Kvetoucí keře mísící se s růžemi, byliny s cibulovinami a popínavými rostlinami, které šplhají přes ploty, kamenné zdi a stříhané živé stěny vytvářející intimní zákoutí, vzácné rostliny rostoucí společně s tradičními anglickými květinami – to je zahrada v Sissinghurst Castle a najdete ji asi hodinu cesty na jih od Londýna v malebné přírodě hrabství Kent. Zahradu vytvořili spisovatelka Vita Sackville-West a její manžel sir Harold Nicolson. Když v roce 1930 opuštěný Sissinghurst spolu s pozemky o rozloze asi 284 hektarů kupovali, byly to vlastně jen ruiny. Jim se ale přesto podařilo již v roce 1938 zpřístupnit nově založenou zahradu veřejnosti.

Rozlehlá zahrada je rozvržena v jednotlivá zákoutí, jedním z nich je například bylinková zahrádka.

Rozlehlá zahrada je rozvržena v jednotlivá zákoutí, jedním z nich je například bylinková zahrádka.

FOTO: H. Vymazalová

Na jejich společné tvorbě zahrady je patrný vliv dvou slavných osobností zahradní architektury – Gertrude Jekylla a Edwina Lutyense. Zahrada sama je koncipována jako série „místností“, každá s odlišným charakterem barvy nebo tématem, přičemž stěny „pokojů“ vytvářejí vysoko zastřižené živé ploty a červené cihlové zdi.

Všechny „pokoje“ a jejich „dveře“ jsou uspořádány tak, aby byla vždy vnímána krása pouze daného prostoru a pak se náhle objevil nový průhled do další části zahrady. O tento přístup se zasloužil především sir Harold Nicolson, který vymýšlel zajímavá propojení mezi jednotlivými částmi zahrady. Vita Sackville-West se soustředila zase na skladbu rostlin a jejich harmonické uspořádání, a tak zde díky ní najdeme třeba zahradu růží, venkovskou zahradu, zahradu se skupinou tisů, bílou nebo ovocnou zahradu.

V bílé zahradě najdete výhradně bíle kvetoucí a stříbrnolisté rostliny, jako např. vistárie, růže, plaménky, orlíčky a mnoho dalších.

V bílé zahradě najdete výhradně bíle kvetoucí a stříbrnolisté rostliny, jako např. vistárie, růže, plaménky, orlíčky a mnoho dalších.

FOTO: H. Vymazalová

Některé části zahrady jsou barevně laděny. Severní strana nádvoří například do modré a purpurové – po zdi se pne modrý latnatec (Ceanothus), v záhonech rostou modré kosatce sibiřské (Iris sibirica), červenolistá ruj vlasatá (Cotinus coggygria) ‘Royal Purple’, narůžovělé rdesno (Bistorta major), okrasné česneky (Allium) se žluťuchou (Thalictrum) a měsíčnicí (Lunaria).

Ve venkovské zahradě před pracovnou sira Harolda Nicolsona ohromí bohatě kvetoucí květinové záhony v dokonalé harmonii odstínů žluté, oranžové a červené. Kromě tvarovaných sloupovitých tisů se zde potkáme s rudými tulipány, oranžovou měsíčnicí, máky, kosatci nebo pryšci. Barevně na tuto partii zahrady navazuje cesta s azalkami.

V minulosti Sissinghurst tak zchátral, že i základy domu byly rozebrány a odvezeny.

V minulosti Sissinghurst tak zchátral, že i základy domu byly rozebrány a odvezeny.

FOTO: H. Vymazalová

Nejznámější a nejobdivovanější je úchvatná bílá zahrada, hned vedle kněžského domu, osázená výhradně bíle kvetoucími a stříbrnolistými rostlinami. Pokud zahradu navštívíte koncem května, uvítá vás na pergole bílá vistárie, na záhonech pak růže (Rosa) ‘Nevada’. Obdivovat můžete na záhonech plamének (Clematis) ‘Gillian Blades’, kombinaci violek (Viola cornuta) ‘Alba’, měsíčnice ‘Alba’, chrpy (Centaurea montana) ‘Alba’, mochny (Potentila fruticosa) ‘Abootswood’, orlíčky (Aquilegia vulgaris) ‘White Munstead’ nebo stříbrnolisté kohoutky (Lychnis coronaria) ‘Alba’, artyčoky (Cynara cardunculus) a nakvétající vrbinu (Lysimachia clethroides).

K zámku dnes náležejí pozemky o rozloze asi 284 hektarů.

K zámku dnes náležejí pozemky o rozloze asi 284 hektarů.

FOTO: H. Vymazalová

Celý objekt Sissinghurst převzal v roce 1967, pět let po smrti Vity Sackville-West, do správy National Trust. Zahrada patří nejen k nejslavnějším, ale také k nejnavštěvovanějším v Anglii. Stala se inspirací a symbolem dokonalosti zahrady 2. poloviny 20. století. Proto by si ji neměl žádný milovník květin při cestě do Anglie nechat ujít. Stojí opravdu za to.