Pokušení zasadit si stálezelený břečťan bývá velké. Je ale opravdu neměnný baldachýn nutný? Jestliže pod jeho listy nechceme schovat ošklivou fasádu, holou půdu pod stromy nebo se krýt před pohledy zvenčí, tak se bez něj obejdeme. Namísto toho vybereme popínavky, které nám každoročně připraví vzrušující podívanou.

Přísavník pětilistý

Když v červnu nebo v červenci přistoupíme k přísavníku pětilistému (Parthenocissus quinquefolia), uslyšíme spokojený bzukot včel poletujících nad stovkami mrňavých zelených kvítků. Kromě toho tento blízký příbuzný vinné révy láká i ptáky, kteří se na podzim živí modře ojíněnými bobulemi.

Velké, dlanitě dělené zelené listy se teprve po ochlazení den ode dne zvolna proměňují do žlutých až svítivě červených odstínů. Ke svému růstu potřebuje dostatek místa, ale snáší i řez. Díky přísavným úponkům se šplhá sám.

Sezona doznívá a pestrobarevný gobelín z přísavníku (Parthenocissus quinquefolia) se stará o poslední příjemné chvilky strávené na zahradě.

Sezóna doznívá a pestrobarevný gobelín z přísavníku (Parthenocissus quinquefolia) se stará o poslední příjemné chvilky strávené na zahradě.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Přísavník trojcípý

Neuplynou ani dva roky a přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata) už na nás hledí z pořádné výšky. Bez opory se pne až do velikosti okolo 16 m na výšku a 10 m na šířku. Povrchu fasády, cihel, kamene, dřeva, dokonce i skla se přidržuje přísavnými destičkami s lepivým sekretem.

Kromě plamenných odstínů karmínu a purpuru je na rostlině přitažlivý nápadný kontrast mezi velkými staršími a drobnými mladými trojhrotými listy. Kýžené výsledky přináší rostlina i na severní straně, kam nedosáhnou sluneční paprsky. Přísavník nemá rád sucho.

Přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata) se sám udrží na každém povrchu.

Přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata) se sám udrží na každém povrchu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Podražec velkolistý

Ovíjivý podražec velkolistý (Aristolochia macrophylla), který má mohutné, až 30 cm široké, skoro srdčité listy snadno a v krátkém čase vytvoří působivý zelený závěs. Po okapu nebo ocelových lanech se dokáže vyšplhat klidně až ke komínu.

Pod listovím, které po létě získává hřejivý medový odstín, se skrývají nenápadné, zato kuriózní květy ve tvaru dýmky. Kvůli tomu, že rostlina rychle odpařuje vodu, potřebuje nevysychavou, propustnou, živnou půdu nejlépe v polostínu nebo stínu. Bez obav lze tuto rostlinu stříhat.

Obří listy podražce (Aristolochia macrophylla) maluje podzimní chlad do odstínů medu a skořice.

Obří listy podražce (Aristolochia macrophylla) maluje podzimní chlad do odstínů medu a skořice.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Jasmín nahokvětý

Zatímco doma v zimě voní bílý jasmín (Jasminum polyanthum), venku na zahradě nebo v květináči na balkóně září žluté, ale nevonné květy jasmínu nahokvětého (J. nudiflorum). Předpokladem ovšem je mírné počasí, jinak výkvět odsouvá na počátek jara.

Na první pohled se jeví jako stálezelený, ale to jen klamou mladé zelené šlahouny. Drobné lístky se s podzimem zbarví do teplé oranžové a opadají. Hodí se k vyvazování na treláž nebo k pokrytí svahu na slunci či v polostínu. Staré výhony pravidelně odstraňujeme.

Aktinidie význačná

Na chráněném, sluníčkem vyhřátém stanovišti se dobře cítí aktinidie význačná (Actinidia arguta) alias minikiwi. Ovíjivá liána dobývá zahradní besídky, loubí a pergoly, které se ve stínu zelených, na podzim zlatožlutých listů rychle mění v útulné místo k posezení.

V úrodné, drenážované půdě dosahuje rozměrů až 7x5 m, vyžaduje proto stabilní oporu. V létě se objevují voňavá bílá květenství, od září až října malé, hladké, chutné plody. Aktinidie plodí hojně a spolehlivě od třetího až čtvrtého roku po výsadbě. Dnes již existují samosprašné odrůdy.

Aktinidie význačná (Actinidia arguta) na sklonku sezony přináší žluté listy a chutné jedlé plody.

Aktinidie význačná (Actinidia arguta) na sklonku sezóny přináší žluté listy a chutné jedlé plody.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Vistárie

Vistárie (Wisteria) vypadá senzačně i na jednoduchém, ale bytelném oblouku, který pevně ovíjí silnými, časem dřevnatějícími výhony. Roste bujně, což někdy může být na obtíž, zejména v průchozích místech, kde nové nadbytečné šlahouny překážejí. Svými rozměry nezřídka přesahuje 10 m.

Oblíbená je pro zpeřené zelené, v závěru sezóny žloutnoucí listy a bohatství vonných hroznovitých květenství, která se utvářejí jen na vodorovně vedených výhonech. Prospívá na slunci i v polostínu. V létě a v zimě vyžaduje udržovací řez.

Vistárie (Wisteria) vyvedená po kovovém oblouku láká ke vstupu do další části zahrady.

Vistárie (Wisteria) vyvedená po kovovém oblouku láká ke vstupu do další části zahrady.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Podzimní barvy dalších popínavek
Dožluta: zimokeř alias jesenec (Celastrus), lunoplod (Menispermum), popínavá hortenzie (Hydrangea anomala subsp. petiolaris)
Dočervena: réva (Vitis coignetiae), přísavník Henryův (Parthenocissus henryana)
Dovínova: vinná réva (Vitis vinifera) Purpurea, ostružiník (Rubus fruticosus)