Jak ale správně vysévat? A které rostliny stojí za to vyzkoušet?

Snadný výsev v šesti krocích
1. Výsevní misku, květináč nebo kelímek (s odtokovými otvory!) naplníme speciální výsevní zeminou, která je k dostání v každém zahradnictví i hobby marketu. Zatřeseme, aby se zemina usadila a vyrovnala.
2. Semínka vysejeme stejnoměrně na povrch půdy buď přímo ze sáčku, nebo z dlaně. S většími semeny hrachoru, fazolu nebo okrasných tykviček manipulujeme jednotlivě. Příliš hustý výsev znamená více práce s pikýrováním.
3. Po vysetí na semena prosejeme slabou vrstvu substrátu nebo písku a suchou dlaní nebo prkénkem je jemně, přitom důkladně utlačíme.
4. Pak je rozprašovačem, který používáme k rosení pokojovek, dobře provlhčíme.
5. Vše označíme jmenovkami a zasuneme do igelitového sáčku nebo přiklopíme plastovým víkem, což rostlinám zajistí optimální teplotu, vzdušnou vlhkost a ochrání je před vyschnutím.
6. Nakonec výsevy umístíme na světlé, teplé místo chráněné před ostrým sluncem. Pravidelně je větráme a zavlažujeme.

Následná péče

Slabé rostlinky zlikvidujeme. Jsou-li i po probírce stále příliš nahuštěné, opatrně je přepícháme do další nádoby, aby měly dostatek prostoru k růstu. Semenáčky se nesmějí dotýkat fólie nebo poklopu, jinak hrozí hniloba. Začátkem května můžeme začít s otužováním rostlin. Po ledových mužích (v druhé půli května) už budou plně připravené k životu v exteriéru.

Voňavé, jedlé, netradiční – stačí si vybrat

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) není náročná ani jedovatá, takže její pěstování můžeme bez obav svěřit i dětem. Popínavé nebo poléhavé lodyhy jsou křehké, dorůstají do 3 m. V červnu se objevují žluté, oranžové nebo červené, až 6 cm široké květy, které jsou podobně jako okrouhlé listy jedlé. Roste rychle a bujně, z toho vyplývá velká spotřeba vody. Nejbohatěji kvete na slunečném stanovišti.

Jedlá lichořeřišnice (Tropaeolum)

Jedlá lichořeřišnice (Tropaeolum)

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Smatavka křídlatá (Thunbergia alata) známá též jako černooká Zuzana šplhá do výšky kolem 2 m. V létě kvete množstvím žlutooranžových květů s typicky tmavým okem. Existují i bílé, žluté nebo lososově vybarvené kultivary. Vzhledem k tropickému původu vyžaduje teplé, chráněné místo na slunci. Půda nesmí vyschnout ani být přemokřená.

Půvabné květy smatavky (Thunbergia Salmon Shades’)

Půvabné květy smatavky (Thunbergia Salmon Shades’)

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Hrachor vonný (Lathyrus odoratus) pozná každý podle nádherné vůně. Šlechtěním vzniklo mnoho kultivarů v bohaté škále barev. Rostliny vysoké 1, 5 až 2, 5 m se k opoře přichytávají pomocí úponků. Prosperují v živné, propustné půdě na plném slunci i v polostínu. Odstraňováním zvadlých květů podpoříme násadu nových. Báječný k řezu do vázy.

Nejkrásnější vůně patří hrachoru (Lathyrus odoratus).

Nejkrásnější vůně patří hrachoru (Lathyrus odoratus).

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Vilec (Cobaea scandens) není k vidění tak často, což je škoda, protože má vskutku okouzlující zvonkovité květy, které se mění postupně ze světle zelené na purpurovou. Než ale začne kvést, potřebuje dorůst minimálně do dvou metrů z celkových pěti. Bělokvětou varietu najdeme pod názvem Alba. Rostlině zajistíme dostatek slunce, ochranu před větrem a vlhčí půdu. Nehnojíme prostředky obsahujícími dusík, jinak se nedočkáme květů.

Zářivě modrá povíjnice (Ipomoea tricolor)

Zářivě modrá povíjnice (Ipomoea tricolor)

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Povíjnice (Ipomoea tricolor) září už z dálky svými trychtýřovitými, blankytně modrými květy s bílým jícnem, které vydrží sice jen jeden den, ale spolehlivě a rychle je nahrazují další. Až 4m vysoká ovíjivá rostlina se zajímavými srdčitými listy miluje slunce. Za vlhkého, chladného léta strádá. Kultivar Flying Saucers má květy bílé, fialově žíhané zatímco Crimson Rambler kvete červeně.

U nás ještě neokoukaný rodochiton (Rhodochiton atrosanguineus)

U nás ještě neokoukaný rodochiton (Rhodochiton atrosanguineus)

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Rodochiton (Rhodochiton atrosanguineus) je u nás zatím méně známý. Přitom není o nic náročnější na pěstování než ostatní druhy – také se mu nejlépe daří na chráněném stanovišti s dostatkem slunce a vlhčí, propustnou, úrodnou půdou. Nevšední květy jsou nápadné jak tvarem, tak barvou. Tvoří je černofialová trubka a sytě růžový kalich. Rostlinu vysokou 3 m zdobí ještě tmavě zelené srdčité listy.