘Royal Purple’.

Stromy rostou nad koberci z vajgélií a skalníku Dammerova, který úžasně plodí. Keřovou výsadbu oživují velké plochy oranžových třapatek, nepřehlédnutelné jsou keře dřišťálu nebo východoasijské korunatky (Stephanandra incisa) ‘Crispa’ s členitými listy, které se během roku přebarví ze svěží zeleně do karmínova. „Nic se nedá zkazit ani vysazením tavolníků,“ míní architektka.

Jezírko je výrazně protáhlé a břehy s porosty bahenních rostlin jsou vysypané mulčem z kačírku.

Jezírko je výrazně protáhlé a břehy s porosty bahenních rostlin jsou vysypané mulčem z kačírku.

FOTO: Z. Roller

Cesta k horskému vodopádu

Směrem vzhůru k domu se výsadba mění ve step protkanou záhony mulčovanými kačírkem. Z travin byly vybrány především třtiny a kostřavy. „Tam, kde jsme vysazovali trávy, jsme na záhony přisadili i hosty, abychom využili nápadného kontrastu vzhledu listů,“ vysvětluje architektka. Dobře se tu vyjímá i roztroušeně rostoucí kleč.

Od výsadeb v dolní části zahrady pozemek radikálně odděluje dekorativní skupinka vzrostlých stromů – dominuje jí borovice Watererova, smrk omorika a cedr atlantský převislý. Skupinka má za úkol opticky vyvažovat a zjemňovat mohutný vodopád spadající do jezírka vybudovaného poblíž domu.

Architektka navrhla, aby spadal z kaskády robustních žulových balvanů. Cílem bylo sladit rustikální architekturu stavení s terénem a dodat celku prvek dramatičnosti. Pod vyššími dřevinami kolem vodopádu a jezírka je vysazena pestrobarevná skupina keřů složená z dřišťálu, svídy bílé, kaliny vonné, vilínu a jalovců, doplněná třapatkami. Celek působí téměř něžně. Je tomu tak i proto, že hladina jezírka je zapojená do břehového porostu z travin, orobinců a bambusů. Jeho nejhlubší část dosahuje až jednoho a půl metru, takže v něm mohou přezimovat ryby. Vodnímu živlu nechybí ani stín vrhaný elegantní pokroucenou vrbou, která je zajímavá i během zimy.

Koryta kolem terasy jsou natolik hluboká, že v nich mohou růst i nízké dřeviny.

Koryta kolem terasy jsou natolik hluboká, že v nich mohou růst i nízké dřeviny.

FOTO: Z. Roller

Cedry na české zahradě

Závěrem dotaz pro architektku, která do středočeské zahrady, obklopené klasickými zahrádkami a ovocnými sady, zakomponovala i vyšší exotické dřeviny. Je to akceptovatelné? „Nedomnívám se, že soudobý trend vystačit si pouze s našimi dřevinami je správný. Na zahradách by se měly objevovat i exotické stromy a keře, pokud jsou schopné obstát v našem klimatu a v prostředí, které je v různých krajích různě znečištěné. Umíte si představit třeba lednický park bez cizokrajných dřevin? A přitom působí naprosto vyváženě. Na cedry nedám dopustit, to jsou nádherné a tvárné stromy, které každou zahradu obohatí.“